Jeho mistrovský fotbalový kousek, kterým před téměř třiceti lety zahájil Pavel Černý starší svoji pouť do Klubu ligových kanonýrů, by se v neděli jeho následovníkům náramně hodil.
V utkání, před nímž Černý starší odznak obdržel, ho také jeden z fotbalistů mistrně napodobil. Bohužel pro Hradec ale měl na sobě dres soupeře z pražské Dukly. Jakub Podaný, podobně jako před lety Černý, zahrál přímý kop nechytatelně a dal gól.
Pavel Černý starší* Bývalý výborný útočník, nově člen Klubu ligových kanonýrů, jenž sdružuje české fotbalisty, kteří nastřílejí v nejvyšších soutěžích a reprezentaci alespoň 100 branek. |
„Trefil to parádně, to se musí uznat,“ ocenil nejlepší kanonýr hradecké fotbalové historie střelce Dukly. Černý starší pak musel sledovat, jak hradecký tým vedený jeho synem Pavlem v pozici kapitána, úvodní jarní duel prohrává 0:2 a přichází o důležité body.
Přitom malá slavnost před výkopem měla symbolické kulisy, Černý starší totiž v létě roku 1987, vstřelil svůj premiérový prvoligový gól právě pražské Dukle.
Vybavíte si ho po těch letech ještě?
Samozřejmě, vždyť byl můj první. Postoupili jsme tehdy do první ligy a hned na první zápas přijela právě Dukla. Chytal Petr Kostelník, před sebou měl partu kolem dnešního trenéra Rady či útočníka Korejčíka. Kopal jsem přímý kop, něco podobného jako Podaný teď, jenže z druhé strany pravou nohou. Byl z toho gól a my remizovali 1:1.
Tenhle výsledek by se současnému týmu 0:2 asi hodil?
Hlavně by z toho byl bod a ne tři pro soupeře, který na tom byl před zápasem stejně. Já říkám, že v prvním zápase se nesmí hlavně prohrát. Je to škoda, protože šance byly alespoň na tu remízu.
Co podle vás rozhodlo, že Hradec s Duklou opět prohrál?
Koncovka. Oni góly dali, my ne. A také se asi ukázalo, že si Dukla na Hradec věří, dělalo to na mě dojem, že si přijela na tuty pro tři body. Takhle to někdy ve fotbale chodí. Každá série sice jednou musí skončit, ale teď to ještě bohužel nebylo. Je to něco podobného, jako když v těchto letech Hradec vyrazí do Teplic, tam už se dopředu také klepou.
Jak si podle vás Hradec zkomplikoval jaro?
Příjemné to není, ale tragédie také ne. Teď se jede do Jihlavy a tam jsme schopní něco udělat. Vždyť letos Hradec venku hodně boduje, zatímco v Hradci ve čtyřech zápasech neudělal ani bod. A venku má i lepší skóre než doma.
K tomu potřebuje góly, které jste svého času střílel vy. Vidíte v Hradci svého následovníka?
Šikovní kluci se tady objevují, ale je trochu jiná doba. když se někdo dokáže prosadit, brzy jde pryč.
O vás to také v určitý čas platilo, ale zdaleka nejvíc gólů jste nastřílel za Hradec. Jak na ta léta vzpomínat?
V dobrém. Hrál jsem doma, i když v klubu, který na tom byl tehdy podobně jako nyní. Nebyly moc velké ambice, hlavně byli všichni rádi, že se kope první liga. A stále je problém se stadionem, bez něj se to nepohne. Tohle postihlo už několik generací v Hradci.
A góly, kterých jste v první lize za Hradec nastřílel přes padesát. Který vám nejvíc utkvěl v paměti?
Neberu to tak, na všechny vzpomínám rád a dost si jich pamatuju. Ale vyloženě nějaký oblíbený nemám.
Hodně jste jich dal i ve Spartě, kde jste na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století dva a půl roku hrál. Co tam?
Je to podobné, jen si vzpomínám, že se mi docela dařilo v derby proti Slavii. A to pak bylo slávy!
S prvoligovými góly jste se rozloučil v devětatřiceti letech, na něj si vzpomenete?
Na něj ano. Hráli jsme v Blšanech, Filip Klapka poslal míč do pokutového území a já ho špičkou tečoval. Bylo to na podzim roku 2001 a byl to nakonec jediný gól v celé sezoně, který jsem dal.
O půl roku později jste se v domácím utkání proti Blšanům loučil a zahrál jste si chvíli i se svým synem Pavlem, současným kapitánem Hradce, kterému tehdy bylo teprve sedmnáct a hrál za dorost. Čí to byl nápad?
Přišel s tím trenér Petr Uličný a klub to zařídil. Byli jsme tehdy zachránění, bylo to příjemné loučení.
A také asi poděkování od Petra Uličného za to, že jste Hradci tehdy výrazně pomohl svými góly k postupu, ačkoliv vám bylo už osmatřicet...
Možná i to, dal jsem jich tehdy ve druhé lize sedmnáct.
