„Bude moc důležité, abychom konečně urvali nějaké body, protože nůžky se nesmí moc rozevřít. Pořád potřebujeme být na dostřel,“ uvědomoval si pardubický kouč Radoslav Kováč.
Úkol to ale nebude jednoduchý. Ještě nedávno se na utkání Pardubic s Jabloncem nahlíželo jako na střet dvou trápících se týmů, to už ovšem ani náhodou neplatí. Severočeši vyhráli poslední tři ligová klání v řadě a rázem se dotáhli do horní poloviny tabulky. Mezi oběma soupeři je nyní desetibodový rozdíl.
„Jablonec se zvedl a dýchá se mu daleko lépe. Jeho asi nejvýraznějším hráčem je Vladimir Jovovič a taky Jan Chramosta, který má na kontě nějakých devadesát gólů v lize a letos opět začal dobře (útočník dal v devíti zápasech šest gólů). Taky je tam mladý Václav Sejk ze Sparty a čekáme dva šikovné střeďáky Miloše Kratochvíla a Jakuba Považance,“ vyjmenovával jablonecké individuality Kováč.
Sám jich má v týmu také několik, po šíleném výsledku v Teplicích 1:5 jej však v týdnu čekala pořádná fuška. „Kluky jsme dávali dohromady hlavně po psychické stránce. Hodně jsme spolu mluvili, všichni i individuálně,“ přiblížil Kováč.
Tlak musí být přítel
Se svými svěřenci se dokonce na čtvrtečním tréninku neváhal pustit do závěrečné střelby na branku.
„Proběhla soutěživá věc, tak jsem se do toho taky zapojil. Kluci celý týden tvrdě pracují, na tréninku je vidět, že fotbal hrát umí,“ přemítal Kováč.
Pak ale přijde zápas a všechno je v prachu. Tým především v obraně tropí jednu minelu za druhou, vepředu není schopen dávat góly a poměrně slušná hra ve středu hřiště pak přichází vniveč.
„V zápasech je na hráčích velký tlak a dělají věci, které normálně ne. Vysvětloval jsem jim, že tlak musí být jejich přítel. Dostali se ve fotbale na nějakou úroveň, a pokud chtějí být úspěšní i v budoucnu, tak je jasné, že je bude provázet celý život,“ upozorňoval Kováč.
