„Pochval bylo hodně, klukům za to moc děkuju,“ řekl pak Janáček.
V brance musel být pozorný po celý zápas, Jihočeši totiž v CFIG Areně hráli až třetí basu.
„Pardubice od začátku diktovaly tempo, my se do toho vůbec nemohli dostat, nedařilo se nám udržet míč nahoře. Útočníci to tam měli těžké. Celý první poločas se to na nás valilo,“ popisoval 24letý brankář.
Pardubice - Č. Budějovice 0:0, hosté mají třetí bod, přežili i penaltu |
„Gól, který jsme dostali (na konci první půle), naštěstí nebyl uznaný, což nám ohromně pomohlo, protože domácí nás k ničemu nepustili. Jsem rád za to, jak jsme to zvládli. Kolik kluci zblokovali střel... Pomohli mi a jsem rád, že i já jim. Cením si výsledku, i když jsme nevyhráli,“ pokračoval.
Jak vás hřeje vychytaná nula?
Hodně, protože moc radosti jsem za poslední dobu neměl. Tohle je čtvrtý zápas v řadě, co chytám, ale předtím se mi moc nevedlo, sám to vím. Na rozdíl od první sezony v Budějovicích se mi nedařilo kluky vzadu držet. Těší mě, že jsem nyní trenérům po tom všem splatil důvěru.
Zaregistroval jste hru rukou před pokutovým kopem, na niž rozhodčího upozornil VAR?
Musím se přiznat, že jsem to vůbec neviděl, až před tiskovkou jsem se na to díval na telefonu. Na videu je zřejmé, že jdu hned pro míč, takže jsem si v tu chvíli myslel, že to nějak propadlo, a nevěděl nic o ruce. Až pak jsem zjistil, že to udělal Hubas (Michal Hubínek). Tak jsem rád, že to nejde za ním, že jsme nedostali gól z té penalty.
Věřil jste si na Zlatohlávka?
Měl jsem vybranou stranu. Minule se Slavií jsem šel při penaltách dvakrát doprava a ani jednu nechytil. Taky jsem věděl, že Zlatohlávek svoji poslední kopal po mé pravé ruce. Takže jsem doufal, že to tam pošle znovu, i proto, že si řekne, že jsem tam teď dvakrát skákal. Čekal jsem do poslední chvíle, protože vím, že před kopem zastavuje a dívá se na gólmana. Vyšlo to. Penalty mě docela baví. Třeba v MOL Cupu v Příbrami jsem chytil dvě. Například v dorostu jsem ani nikdy neprohrál v rozstřelech. Snad už do konce sezony žádná další proti mně nebude.
Byl složitý návazný zákrok na Patráka? Ten klidně mohl vyražený balon doklepnout do sítě.
Já hned koukal, kam se to odrazilo, a viděl, že k Vojtovi, se kterým jsem byl ve Spartě a dobře se spolu známe. Jen jsem doufal, že mě trefí, a snažil se zabrat co nejvíc prostoru. Naštěstí to šlo do mě, ale bál jsem se, aby ta chycená penalta nebyla ve finále k ničemu.
Pardubičtí to na vás zkoušeli i z větší dálky, několikrát jste musel skákat k tyčím. Nakolik to pro vás bylo náročné v situaci, kdy mlha nad trávníkem houstla a houstla?
Bylo to docela těžké. Já viděl poměrně špatně už v prvním poločase, mlha šla dolů. Trochu jsem i kalkuloval s tím, že kdyby se to ještě zhoršilo, třeba by rozhodčí utkání přerušili. Po přestávce už mi to nepřišlo tak zlé jako ke konci první půle.
Jak moc důležitá je nula vzadu a získaný bod pro psychiku vašeho mančaftu? Bylo znát, že se mužstvo v poli bojí hrát.
Věřím, že nám to pomůže a už ve středu v Jablonci si dovolíme víc. V Pardubicích toho bylo fakt málo, nevybavuju si žádnou přímou střelu na jejich bránu. To je něco, co musíme zlepšit. Ale ta nula je základ, pak můžeme pomýšlet na tři body. Když dostaneme gól, tak se vždycky trochu sesypeme. Musíme dobře bránit a věřit tomu, že si vytvoříme jednu dvě šance, které proměníme.
