Až se jednou zeptáte slávisty Oscara Dorleyho, jestli dal v sobotu Spartě regulérní gól, vsaďte se, že nebude zapírat. Je bezelstný a černé svědomí by mu nedalo spát. I když si na hřišti v první chvíli komediálně klepal na rameno, věděl, že mu balon spadl na zápěstí.
A odtud do branky.
Slavia vyhrála derby 2:1 nespravedlivým gólem z 87. minuty.
Museli bychom žít v absolutně férovém světě, aby se Oscar přiznal hned na trávníku. Rozhodně nepodváděl úmyslně. Naprosto skandálně se však zachovali rozhodčí. Především ti u videa, kteří si můžou (a musí) všechny sporné situace pouštět zpětně. Klidně stokrát dokola.
Zatímco Maradonův gól boží rukou neměl kdo škrtnout, protože televize s horším signálem zrnily, Oscarův zásah je do nebe volající lumpárna. Anebo jak dvakrát za sebou zopakoval sparťanský trenér Lars Friis: „It’s a fuc... robbery!“ V překladu: „Tohle je zas... loupež!“
Friis zuřil kvůli vítěznému gólu Slavie: Loupež! A rozhodčí si jako vždy umyjí ruce |
A pokud to nebyla zlodějina a úmysl rozhodčích, pak šlo o totální břídilství a neschopnost, která fotbalové lize kazí renomé.
Už nominace sudích na derby rozpoutala debatu, protože jako hlavní dostal zápas na povel pětadvacetiletý Jan Beneš, který se předtím během jara do televizní kamery dvakrát omlouval, že chybami zkazil zápas. Tentokrát mu těžko něco vytknout, zato si ukažme na sudího Marka Radinu, který měl zodpovědnost za buňku s názvem VAR. To on a jeho dva kolegové měli identifikovat Oscarův nechtěný dotek rukou. Co okamžitě našli experti v televizním studiu, když si zvětšili detail, neviděli zodpovědní lidé, kteří nosí placku s nápisem fair play. A pokud je komise nechce krýt, musí jim vyměřit mimořádný flastr.
Mistrovská Slavia by pochopila, že neprodloužila svoji úchvatnou sérii domácích výher na dvacet zápasů. A ani Oscar by jistě neprskal, že gól neplatí. Takhle se dostal do role, kterou nemá rád. On je přesně ta hvězda, která svítí jen ve stínu.
Na první pohled si ho všimnou jen fotbaloví fajnšmekři, ostatním dá chvilku práce rozklíčovat, jak moc je pro Slavii užitečný. Z málokteré statistiky vám vyplave jako vítěz, ale v jeho případě se víc vyplatí sledovat, jaký prostor obsáhne, jak geniálně čte hru a předvídá. Čím víc se na něj při zápasech zaměříte, tím víc vnímáte, že liberijský nemluva odvádí úžasnou práci.
Důkazem budiž třeba fakt, že nikoho trenér Jindřich Trpišovský nevyužívá tolik jako jeho. V dobíhající sezoně mu zatím ve všech soutěžích dopřál 3 624 minut, daleko víc než všem ostatním.
Vsaďte se, že v létě ho nebude chtít pustit, ačkoli má Oscar v necelých sedmadvaceti nejvyšší čas se posunout výš. V Evropě je od sedmnácti, kdy začal v litevském Trakai, tam si ho všiml Liberec a teď už šest let patří Slavii.
Ale co o něm vlastně víte? Tušili jste třeba, že ve skutečnosti se jmenuje Murphy Dorley?
Přezdívku mu vymysleli ještě doma v Libérii, kde trenérovi připomínal brazilského šikulu, který kdysi válel v Chelsea. Ani to by se nevědělo, kdyby se Oscar jedinkrát nerozpovídal pro slávistický magazín Halftime. Novinové rozhovory odmítá, mediálnímu mumraji se vyhýbá a ani v kabině skoro nemluví. Přesvědčit se nechal, protože se vyptával spoluhráč Mick van Buren.
„Možná nemám usměvavou tvář pro kamery. Ale lidi, kteří mě znají a viděli mě v těžkých časech, to chápou,“ svěřoval se Oscar. „Chci být hlavně dobrý člověk, materiální věci pro mě nejsou důležité.“
Ve volnu nechodí po nákupních centrech ani po památkách, odpočívá doma a pročítá knížky o tom, jak nejlépe zhodnotit peníze. Podporuje maminku a mladšího bratra, který studuje v americké Minnesotě, a když se chce odreagovat, pustí si v televizi komedii nebo stand-up show. A hlavní motivace?
„Kdyby nebylo mojí rodiny, asi bych se tolik nesnažil. Dal bych si nohy nahoru. Ale když si uvědomím, kolik lidí mi věří, chci pořád něco víc. Být lepší a lepší. Být vzorem pro ostatní. Dostat se až na vrchol a udržet se tam.“
V tom je na dobré cestě: v derby zapsal čtvrtý gól v sezoně, víc jich v lize nikdy nedal.
Jen by byl jistě radši, kdyby kolem téhle trefy nebylo tak živo.
