V jarní části minulé sezony si v boji Opavy o postup mezi elitu přetrhl vazy v koleni. A svůj první prvoligový start musel odložit.
Přesto, proč mu to bez ohledu na zranění nevyšlo dříve? „Těch momentů, kdy jsem mohl jít nahoru, bylo více, ale je zbytečné je rozebírat,“ odpověděl opavský obránce. „Můj případ ale může být vodítkem pro hodně kluků, kteří jsou v nižší soutěži a chtějí fotbal zabalit. Tak vidí, že díky pracovitosti se dá do ligy dostat i ve třiatřiceti.“
Do sestavy jste se vrátil v prvním ligovém utkání na domácí půdě po návratu z brněnského azylu. To byl záměr?
Budete se smát, ale ano. Jsou to dlouhé měsíce, kdy jsem říkal, že s Příbramí by to mohlo vyjít, i když u toho zranění plánovat moc nejde. Ani jsem nevěděl, že právě tohle utkání bude prvním ligovým v Opavě (po stavbě vyhřívaného trávníku – pozn. red.). Ale vyšlo to krásně.
Byla vaše pauza delší, než jste čekal?
Měl jsem velké oči a trochu podlehl i náznakům, že to po pěti měsících půjde. Ale ono si tělo samo řekne, jak na tom je. Jsem rád, že po půl roce mohu hrát bez bolesti.
Nemáte strach, že koleno nevydrží?
Ne, jsem trošku blázen. I doktor mi říkal, že tomu musím věřit, jinak že se můžu zase zranit. Je to pevné, dobré.
Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
Trenér v týdnu oťukával, jak na tom jsem, a ve čtvrtek jsem věděl, že asi půjdu hrát. Když mi to potvrdil, tak jsem byl nejvíce nervózní ze všech tří dnů, které zbývaly.
S výkonem jste spokojený, nebo tomu něco chybělo?
Nedostatky tam jsou, vždyť jsem nehrál šest měsíců. Odehrál jsem pár zápasů za béčko, ale nebyly ani celé. Takže po herní stránce mám co zlepšovat. Ale fyzicky jsem se cítil dobře a myslím, že jsem to zvládl.
Chytil jste se hned po prvním doteku míče?
Někdy to tak není. Můžete pokazit první dva balony a pak to je stejně dobré. Já jsem si řekl, že to nebudu hrotit, nebudu nervózní, protože k tomu není důvod. Vplul jsem do toho a bylo to v pohodě.
Jak jste prožíval dosavadní ligové zápasy Opavy?
Hrozně. Jsem velký fanda a klukům jsem moc přál. A to, že jsem nemohl hrát, bylo děsné. Štvalo mě to více než pochroumané koleno. Nemohl jsem nijak pomoct, jenom chodit kolem kluků a plácat je. Bylo to pro mě nesmírně těžké, ale když se to blížilo, tak jsem se uvolňoval a moc se těšil.
Na hřišti jste v utkání s Příbramí dominovali. Je to tak?
Pomohla nám rychlá branka. Také v minulé sezoně ve druhé lize nás vždy první gól uklidnil. Potom jde vidět, že si věříme.
Konečně jste doma. Takže paráda?
Zápasy v Brně můžete prostě odjezdit, ale ty emoce a ta energie, kterou na nás diváci, řekněme, plivou, jsou obrovské a nás to dokáže pořádně nakopnout. Všichni viděli, co to dokáže. Nikdo si nedovolí vypustit jediný souboj – a v tom může být do konce sezony naše velká síla.
Před sebou máte mimo jiné derby s Baníkem a pohár se Spartou...
Jsem rád, že jsem se zrovna před takovými zápasy vrátil. Jsem veliký Opavák, takže se moc těším.
Udrží se Opava mezi elitou?
Stoprocentně.
