„Po zápase jsem šel spát po půlnoci, ještě jsem byl v emocích po roce v Ružomberoku, který byl neuvěřitelný. Nejde přepnout během ani ne jednoho dne a být stoprocentně nastavený. Všechno se rozjede v pondělí,“ říká nový kouč prvoligových fotbalistů Slovácka.
Stihl jste se vůbec sbalit?
Soustředil jsem se do poslední chvíle na Ružomberok, chtěl jsem pro něj odvést maximum a kvalitně se rozloučit, předat tým v dobrém rozpoložení v top šestce ligy a s jarním pohárem. Jsem rád, že se všechno splnilo. Pro mě to bylo extrémně důležité. Proto jsme se domluvili, že čtvrtek bude pro mě ve Slovácku aklimatizační a hlavní představení před hráči proběhne v pondělí.
Měl jste prý nabídky z Polska, Maďarska. Mohl jste si vybírat?
Chtěl jsem jít tam, kde je o mě největší zájem a to dlouhodobě. Tenhle faktor byl nejdůležitější při mém rozhodování. Přicházím do známého prostředí. I když je to rychlé, poznávám to tady, zase tolik věcí se nezměnilo. Jsou tady kluci, se kterými jsem se v klubu při mém hostování z Liberce potkal. Bavili jsme se, jak se budeme zdravit s bývalými spoluhráči.
Budou vám tykat?
Samozřejmě. To jsem si hned ujasnili. Tak je to správné, i když už nejsem nejmladší.
Co se vám vybaví z podzimu 2009 v Hradišti?
Přestože moje hostování ve Slovácko bylo krátké, vzpomínám na něj rád. Byla tady dobrá parta. S odstupem času vidím některé věci jinak. Teď už více jako trenér a ne hráč, který nemá tolik rozumu a chtěl by na hřišti trávit nejlépe devadesát minut.
Slovácko dotáhlo dohodu se Smetanou, trio předchozích asistentů zůstává |
S kým se znáte?
S Fryštákem, Hečou, Vlastou Daníčkem, všichni byli hodně mladí. Milana Petrželu jsem potkal v Německu. Známe se jako soupeři. Když jsem vedl Ostravu, Slovácko bylo jedním z našich největších rivalů. Po top trojce byly vzájemné zápasy nejdůležitější. Úkol zněl jasně, porazit ho. Ale v Baníku se mi to nepodařilo.
Teď budete na druhé straně barikády.
Vážím si, že můžu být ligový trenér. Pozic není moc. Je to vždycky čest a zvláště u klubů, jako je Slovácko. Uvědomuji si, co za poslední roky dokázal, kam se dostal, co vyhrál.
Slovácké úspěchy jsou spjaté s trenérem Martinem Svědíkem, který skončil po minulé sezoně. Počítáte, že s ním budete srovnávaný stejně jako váš odvolaný předchůdce Roman West?
Toho jsem si vědom, to k tomu patří. Každý velký klub má svoji historii a trenér Svědík je její velkou součástí. Je logické, že se bude vzpomínat, bavit se o něm. Ale budu na sebe náročný a chtít něco dokázat bez ohledu na to, kdo tady přede mnou byl. Nemyslím si, že by nás to mělo nějak svazovat.
Také vy jste zanechal výraznou stopu v Ružomberoku. Co vám ten rok na Slovensku dal?
Když jsem se ve středu loučil, říkal jsem, že za rok jsme zažili tolik, co někteří nezažijí za pět, deset let. Bylo toho strašně moc. Jak postup do první ligové šestky, vítězné finále Slovenského poháru, léto s evropskými poháry. Kdybych měl vypíchnout jednou věc, tak vývoj, kterým jsme prošli od začátku. Bylo to hodně o trpělivosti, účelnosti. Potřebovali jsme čas, abychom se některé věci naučili, zlepšili se. Dospěli jsme do kvalitního týmu slovenské ligy, který to dokládal výsledky.
Slovácko - Plzeň 1:0, domácí závěrečný nápor zvládli. Rozhodl mladík Kukučka |
Česká liga má větší zvuk než slovenská. Chtěl jste udělat krok vpřed?
To je jeden z faktorů, proč jsem se rozhodl posunout do náročnějšího prostředí. Pracovat na svém vývoji, zlepšovat se. Slovácko jako takové je mi sympatické. Líbí se mi. Vnímám to jako posun v trenérské kariéře.
Oproti Baníku ale budete pod menším tlakem.
Oba kluby jsou si podobné, akorát v jiném měřítku. Fanoušci Slovácka i Baníku chodí rádi na stadion, mají klub rádi. Samozřejmě Hradiště je menší město, Slovácko menší organizace s menším počtem lidí. To je logické. Když se ale podíváme, co se tady za poslední roky dokázalo, to je pro mě výzva i závazek. Slovácko bylo a je úspěšný klub, je na co navazovat.
Přebíráte mužstvo v relativně komfortní situaci uprostřed tabulky na dohled nejlepší šestky se zápasem k dobru. Je to výhoda?
To je fakt, ale musíme být konstantní ve výsledcích a ve výkonech, abychom se v tabulce posouvali výše.
Tým ovšem budete poznávat za pochodu. Přitom vás po reprezentační pauze čekají dva anglické týdny s dohrávkami.
Tak to je. Primárně budu poznávat tým, typologii hráčů a podle toho se pak rozhodnu, jaký způsob hry zvolit, co nám bude nejlépe pasovat, sedět. Jasně, v tréninkovém procesu nebude tolik času, aby tým získal automatismy, které po něm chci. Ale nemůžeme ztrácet čas. Ve věcech, které chci do hry dostat, budu maximálně důsledný, ať stihneme do zimy co nejvíce. Ať získáme do nejvíce bodů a máme klidnou přestávku.
Slovácko udrželo sedmkrát čisté konto. Od obrany se budete chtít také odrazit?
Stoprocentně, každý kvalitní tým musí mít pevnou defenzivu. Dobrá organizace, kompaktnost je základ. Budeme se tomu hodně věnovat. Ale stejně tak se zaměříme na ofenzívu, musíme být produktivnější. Chci, aby tým byl aktivní, hrál atraktivní fotbal, který přiláká fanoušky na stadion. Ke Slovácku patří i pracovitost, vůle, chtít makat.
I vedení klubu slovy sportovního šéfa Veliče Šumulikoskiho přiznalo, že atmosféra v kabině nebyla ideální. Co s tím?
Mým hlavním úkolem bude přenést do týmu moji filozofii, přesvědčit o ní hráče. Když přijdou výsledky a výkony, je to mnohem jednodušší. S tím pak přichází atmosféra, která je zásadní pro kvalitní práci. To jsou spojené nádoby. Je tady spousta kvalitní hráčů, kteří to dokázali v historii i v této sezoně. Ale i v klubu ví, že se musíme na zimu kvalitně připravit. Tým by měl být posílen. Nestaví se, ale tvoří a bude to trvat nějakou dobu. Potřebujeme na to čas, být trpěliví. Když to srovnám se Slovenskem, bude tady více práce i mimo hřiště. Musíme být dobří i manažersky.
