Fotbalový osud mu holt naplánoval jinou cestu. Přes Plzeň, Budějovice a Slovácko ho zával až do Hradce Králové, kde má dnes nakročeno k nejlepší sezoně v kariéře. Víc než sedm gólů za jeden ročník nikdy nedal. Teď je na stejné metě ještě před začátkem nadstavby. Hradec do ní vstoupí v neděli na hřišti Plzně.
Po čtyřech letech se i díky Mihálikově formě z posledních týdnů hřejí Votroci ve skupině o titul a pozor: mohou reálně pomýšlet na evropské poháry. Obzvlášť pokud ve finále domácího poháru – symbolicky na hradeckém stadionu – uspěje Jablonec ve finále s Karvinou.
„Ještě jsem klkům z Jablonce nic do kabiny nevypisoval,“ usmívá se Mihálik v útrobách Malšovické arény. „My se ale soustředíme na sebe. Pokud budeme dodržovat principy naší hry, není nikde napsané, že si poháry neuhrajeme sami. Nespoléháme se na to, že Jablonec vyhraje Mol Cup. Chceme jít vlastní cestou a vybojovat si to na hřišti.“
Jak je těžké nedávat si do hlavy, že doopravdy hrajete do Evropu? Hradec na ni čeká 31 let.
Pro nás je to obrovská motivace. Máme šanci, ale tu jsme si dali sami za třicet kol v základní části. Je spousta týmů, které by chtěly být v naší pozici. Máme možnost něco dokázat, posunout klub tam, kam chce směřovat. Pevně věřím, že se nám to podaří. Ale není to pro nás nějaká ultimátní meta. To nebyla před sezonou ani skupina o titul.
Delší dobu jsem čekal na šanci v základní sestavě. Cítil jsem, že když to přijde, bude to jedna z posledních možností, jak se ukázat.
