Když se v dubnu blížil závěr základní části Chance Ligy, trenéru Zdenko Frťalovi nemohlo uniknout, že Kričfaluši ze své výkonnosti výrazně slevil.
„Tátovi zjistili nádor a musel na operaci. Nejdřív jsem si to moc nebral. Říkal jsem si, že to sice banalita asi není, ale taky že v dnešní době by to mělo být v pohodě,“ začíná jedenadvacetiletý stoper či defenzivní záložník své vyprávění. „Jenže se vyskytly komplikace a já v kabině nic neřekl.“
Kričfaluši, jenž pochází od Sokolova, se na fotbal nemohl soustředit, myslel na svého otce, maminku, sestru. „Myslel jsem si, že to dám, ale výkony na hřišti nevypadaly tak, jak si všichni představovali a jak bych čekal i já. Od trenéra jsem dostával docela dost naloženo,“ vzpomínal.
Ondřej Kričfaluši při své premiéře v barvách Baníku Ostrava přihrává před libereckým záložníkem Michalem Hlavatým.
Zdenko Frťala nic netušil. „S každým hráčem během přípravy mám pohovory. Patří k tomu i okruh otázek, někdy to jsou i dost osobní otázky, týkající se rodiny, prostředí. Protože všechno souvisí s tím, jak hráči při fotbale fungují. Je na hráčích, na jejich dobrovolnosti, jestli mi na to odpoví,“ poznamenal Frťala.
„V jednu chvíli jsem se rozhodl, že s tím musím ven. Řekl jsem trenérovi, co se děje a jak to vypadá. Měl jsem od něj plnou podporu. Řekl mi, že jestli nemám náladu na fotbal, takže si mám říct a můžu klidně na týden za rodinou odjet,“ líčil Kričfaluši. „Ale to jsem nechtěl. Fotbal i kluci v kabině, která je v Teplicích neskutečná, to všechno mi pomáhalo.“
Teplice se po základní části ocitly ve skupině o záchranu, ale na barážovou příčku měly desetibodový náskok. A hned v úvodním kole nadstavby narazily na čtrnáctou Duklu. Klíčový zápas, v kterém si mohly do zbývajících čtyř kol zajistit definitivní klid.
Kričfaluši musí po premiéře povinně na tribunu. Do Baníku ho nalákal i Šín |
Jenže Kričfaluši nebyl k dispozici... „Před zápasem s Duklou jsme byli na hotelu, měli tam soustředění. Večer volala mamka, že táta umřel. Hned jsem šel za trenérem, že potřebuju domů. Řekl mi, že mám času, kolik budu chtít,“ vzpomíná Kričfaluši.
„Odjel jsem domů, potřeboval jsem být s mámou, se sestrou, pomoct jim, aby se z toho dostaly. Pak jsem se chtěl co nejdřív k týmu vrátit, protože jsme hráli o záchranu.“
S Duklou to byly nervy, Tepličtí dvakrát prohrávali, remízu 2:2 zachránil minutu před koncem útočník Gning. Teplice si oddechly.
Další zápas opět bez Kričfalušiho tým prohrál 1:2 a Dukla se přiblížila na sedm bodů. Tři kola před koncem Teplice neměly jistotu záchrany.
Ostravský obránce Ondřej Kričfaluši během utkání proti Hradci
„Považuju za naprosto přirozený mít s hráči lidský vztah. Někdy standardní, s někým nadstandardní, s jiným odtažitý, ale vzájemná důvěra je moc důležitá,“ zdůraznil kouč Frťala.
Se sportovním ředitel Štěpánem Vachouškem zvažovali, jestli by bylo vhodné, aby se zúčastnili pohřbu. „S Ondrou jsme to řešili, ne každá rodina tyhle zvyky drží. Přišlo mi to jako slušnost, že si prostě hráčů vážíte. Nedělali jsme to proto, aby nám byl Ondra vděčný, ale bral jsem to jako přirozenou součást vztahu,“ prohlásil Frťala.
Na třetí kolo nadstavby se Kričfaluši do sestavy vrátil, tým zdolal Slovácko a měl splněno. Kričfaluši dostal sice žlutou kartu, kvůli které další duel v Českých Budějovicích hrát nemohl, ale v závěrečném kole proti Pardubicím (3:0) už byl zpátky a dokonce mu kouč svěřil kapitánskou pásku.
„Klukům jsem chtěl pomoct, šlo o hodně. I mně pomáhalo, že jsem trávil čas v kabině a myslel na jiné věci. Věděl jsem, že jakmile ze stadionu odejdu, budu řešit, co se stalo doma,“ popisoval Kričfaluši.
„Trenér i Štěpán Vachoušek přijeli k nám do malého města na pohřeb. Od nich to bylo neskutečné gesto, které ho si moc vážím a nikdy na něj nezapomenu,“ zdůraznil Kričfaluši.
V létě uzavřel působení v Teplicích, řešil zahraniční angažmá a Slavia, jejíž je odchovancem, využila právo zpětného odkupu. Za ní sice nenastupoval, ale v závěru přestupního termínu na začátku září odešel do Ostravy jako součást transferu Erika Prekopa do Slavie.
