Tým, který předchozí ročníky hrál o záchranu překvapil odborníky, když v Gambrinus lize skončil čtvrtý. A přitom stačila "maličkost."
Dát pětatřicetiletému olomouckému patriotovi šanci. Té se charismatický kouč chopil vskutku bravurně. "Jsme v poháru a mě to pořád nedochází," usmívá se Psotka.
Dostal jste Sigmu do poháru po čtyřech letech. Je to pro olomouckého patriota a dlouhodobého zaměstnance klubu něco víc?
Já opravdu ještě nevím. Fanoušci se mě před sezonou na poháry ptali, já jim upřímně odpovídal, že si nemyslím, že máme na to, abychom se do Evropy dostali už letos. Stalo se to a ještě si to neuvědomuji. Teď musíme počkat, jak tam dopadneme – jestli to bude jen intermezzo v jednom předkole, nebo jestli budeme úspěšní. Já věřím, že budeme.
Už si přece můžete říct: má první sezona v první lize skončila nečekaným úspěchem.
Asi jo. Nikdo to od nás nečekal. Když jsme byli v pondělí čtyři hodiny na náměstí, tak jsem z lidí cítil upřímnou radost. Gratulovali nám, byli rádi. A proto to děláme.
Spadl z vás stres?
Ano, napětí bylo v posledních kolech hodně veliké. Napětí bylo celé jaro. Teď je relativní klid a doufám, že příští týden ještě bude. Pak začneme znovu pracovat. Ale věřím, že práce bude radostnější. Máme něco za sebou, něco jsme dokázali. Bude to dobrý odrazový můstek pro další práci.
Co byste považoval za úspěch v Evropské lize?
V momentální situaci bych postup do základní skupiny považoval za mega úspěch. Musíme být třikrát úspěšní v play-off. Teď o tom nechci přemýšlet. Trénovat začneme 22. června, a to už budeme vědět soupeře. Podle jeho kvality si budeme dávat cíle.
S kým byste se chtěl ve 2. předkole utkat?
Mé osobní přání je tým z Britských ostrovů. Tam je vynikající atmosféra – skutečně fotbalová.
Co vás v první sezoně na prvoligové lavičce nejvíc překvapilo?
Spíš to bylo tak, jak jsem předpokládal. Na podzim mě překvapilo, že vše šlo příjemně bez větších tlaků, i sportovně se dařilo. Jaro už bylo přesně podle očekávání – spousta negativních věcí, kvůli kterým jsem nechtěl před časem trénovat profesionální ligu.
Jakých věcí?
Nemůžu být konkrétní. Jsou to prostě tlaky: proč nehraje ten a ten? Kvůli pohárům byl tlak na výsledek. Pro mě nové a hodně negativní bylo, že tlak vznikl ze všech stran. Musel jsem se opřít jen o své nejbližší a svoji filozofii.
Kdy vám bylo nejhůř?
Nejhůř mi bylo na podzim na Slavii, kde jsme jednoznačně dostali lekci z kvality, z produktivity a z toho, jak by měly vypadat domácí zápasy. Pohltila nás atmosféra na stadionu. Řekl jsem si, že takovou kvalitu nemáme. Ale spíš nás to motivovalo k tvrdší, důslednější práci. Díky tomu jsme se posunuli dál.
Problém přišel na jaře. Čtyři zápasy jste nevyhráli a zasedalo představenstvo klubu, které dalo týmu dvě kola hájení svých kvalit. Přemýšlel jste, co se mohlo stát, pokud byste utkání v Brně a se Slavií nezvládli?
První čtyři jarní kola byl ve mně pocit dobře odváděné práce. Vyjma utkání s Kladnem, i když jeho výkon nechci shazovat. Prostě body nepřicházely, ale já jsem věřil, že se práce musí projevit.
Nebál jste se během čekání na jarní výhru, že se dlouhodobost této koncepce rychle sníží?
Kdybych se bál, tak je to kontraproduktivní. Dělám svoji práci a samozřejmě vím, že pár lidí v představenstvu rozhoduje, jestli tady budu působit. I ke mně se dostaly zprávy, že už si možná chystají jinou alternativu, pokud bychom utkání v Brně nezvládli. Na jednu stranu je hrozně krásné slyšet, jak pan Kubíček řekl, že budu v Sigmě na sto procent. Ale když nejsou výsledky, trenér je odvolaný jako první.
Nic není stoprocentní.
Přesně tak.
Když jste trénoval olomoucký dorost, řekl jste mi, že byste si jednou chtěl vyzkoušet, jestli styl, který praktikujete, uspěje i v první lize. Po roce příjemné zjištění?
Kdo viděl práci, kterou jsme dělali v dorostu, ví, že tohle je podobné. Do Atýmu jsme zabudovali víc mladých hráčů, se kterými tento styl fungoval. Ale musím přiznat, že jsem nečekal, že to půjde až takhle těžko. Hlavně v útočné fázi hrozně dlouho trvá do hráčů dostat návyky. Mladší hráči mají pohyb útočníků víc zažitý, než zkušení. Ale v závěru sezony to Tomáš Janotka s Vojtou Štěpánem už pochopili.
Přesto jste ze svého stylu trochu ustoupil. Začátek sezony jste hráli hodně ofenzivně, na jaře pak vycházeli z hlubšího bloku. Ukázal jste, že umíte hrát takzvaně i na body?
Na jaře ano. První kola jsme se snažili pořád hrát to samé co na podzim. Body to nepřinášelo kvůli chybám vzadu a malé produktivitě. Před utkáním v Brně jsme si řekli, že budeme hrát zodpovědněji, víc dozadu a nebudeme aktivní v tolika hráčích dopředu. Na defenzivu jsme se koncentrovali a podařilo se nám to. I když hra nebyla tak atraktivní, byla hodně účelná. Hráčům to psychicky dost pomohlo a potom jsme se zase vrátili k našemu stylu.
Jedním z vašich cílů bylo zabudování mladých hráčů do týmu. Celkem jste dal šanci osmi mistrům z dorostenecké sezony 2007/08. Uchopili ji podle vás?
Myslím si, že tenhle úkol byl splněn na sto procent. Všichni dostali příležitost a všichni ji zvládli. Naprosto nepochopitelné pro mě byly negativní reakce od diváků, novinářů, možná i lidí z našeho klubu, že někteří mladí na to nemají.
Druhý cíl byl návrat diváků na Andrův stadion. Máte logické vysvětlení, proč se nesplnil?
Snažím se marketingově uvažovat, co všechno můžeme pro lidi udělat z hlediska hracího času, dne utkání, herní stylu, propagace klubu. Určité rezervy jsou, ještě na nich zapracujeme. Je to otázka i jednoho dvou zápasů, kdy diváci přijdou na zvučného soupeře. Na jaře jsme měli v domácích utkáních několik výpadků, možná jsme některé diváky odradili.
Když byli diváci slyšet, často pokřikem vyzývali k příchodu na hřiště Davida Kobylíka. Bylo těžké se s oblíbencem fanoušků rozloučit?
Věděl jsem v zimě, že to takhle může být. Spousta lidí mě od angažování Kobylíka odrazovalo, ale já se rozhodl tak, že chci pro diváky bývalé hráče znovu natáhnout na klub. David dlouho předtím nehrál, proto jsme zvolili půlroční hostování. Opci jsme na něj neuplatnili, možná bychom tak učinili, kdyby David chtěl plnit úlohu střídajícího hráče. A to samozřejmě nechtěl.
Což některé fanoušky mrzí.
David je Olomoučák a má tu spoustu kamarádů. Když na stadionu sedí čtyři tisíce lidí, nikdo nefandí a najednou začne jeho jména řvát dvacet kamarádů, tak jsou slyšet. To samé na internetových diskuzích. Když prohrajeme, je na nich 130 připomínek. A když porazíme Bohemku, dostaneme se do poháru, tak jich je 30. Myšlení českých lidí je hledat něco špatného. Já jsem pozitivní člověk a Davidovi přeji, ať se mu daří. Pro mě ale to spojení nemělo perspektivu.
Tým Olomouce vypadal zdravě navzdory nespokojenému Kobylíkovi s Toleským na lavičce. Bylo hodně složité udržet pohodu v šatně?
Byl to můj těžký úkol. Náš úspěch vytvořil tým. Na podzim každý i osmnáctý hráč, který se nedostal na hřiště, makal na tréninku, chtěl na sebe upozornit výkony a spoluhráčům přál. S příchodem těchto dvou hráčů vzrostla konkurence, ale nebyli trpěliví a nelibě nesli, když chyběli v základní sestavě. Mohl jsem to řešit radikálněji a ukončit s nimi spolupráci hned. Ale zase vím, že i maličkosti jsou negativně prezentovány, ať už mediálně, nebo mezi fanoušky. Nechtěl jsem uškodit mužstvu. A mužstvo si to samo ukočírovalo – řeklo si priority. Oba dva hráče zvládlo.
Je to pro vás ponaučení až si budete vybírat hráče zvučnějšího jména?
Stoprocentně. Pro mě to byla obrovská škola. V dorostu jsme hráče sledovali, vzali si ho na zkoušku, hostování a poté na přestup. V lize to mnohdy ani nejde. Věci musíte řešit ze dne na den. Goce Toleski když přicházel, byl velká pomoc, o to víc jsem byl překvapený, že to nefungovalo.
V dorostu nemá hráč jméno na to, aby dělal humbuk, když nehraje.
To taky. Doufám, že oba dva hráči si uvědomí, že jsou profesionálové a takhle by to řešit neměli. Jim samotným to ubližuje v další kariéře.
Goce Toleski byl vaším přáním i velkým krokem vedle – 0 gólů, červená karta za plivnutí na protihráče.
Určitě ho nemůžeme hodnotit kladně. Goce přišel obrovsky přemotivovaný, chtěl týmu pomoc. Neměl přehled, že mužstvo tady je kvalitní a lidsky silné. Došlo mu to pozdě. Tým má svoji infrastrukturu a druhou šanci Gocemu nedal, protože vůči týmu se nezachoval dobře. Bavili jsme se spolu o tom, svoji chybu uznal. Ale bylo pozdě.
Předpokládám, že přestupy řešíte právě v těchto dnech.
Ano. Víme, že na některé hráče jsou nabídky. Měl jsem několik schůzek s hráči, které máme na hostování. S těmi, co jsem se bavil, počítám do přípravy.
Prozradíte jisté změny na soupisce?
Budu říkat jen stoprocentní věci. Darku Šuškavčevičovi skončila smlouva, na Davida Kobylíka nebyla uplatněna opce, Toleski se vrátil z hostování. Ostatní jsou všichni v jednání.
Včetně zkušeného slovenského dua – Tomáš Lovásik, Ladislav Onofrej?
U Tomáše to vypadá momentálně tak, že spolupráce bude ukončena, Na Laca Onofreje pravděpodobně uplatníme opci a zůstane.
Máte vytipované posily?
Samozřejmě. Nic navíc se do současného kádru pořizovat nebude. A to z jednoho prostého důvodu – ekonomická stránka klubu není momentálně tak silná. Ale v případě, že odejde někdo ze základní sestavy, jako Hudec, Melinho, Hubník, takmáme připraveny náhrady. Minimálně u dvou z těchto tří hráčů je odchod na 95 procent jistý. S případnými posilami jednáme. Náhradu máme připravenou.
Takže do Evropské ligy nepůjdete ve slabším složení, než v tom, které pohár vybojovalo?
To si myslím, že určitě ne.
Ale odchod Melinha by velikou ztrátou byl.
Rozhodně. Je to obrovská osobnost, hráč který svoji kvalitou, herní myšlením jednoznačně převyšuje ostatní, které máme v kádru. Pro mladé fotbalisty je idol, jak se zdokonalit po technické stránce. Navíc je to hráč, který rozhodoval utkání, kopal standardní situace, nebál se vzít zodpovědnost na sebe. Jeho odchod by byl velkou ztrátou.
Za sebou má vynikající sezonu, přitom pod trenérem Pulpitem působil vyčpěle. Čím jste mu vrátil úsměv do hry?
Každý strůjce svého štěstí. Melinho měl odpočátku touhu hrát a zlepšovat se v Olomouci. Nezaznamenal jsem ani jednou, že by nechtěl trénovat. Je to čistě jen Melinhem.
A herním rozestavením šitým mu na míru.
I tím. Má filozofie s trenérem Pulpitem je odlišná. On zastával víc defenzivnější taktiku, já chci aby ofenziva s defenzivou byla vyvážená. Hráči by se měli zapojovat do obou stejně, ale přece jen pozice podhrotového hráče je šitá na Melinha.
Jakou kompetenci máte v přestupové politice klubu? Můžete odchod hráče stopnout?
Mohu. S vedením jsme se posledních čtrnáct dní na tohle téma bavili hodně. V týmu jsou hráči, na které byla konkrétní nabídka. Ale jednoznačně jsme řekli, že ne! Hráče, který nemá takovou klauzuli ve smlouvě, nepustíme.
Můžete jmenovat?
Nemůžu jmenovat, nechci jmenovat. Nemá to smysl a ani není mojí filofozií vyvyšovat hráče z jakéhokoliv důvodu.
Dovolím si vyvýšit Daniela Rossiho. Měla Olomouc nejlepšího pravého obránce v lize?
Na podzim se mi líbil i Krajčík ze Slavie, po jeho odchodu jednoznačně. Třeba co předváděl Rossi v utkání na Baníku, byla úroveň evropské špičky.
Je v Rossim velký potenciál Sigmy?
V Rossim je obecně potenciál, protože to je hráč, který v každém utkání, co odehraje super, má navíc.
Vážně ještě neukázal vše?
Možná je to brazilskou povahou. On je pracovitý, obrovský profesionál. Ale dokáže si spočítat, že takový výkon mu stačí. Rezervy ještě má. Bude určitě lepší.
Je to ten hráč, u kterého jste zamítl přestup?
(usmívá se) Je to možné.
Pokud Melinho odejde, přivedete dalšího Brazilce?
Uvažujeme, jestli by bylo Rossimu v případě odchodu Melinha smutno. Budeme diskutovat, a podle toho se zařídíme. Rossi je velký introvert, kterému samota moc nevadí.
V první sezoně jste dovedl Olomouc do poháru, těžko si ve druhé stanovíte za cíl střed tabulky. Uvědomujete si to?
A proč ne? Uvidíme podle síly kádru. Před ligou hrajeme dva zápasy v poháru a musíme si dát postupné cíle – ty jsou dané předváděnou hrou, výchovou hráčů. Pokračujeme stejně. Vše je zapomenuto, v lize jdeme od nuly.
