Bezesporu patří k top běžcům Gambrinus ligy, jenomže ani skvělé fyzické předpoklady mu pevné místo v základní sestavě Sigmy nezaručí.
Na vině není jen typická zbrklost v zakončení, ale i častá svalová zranění. "Mám přišláplý nehet a dostala se mi pod něj krev," vysvětloval ofenzivní záložník včerejší absenci dopoledního tréninku. Tentokrát naštěstí nejde o nic vážného.
Jinak je ovšem smolařem, který pravidelně v přípravném období laboruje. "Vždycky to vycházelo na začátek přípravy," posteskne si. "Teď musím zaklepat, je to dobré. Poprvé jsem měl natržený sval a pak jsem ho měl třikrát natažený."
I proto odehrál v nejvyšší soutěži jen 53 zápasů, většinu s chránicí náplastí na stehně. Dal tři branky. "Určitě je to taky tím. Z přípravy člověk čerpá celý půlrok. V sezoně už není čas manko dohánět," souhlasí.
Z pravidla však není možnost dohnat Štěpána. Trenér Zdeněk Psotka ví, že v jeho rychlosti mají Hanáci zbraň. "Rychlejšího hráče jsem netrénoval," tvrdí. "Paradoxně má i výbornou vytrvalost. Pro fotbal musí být hráč komplexní. Vojta je typ, jako kdysi byl Standa Vlček. Na hřišti je divoký. Koncovku řeší hrozně bojácně.
Minusem jsou častá zranění." Srovnání s Vlčkem slýchává Štěpán od začátku olomouckého angažmá. A nemá ho rád. "Podobnost tam být může, ale jako on nejsem."
Byť na základní škole jezdil po atletických závodech a stovku běhal za 11,3, vždycky chtěl hrát fotbal. Klučina z vesnice se na tartanu nudil a ani mu nedocházelo, že ostatní předbíhá.
"Uvědomil jsem si to, až jsem přišel do Olomouce. V nižších soutěžích jsem to bral jako samozřejmost a tady mi v patnácti začali říkat, jak jsem hodně rychlý," vzpomíná.
A nejen rychlý. Má výborný fyzický fond, na fotbalistu až nezvykle. "Říká se, že hráči mají vytrvalost nebo rychlost. Já to mám skloubené, ale zase mě trápí zranění."
Štěpán se v základní sestavě Sigmy neusadil. I když hostoval v Hradci Králové nebo Jablonci, neztrácel víru, že jednoho dne se na Hané naplno prosadí. Občas se blýskl krásným momentem, jako když v minulé sezoně v posledním kole proti Bohemians ránou z voleje poslal míč do šibenice a potvrdil Olomouci účast v poháru.
"Na ten gól se dobře vzpomíná. Byl to hektický týden. Odmaturoval jsem a dostali jsme do Evropské ligy, i když jsme museli spoléhat na klopýtnutí Boleslavi," vypráví zaníceně.
Loňský rok se Štěpánovi vydařil. Psotka na něj sázel, ale v létě přišlo znovu zranění a lavička náhradníků. Právě herní praxe mu podle svých slov nejvíce chybí. "Zakončit v rychlosti je těžší, i když se dostávám častěji do šancí. Potřebuji hrát, abych si na to zvykl. Když jsem byl mladší, dával jsem gólů dost. Takže si nemyslím, že by mi vyloženě zakončení nešlo," přesvědčuje.
V přípravě se dokonce objevoval na postu pravého obránce. Ačkoli má za vzor brazilského zadáka Roberta Carlose, defenzivu s radostí opustil. A od spoluhráče Michala Ordoše získal novou přezdívku. "Už nejsem Rychlonožka, ale Píchlo," směje se.
A proč "Píchlo"? "Protože mě vždycky píchne ve svalu. To je aktuálnější," odpoví.
