Od vítěze Ligy mistrů to byl faul, za který by mu slušela i žlutá karta, ale sedmatřicetiletý Buchta v klidu říká: „V pohodě. Pokud to není zákeřné, ale v rámci čistého souboje, tak je to fotbal. Bylo to na hranici únosnosti. Já také nekoukám. Vidím balon, snažím se ho chytit, on se snaží mě přelstít a dát gól.“
Nepřelstil, nedal. „Načetl jsem, že Poznar bude dávat balon na něho, takže jsem vyběhl. On si do toho naběhl. To je moje území, tam jsem nekompromisní,“ dodává Buchta.
Možná měl ještě v paměti podzimní duel, kdy tolik ve svém území nekompromisní nebyl, neboť Baroš jej ve vzduchu fauloval, což mu u sudího prošlo, a Baník skóroval.
To se v Olomouci neopakovalo.
Sigma důležitou bitvu dvou nováčků vyhrála 1:0. I díky tomu, že v 70. minutě Baroš, který ukazoval mimořádnou sílu v osobních soubojích, po špatném odkopu olomouckého záložníka Kalvacha těsně zpoza vápna minul šibenici. „To ani není extra šance, ale dobře si míč navedl, šlo to 20 centimetrů vedle. Kdyby to trefil, jen se podívám a zatleskám mu za super střelu,“ oddechl si Buchta. Tím spíš, že hned z dalšího útoku Sigma udeřila. „Paradoxně jsme z protiútoku dali gól. Tak to někdy bývá – máte šanci, nedáte a pak inkasujete.“
Zatímco Baroš minul, olomoucká hračička Jakub Plšek si položil na trávník brankáře Laštůvku i obránce Šindeláře a do prázdné branky rozhodl o třech bodech pro Sigmu.
„To je Plša,“ usmíval se Buchta, jenž jinak podobné kulišárny jako gólman příliš rád nevidí. „V tréninku si to moc nedovolí, protože bych ho, neříkám, že zpucoval, ale já mám radši, když se to řeší nekompromisně. Vymyslel to geniálně. Poslal dva hráče na druhou stranu a zasunul míč do prázdné. Musím smeknout. Vynikající myšlení. Tři body jsou doma díky němu.“
Pravda, tentokrát na nich neměl Buchta takový podíl, jako třeba na minulém bodu z Jablonce, kdy vytáhl čtyři úžasné zákroky. Proti Barošovi a spol. byl téměř bez práce, jen bezchybně sbíral centrované míče a snadno si uhlídal už jedenáctou nulu v sezoně. Měl by jich dvanáct, avšak jarní utkání proti Slovácku v závěru kvůli zranění nedochytal. „Celkově defenzivu máme skvělou, dostáváme málo gólů a soupeř si moc šancí nevypracuje. Jablonec je taková výjimka.“
Kompaktnost olomoucké defenzivy nenarušila ani absence klíčového stopera Václava Jemelky, který pykal za karty. Roman Polom jej nahradil znamenitě.
„Polom je také skvělý stoper. Mnoho lidí ho po prohře v poháru s Jabloncem zatracovalo, ale já jsem s ním každý den na tréninku, takže vidím. Je to jiný typ stopera, rád se mazlí s balonem, rád vyjede, je sebevědomý. Jsem rád, že máme kvalitní stopery,“ oceňuje parťáky před sebou, kteří se vydali hlavně závěru, když hráli bez vyloučeného Kalvacha. „My jsme to zvládli, i když nám vyloučil hráče, ale o to víc jsme bojovali jeden za druhého. Nechtěli jsme je pustit do tlaku a ustáli jsme to. Baník toho dopředu moc nepředvedl, měl náznaky, ale vyloženou šanci žádnou. My jsme taky čistou gólovku, kterou by musel Laštůvka řešit, neměli, ale naštěstí Plšek to fantasticky vyřešil a máme tři body.“
Díky nim se sigmáci pět kol před koncem sezony vrátili na třetí místo tabulky před Spartu.
„První poločas jsme byli velmi dobří na balonu, na Řezníčka byly dobré centry, ale dvakrát to netrefil. Naštěstí i druhý poločas jsme šli za výhrou a 1:0 se počítá. Jsme rádi i za to, že jsme přerušili sérii domácích remíz, máme tři body a bereme zpátky třetí místo, které chceme,“ přikývla olomoucká opora. „Věděli jsme, že Baník má dobrou šňůru a chtěli jsme mu ji překazit, doma jsme velmi silní na balonu.“
A stále bez porážky. Přesto předposlednímu Baníku jedno závidí: „Jeho fanoušci jsou fantastičtí, škoda že takové nemáme, tohle můžeme Baníku závidět. Oni zase mohou závidět naše umístění.“
