Ukončil sice hráčskou kariéru, ale stále ještě trénuje. Obránce Miroslav Holeňák je s fotbalisty Liberce na soustředění v Jizerských horách.
"Smlouvu mám do posledního června, a tak ji plním. Užívám si s klukama poslední zbytky své kariéry," říká pětatřicetiletý hráč smířeně.
Klub vám nenabídl novou smlouvu, ale místo trenéra u mládeže. Čekal jste to?
Dá se říct, že ano. Bývá většinou zvykem půl roku před skončením smlouvy, že se v klubu řeší, co s hráčem dál. A já jsem od vedení neměl žádné signály, že bych měl dostat nový kontrakt, takže jsem se začal připravovat na možný konec kariéry. Jelikož už tři roky pomáhám s trénováním mládeže v Liberci, srovnal jsem si v hlavě priority a dospěl jsem k názoru, že bych se mohl trénování začít věnovat naplno.
Ale lehké rozhodnutí to asi nebylo.
To samozřejmě ne. Bylo to těžké, ale jak říkám, není to rozhodnutí ze dne na den. Už v průběhu zimy jsem nad ním přemýšlel, i když mi trenér Rada říkal, že bych měl ještě hrát. Pak došlo k jednání mezi mnou a vedením klubu a s panem Kleiblem (ředitel) i Karlem (faktický šéf) jsme se shodli na tom, že pro mě i pro klub bude nejlepší řešení, abych přešel k mládeži.
Hodně jste to promýšlel?
Já jsem přemýšlivý člověk, a tak jsem zvažoval všechna pro i proti. Vyslechl jsem si názory mnoha lidí. Někdo může říct, že je to ještě brzy, abych končil. Jiní si zase myslí, že už jsem měl skončit dávno. A já to cítím tak, že je to načasované tak akorát.
Neuvažoval jste, že byste pokračoval v kariéře jinde?
Ne. Věděl jsem, že pokud budu hrát, tak jedině v Liberci. Usadili jsme se tu s rodinou a máme k místu velký vztah. Kdybych šel hrát jinam, v mém věku by to asi stejně nebylo na víc než jednu sezonu. Zkrátka jsem si v lize odehrál svoje a je třeba uvolnit místo mladším dravcům, ať ukážou, co v nich je.
Miroslav Holeňák (vlevo) z Liberce a Jan Zákostelský ze Slavie.
Nedávno jste dosáhl hranici 400 odehraných ligových utkání. Nemrzí vás, že nepřekonáte ligový rekord nového trenéra Liberce Jaroslava Šilhavého?
Samozřejmě, že trochu ano. Jarda mi sám řekl, že by byl rád, abych pokračoval. Ale situace se vyvinula jinak. Jinak já si Jardy strašně vážím jako člověka – vychovával mě kdysi v Drnovicích, když jsem tam byl jako mladý a on mazák. Pomohl mi v začátcích kariéry, měli jsme spolu nejeden pohovor. V té době jsem ho hrozně žral a dodnes to trvá. Přeju mu, ať semu v Liberci daří. A kdykoli bude ode mě něco potřebovat, vždycky mu rád pomůžu.
Když se ohlédnete za svou kariérou, čeho si nejvíc považujete?
Tak to je úplně jednoznačné. Na to vždycky odpovídám, že skvělá sezona 2001/02, v níž jsme získali mistrovský titul, pro Liberec první. To byl můj největší vrchol kariéry, i když jsem si tenkrát myslel, že ho ještě můžu překonat. Ale bohužel se mi to nikdy nepovedlo.
Co přesně budete u liberecké mládeže dělat?
Trénovat nejmladší dorost, který se dnes označuje U16. Nastupuju začátkem července, samotná příprava začne 18. července.
