"V Německu jsme se po Silvestru sešli na pár dní, zaběhali jsme si a pak rychle na týden někam do tepla," vzpomíná Marek Nikl, stoper pravých klokanů.
Devět let hrál za Norimberk, do něhož z Bohemians odešel v listopadu 1998. Mezi fotbalisty z vršovického ďolíčku se pak v září 2007 vrátil.
"Vůbec toho nelituju, přestože jsem v Norimberku mohl zůstat, navíc mi nabízeli, že budu moci vést tamní amatérské mužstvo."
Přesto jste se ale rozhodl vrátit se do mateřského klubu.
V lednu 2007 jsem měl jít do Hoffenheimu, ale zranili se nám stopeři, tak mě nepustili. Jarní sezonu jsme začali dobře, vyhráli jsme doma se Stuttgartem a hráli nerozhodně v Mönchengladbachu, oba zápasy jsem odehrál celé. Jenže pak se zadáci uzdravili a já skončil v amatérském mužstvu. Přitom mi dali další dvouletou smlouvu s tím, ho budu moci převzít jako trenér. Jenže bundesliga pro mě v té době byla tabu, tak jsem se nakonec domluvil s Bohemkou.
K vaší spokojenosti?
Samozřejmě. Přišel jsem posílit nováčka první ligy, protože zrovna ten rok Bohemka postoupila. Tak mě potom moc mrzelo, že jsme spadli. Ale za rok jsme se vrátili a doufám, že teď už se ta historie opakovat nebude.
Opakovat by se neměla. Po podzimu 2007 jste byli patnáctí a měli jen třináct bodů. Nyní jste jedenáctí se sedmnácti body a od sestupové příčky vás dělí bodů šest.
Tak špatně jako před dvěma lety na tom nejsme, ale klidně jsme na tom mohli být hůř. Na druhou stranu ale i líp. Každopádně tentokrát bychom se v první lize udržet měli.
Proč na tom lépe nejste?
Protože jsme zbytečně ztráceli doma. Mezi jedenáctým a třináctým jsme třikrát prohráli, z toho dvakrát v ďolíčku. Celkem jsme doma poztráceli devatenáct bodů, takže tohle se na jaře opakovat nesmí.
V čem na podzim byla síla a v čem naopak slabina vašeho mužstva?
Když se podíváte na skóre, tak se dá říct, že docela silní jsme byli v defenzivě. Dostali jsme jen třináct gólů, přičemž míň inkasovaly jen Sparta s Jabloncem. Žádné nakládačky jsme nedostávali, třikrát jsme inkasovali jen v Ostravě. Bohužel, pětkrát jsme prohráli jedna nula. Naopak slabinou byla střelecká produktivita, s pouhými devíti vstřelenými góly jsme v lize po téhle stránce byli ze všech nejhorší.
Jak v necelých čtyřiatřiceti snášíte zimní kondiční přípravu?
V tomhle věku odchází z těla únava o něco déle, to vám řekne každý veterán. Ale abych pravdu řekl, dostávám tady v jabloneckých Břízkách od trenéra přece jen drobné úlevy. Nemusím toho naběhat tolik jako ti mladší. A už se těším na dnešní odpoledne, kdy máme mít poprvé fotbálek na umělé trávě, která je kousek od hotelu.
Fotbalově poněkud opotřebovaný se ještě necítíte?
To ani ne. Jenže ono to hodně souvisí ani ne tak s věkem jako spíš s psychikou. Když třikrát za sebou dostanete nakopáno, ale ty zápasy vyhrajete, nenapadne vás přemýšlet, jestli vás náhodou něco nebolí. Jenže když přijdou tři porážky, přijde vám, že jste zničený k smrti.
Jak dlouho ještě hodláte za Bohemians 1905 nastupovat?
Smlouvu mám do konce letošního června, tak jsem zvědavý, s čím klubové vedení přijde. Ale jak začne liga, pustím to z hlavy a soustředím se jen na zápasy. Takže co bude dál, to v téhle chvíli nevím. Ale ze špičkového fotbalu bych ještě neutíkal.
Čeho byste chtěl jako hráč Bohemians dosáhnout?
Především udržení se v první lize. To je takový krátkodobý cíl. Ten dlouhodobější je buď rekonstruovaný, nebo nový stadion, prostě důstojný fotbalový stánek. A pak taky solidní tréninkové centrum. Ale je mi jasné, že i kdybych smlouvu ještě o rok dva prodloužil, coby hráč se toho určitě nedočkám.
Klokani se zachraňují, na opačném pólu tabulky se hraje o titul. Koho byste tipoval na mistra?
Vsadil bych na Spartu.
