Před rokem to byl tým rozhádaný a zatuchlý, prostě ostuda fotbalové ligy. Nepřišly žádné velké posily, naopak ještě pět hráčů zmizelo, a Baník hraje o titul! V neděli se postaví Spartě v přímém souboji o první místo. "Není v tom žádný zázrak. Kluci jen začali pracovat jinak.
Uvěřili tomu, co po nich chci," říká trenér Miroslav Koubek. "Miroslav kdo? Ten morous, co vedl Kladno a Čáslav?" ptali se s despektem fanoušci Baníku, když Koubek podepsal smlouvu. Tenhle trenér se nikde nepředvádí, neobléká se podle módy, má pověst bručouna a trochu drmolí. Přesto je to hodně zajímavý muž, který nejde s proudem. Už jen tím, že hraje na tři útočníky.
Před rokem byl Baník na odpis, teď hraje o titul. Jste snad čaroděj?
Nejsem čaroděj ani šaman, to jsou hlouposti. Prostě jsem se za léta praxe dopracoval k nějakému pohledu na fotbal, k metodickému stylu, říkejme tomu třeba know-how, které funguje.
V čem jsou jeho zásady?
Stačí tři slova: taktika, systematičnost a perfekcionismus. Nesekýruju kluky, jestli už si vyčistili zuby, to je jasné, ale plnění taktických úkolů od nich vyžaduju absolutně.
Co ještě?
Dochvilnost, stravování, regeneraci. Všichni to hodně rychle pochopili.
Hráči neodmlouvají, protože tuší, že by přišel trest?
Jsem sice autoritativní trenér, ale ne diktátor, který by dusil názory. Odmlouvání je ale neslušné a ruší mě.
Co vás jako trenéra nejvíc naštve?
Když nevidím stoprocentní přístup, nasazení, pracovitost, odevzdání se pro kolektiv.
Takže kdybych měl na základní sestavu, ale byl flink...
Flink ve smyslu neplnění taktických pokynů? Tak byste nehrál, pane. Šel byste kopat za béčko, a kdybyste nepochopil, že se musíte změnit, tak si hledejte jiné angažmá.
Z toho vyplývá, že Baník byl před rokem plný flinků. Hrál tragicky, v létě se skoro nezměnil a teď bojuje o titul. Neměl jste tehdy strach tu nabídku vzít?
Že bych odmítl Baník Ostrava? Takovou firmu, takovou značku nablejskanou? Pane, to musíte zvednout kufr a hned za tou nabídkou běžet. A to, že tu hráči padli na dno a rypákem ryli v zemi, pro mě bylo výbornou živnou půdou. Věděl jsem, že půjdou nahoru.
I fanoušci vás však přijímali s velikou nedůvěrou. Stačilo si přečíst diskuse fanoušků na internetu: "Koubek? To je konec."
Já to četl, převládal despekt. Lidi si mysleli: Pane jo, ti to s tím Koubkem zase vymňoukli. Ale taky jsem četl: Dejme mu šanci. Pokud o mně patnáctiletí kluci napíšou do diskuse, že jsem trenér beze jména, tak se jen pousměju. Oni nemůžou tušit, že trénuju od roku 1983, že jsem vedl ligové týmy, že jsem do ligy dvakrát postoupil, že jsem byl v Německu, v Číně. Jsem ošlehaný větrem.
Taky jste v roce 1989 získal titul se Spartou, jako asistent trenéra Jarabinského. Jaký vůbec ke Spartě máte vztah? Chytal jste za ni, trénoval ji.
Sparta? To je zaprášená historie. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jako kovaný sparťan se tedy necítím. Po konci kariéry jsem tam nedostal vipku, nikoho ani nenapadlo, že by mě pozvali na zápasy starých pánů. U mě se vazba přetrhla.
Na Letné jste jako spoluhráče zažil Jozefa Chovance, současného sparťanského kouče. Vzpomínáte?
V lednu 1978 jsme do Sparty přišli úplně stejný den. Já jako zkušený brankář Kladna, Pepík byl 17letý dorostenec z Púchova. Co je to za kloučka? říkal jsem si. Ještě neměl mužnou osvalenou postavu, ale stačilo, aby poprvé kopnul do míče... Ta jeho levačka byla jako bejk.
Víte, že vás Chovanec zvolil za Trenéra roku 2009?
Fakt? Tak toho si od Pepíka cením.
Taky vyprávěl, že jste své angažmá ve Spartě ukončil hodně podivně. Ztratil jste se ze soustředění. Víc prozradit nechtěl.
To klidně mohl. Já si v létě 1981 na soustředění zlomil kotník. Ještě v dresu mě z Písku vezli žigulíkem na operaci na Bulovku. Rok jsem marodil a noha byla pořád jako chromá. Když se pak další léto objevili v klubu čtyři noví gólmani, tak mě to deprimovalo.
Koubek. Teď už si to jméno zapamatujteKdyž před lety trénoval Kladno nebo Plzeň, křičel tak zuřivě, až brunátněl a na krku mu nabíhaly žíly. "Klid, Koubek, nebo se z toho zcvokneš," pokřikovali na něj fanoušci z davu. Miroslav Koubek křičel, protože vedl slabé týmy se spoustou chyb. Potřeboval své nevyspělé hráče korigovat, poradit jim, od lavičky hrál s nimi. Teď už křičí méně, protože si polepšil. V Baníku má pod sebou solidní tým, který si jen minulou sezonu hloupě usmyslel, že bude stávkovat. Koubek, ačkoli neměl vyhlášené jméno, mladé floutky ukáznil. "Pánové, a od teď se bude hubnout a hlavně makat," nařídil loni v létě. Pečivo jen k snídani, žádné rohlíky k polévce, sýrem se můžou jen lehce posypat špagety. A Stodolní? Zapomeňte. |
A vy jste z toho nymburského soustředění vážně utekl?
Jo. Jednou večer jsme šli tajně na pivo, zatímco kluci si dali dvě tři, tak já to s místními protáhl. Tu noc jsem pochopil, že už nemám sílu bojovat. Nemohl jsem se odrazit, výkonnost byla tragická. Potajmu jsem si pak sbalil a odjel domů. Razantní tečka, konec.
Průšvih to tenkrát nebyl?
Protože jsem dokončoval vysokou školu, vzal jsem si tři měsíce studijní volno a pak se to nějak vyřešilo.
Hned po škole jste začal trénovat. Často jste se setkal s názorem, že jako brankář nemůžete fotbalu rozumět?
Tenhle cejch si nese každý brankář. Pokud bych použil biblický příměr, tak si na zádech táhnete kříž. Jak může brankář rozumět fotbalu, když ho nikdy nehrál?
Jak se vůči tomu bráníte?
Pro brankáře může být obrovská výhoda, když má čas z branky pozorovat herní situace a přemýšlet o nich. Fotbal vnímá plošněji. Ať si o nás klidně pohrdavě říkají, že jsme gumy. Beru to. Jsem vysokoškolsky vzdělaná guma.
Pořád jste fotbalový maniak?
Pracuju dost. I když v Ostravě žiju sám bez manželky, stejně mám spánkový deficit, protože chodím spát ve dvě, v půl třetí v noci.
Vylepšujete know-how?
To nepotřebuju. Snažím se dokonale poznat soupeře, což obnáší stovky hodin u DVD. Musíte vymyslet náplň tréninku, konkrétní taktiku na každého soupeře. To nemůžete jen nalistovat stránku 56 ve vašem tréninkovém deníku a použít ji znovu. Pan Brückner říkával, že fotbal se má dělat 24 hodin denně, takže já vlastně ještě podvádím, když ho dělám jen 17 nebo 18 hodin.
Kdy doženete spánkový deficit?
Noční směny dospávám v autobuse. Mám štěstí, že nechrápu, tak se mi kluci nesmějou, když si zdřímnu. Ale abych ze sebe nedělal jen úderníka, taky si najdu čas, abych si s asistentem Borisem Kočím skočil na jednu dvě plzničky.
Před lety jste zblízka pozoroval trenérské mistry Trapattoniho a Zemana. Co vám to dalo?
Dva týdny se Zemanem mi daly víc než tři roky studia na fakultě. Vidět jeho tréninky, jak se v nich snoubí perfekcionismus, náročnost, vysoké objemy, taktika propracovaná do posledního detailu. Prostě echt italská škola.
Na Trapattoniho jste jezdil do Bayernu, když vedl Bayern, k Zemanovi jste měl asi blíž, že?
Když v létě 1996 přivezl Lazio Řím na kemp do Františkových Lázní, byl jsem mu v patách. Zrovna tam přestoupil Pavel Nedvěd, Nesta byl mladíček a Signori hlavní hvězdou. Je mi jedno, že má Zeman tolik odpůrců, pro mě je největším českým trenérem. Pro náš fotbal je věčná škoda, že Zeman nedostal šanci u národního týmu.
Čím vás tak inspiroval?
Tím, že mi ukázal, jak se ta práce má dělat. Strategie, nácviky, dril, ale i chování k hráčům. Zeman, to je důstojnost, respekt, autorita. Když šel po hřišti, tak kráčel páv.
Není to někdy na škodu?
Podle mě ne. U mě platí: co se hráči potřebují dozvědět, dozvědí se u videa nebo při taktické poradě. Nemusíte přece řešit, že dítěti roste první zub. Zbytečná komunikace práci rozplizává. Se mnou se taky nikdo nepáře. Když nebudou výsledky, tak se pakuju. Stejné to musí být s hráčem. Fotbal je tvrdá branže.
Příští září vám bude 60, co chcete v té tvrdé branži ještě dokázat?
Vím, co by chtěla manželka: abych hned skončil a mohli jsme si doma na Kladně spokojeně žít. Já nevím. Ještě se mi končit nechce.
To chápu, když můžete s Baníkem zažít největší úspěch kariéry. Získáte titul?
Je neslušné o tom mluvit, zatím je před námi jen hodně důležitý zápas s neporaženou Spartou. Ano, kdo v neděli vyhraje, k titulu nakročí. Bylo by hezké, kdybychom to byli my s Baníkem.
