"Věděli jsme, že zápas s Bohemkou je hrozně důležitý. Pokud bychom ho nezvládli, přiblížili bychom se k pásmu sestupu, naopak výhra by nás uklidnila," upozorňuje Došek.
V zápase jste prohrávali. Nebál jste se dalšího neúspěchu?
Ne, i v tu chvíli jsem byl v klidu a věřil jsem, že zápas zvládneme. Cítil jsem totiž z mužstva sílu a odhodlání vyhrát. To se o předcházejících zápasech říct nedalo. Bohemka je vždy nepříjemný soupeř, který sází na bojovnost, ale tentokrát jsme ji v bojovnosti předčili, to o výsledku rozhodlo.
Obrat jste odstartoval proměněným pokutovým kopem. Věřil jste si na brankáře Sňozíka?
Sledoval jsem ho do poslední chvíle, čekal na jeho pohyb, a když on skočil doprava, vyšla mi střela na druhou stranu.
Byl jste na penaltu určený?
Určil jsem se sám (směje se). Mohl kopat Láďa Volešák, ale říká se, že faulovaný hráč na penaltu jít nemá, tak jsem to vzal na sebe.
Na jaře jste ještě nevstřelili žádný gól. Byl jste z toho před penaltou nervózní?
Hlavně jsem předtím při souboji s brankářem Sňozíkem dostal ránu do hlavy a byl jsem z toho zmatený, trošku jsem se motal.
Na drese jste měl dokonce krev. Hrozilo, že utkání nedohrajete?
O přestávce to nebylo moc příjemné, ale v minulém domácím zápase s Olomoucí to bylo horší. Věděl jsem, že tentokrát zápas dohraju.
A ještě jste přidal druhou branku.
Konečně nám vyšel rohový kop, Láďa Volešák poslal krásný centr, a když člověk má před bránou kousek prostor, je to velká šance.
Bylo cítit, že díky nasazení Jana Lukáše jste nebyl na hrotu sám?
V minulých zápasech jsem byl často sám proti dvěma třem obráncům. Honza hrál moc dobře, snažil se, běhal, vybojoval spoustu balonů. Byl pro mě velkým ulehčením.
