Zkušený obránce je po operaci achilovky.
"Měl jsem na patě výrůstek, nechal jsem si to minulý týden vyčistit. V pátek začnu trénovat sám na kole. Buď v Praze, nebo v Blšanech, kde je dobrá rehabilitace."
Vracíte se z hostování do klubu, jehož kádr je vybrakovaný.
Snad to v odchodech byla konečná. Vím, že pryč jsou klíčoví hráči. Doufám, že se podaří někoho přivést. Ale třeba obrana se nezměnila. Je předčasné odsuzovat Blšany, že s tímhle kádrem spadnou.
Jak jste si užil půlrok v Japonsku?
Nádhera, mohl bych říkat samé superlativy. Škoda jen, že jsme se v lize nezachránili. Když jsme tam šli v létě s Ulichem, mužstvo mělo po půlce soutěže jen 12 bodů. My se chtěli pokusit o zázrak. Kdyby se povedl, možná bychom zůstali. Bohužel jsme měli slabý tým.
Jak jste si zahrál vy osobně?
Dá se říct, že jsem nastupoval pořád. A často jsem kopal pravého beka, oni ještě hrají na tři obránce. Víc jsem se naběhal než na stoperu. Japonci jsou rychlí, mrštní, s míčem umějí všechno.
Takže jste byl víc utahaný než z české ligy?
Oni zase naopak nejsou tak agresivní jako čeští fotbalisté. A rozhodčí, kteří moc pískat neumějí, tam dávají za všechno karty, každý dotek hráče viděli jako faul. Kolikrát jsem si připadal jak ve futsalu, pár zápasů to byl bezkontaktní fotbal. No hrůza!
Jaké jste měli návštěvy?
Pořád plný stadion, deset tisíc lidí. Ač jsme hráli o sestup, zpívali celý zápas, nenadávali. I po porážce přišli na trénink. Fantazie.
Kromě vás v Kóbe působili i záložník Horváth a trenérské duo Řehák - Trávník. Jak jste žili?
Já zůstal na hotelu poblíž domu, kde bydleli Horváth a trenéři. Manželka za mnou s dětmi dorazila na tři týdny. Moc se jim v Japonsku líbilo, s Horváthovými jsme chodili po Kóbe, kde se dalo. Město je nádherné, čisté, všechno funguje.
Dělal Horváth i v Kóbe své vtípky?
Bavil nejen nás, ale naučil legraci i Japonce. Spousta kluků říkala, že to před jeho příchodem neznali. Bývali zamlklí. Jaké dělal skopičiny? Třeba když nesl klukům kafe, přesladil ho nebo osolil.
Co vás v Japonsku překvapilo?
Už když jsem hrál ve Slavii, trenér Řehák mi o Japonsku vyprávěl. Bál jsem se hlavně jídla. Nakonec jsem snědl úplně všechno, zamiloval jsem si sushi. I rodina. Taky nejdřív ohrnovali nos, když viděli syrové ryby, ale pak si dali.
Dělal jste nejtvrdší odnož karate shinkyokushinkai. Zajímal jste se o to i v Japonsku?
Díval jsem se na televizi, kde dávají bojových sportů plno. Sehnal jsem pro kamaráda, který to trénuje ve Františkových Lázních, spoustu kazet. A taky trička.
Cvičíte karate ještě teď?
Ten můj styl je přímý boj, s chrániči nebo bez nich. Zkoušel jsem ho rekreačně, teď už ale léta nebyl čas. Navíc je v něm plno zranění nohou a rukou, což si jako fotbalista nemůžu dovolit.
