Mluví pokorně, ale zároveň z něj srší sebevědomí, jež k němu patří stejně jako dvě třpytivé náušnice: „Nechci, aby to ode mě znělo nabubřele, ale věřím ve vlastní schopnosti. Určitě ve Slavii nic nevzdávám.“
Takže i po čtyřech měsících v ústraní zůstáváte fanouškem trenéra Trpišovského, jak jste hlásil při příchodu?
Jednoznačně. A rád to zopakuju. Pan Trpišovský je velmi dobrý trenér, který by mohl jednou být ve větším klubu, což říkám se vším respektem ke Slavii. Máme spolu skvělý vztah a mám pocit, že mi věří.
I když vám na podzim dopřál jen 458 soutěžních minut?
Jasně, hrál jsem málo, ale on se mi i tak hodně věnoval. Zdůrazňoval mi, že ví o mých přednostech a že se jednou můžu posunout na skutečnou top úroveň, co je můj cíl. Jen musím změnit a především zlepšit některé drobnosti.
Musím makat a neustále přesvědčovat, ale to je přirozená součást cesty. Podívejte se na ostatní kluky, kteří do Slavie přicházejí. Málokdo se prosadí hned, většina potřebuje čas na adaptaci a já nejsem jiný.
