V kauze údajné fotbalové korupce u Okresního soudu v Olomouci vypověděl, že Kubíčka, s nímž se zná především díky společnému zájmu, vážné hudbě, před rokem náhodně potkal a někdejší mocný funkcionář českého fotbalového svazu mu vylíčil, že "donutil pokladníka Sigmy Ladislava Římského, aby je potopil".
Posuďte sami, čí verze na vás působí věrohodněji.
Dolníček: Někdy v červnu v roce 2010 jsme se potkali. Byl jsi naštvaný. Řekl jsem ti, že není dobré, když jsi se rozkmotřil s vedením Sigmy. A řekl jsi: Budou litovat, donutil jsem Laďu Římského, aby je potopil.
Kubíček: Myslím, že jsem tě vůbec nepotkal. Od doby, kdy jsem primátorovi Olomouce poslal dopis, co se v klubu děje, tak mám dojem, že jsem se s tebou nepotkal. Ale v případě, že jsem se potkal s někým, kdo se mě zeptal, proč jsem to udělal, tak jsem mu řekl: Ano, odešel jsem ze Sigmy a jsem rád, že tam nejsem. Naštěstí mě pan Římský poskytl důkaz, že já v tom nejedu. Doufám, že jste, pane Dolníčku, někomu o této schůzce řekl a máte svědky.
Dolníček: Máš, Jirko, smůlu – neřekl.
Kubíček: Ale to je potom špatně. Jestli Sigma Olomouc na základě tvého svědectví na mě zaútočí, že celá akce Sigma je moje akce proti ní, abych na ní zaútočil, protože má svědka Jaromíra Dolníčka, tak na tebe podám trestní oznámení. A doufám, že máš dobrý svědky, abys dokázal, že jsme se vůbec potkali.
Dolníček: Já to nepotřebuji dokazovat.
Kubíček: Když si dobře pamatuješ, že jsme se potkali a co jsme si říkali, řekni mi, kdy přesně jsme se potkali. Ptám se na datum. Protože jsem byl úspěšný manažer a perfektně jsem si vedl agendu, s kým a kde jsem jednal. Tak bych poprosil, jestli si detailně pamatuješ, kdy jsem ti to řekl a kde (v ruce drží notýsek – pozn. red.).
Dolníček: Na bývalých Lidových milicích, tedy na Studentské, jak je staré házenkářské hřiště.
Kubíček: Tam bydlím.
Dolníček: Ale datum nevím.
Kubíček: Červen?
Dolníček: Červen jo, ale den nevím, protože si na rozdíl od tebe nevedu notýsek.
Kubíček: Každý manažer má notýsek, ty nejsi manažer. Já jsem tě prostě nepotkal.
Dolníček: To není pravda!
Kubíček: Viděl nás někdo?
Dolníček: Neviděl, kdyby to někdo viděl, tak bych ho přece uvedl.
Kubíček: To je ale tak závažné tvrzení, že bys měl mít svědky. Já jsem tě viděl před třemi nebo čtyřmi roky, když jsi mě přišel požádat, abych ti udělal nějakou reklamu, abych ti pomohl. Ty si pamatuješ, že jsem ti určitě řekl, že jsem znásilnil Římského, abych měl něco, s čím potopím Sigmu?
Dolníček: Tam nebylo o potopení Sigmy řeči. Bylo tam doslova napsáno: donutil jsem...
Kubíček (skočí do řeči): Napsáno? Já jsem dopis nečetl. Co jsem ti říkal v přímé řeči?
Dolníček: Potřetí: Budou litovat...
Kubíček (skáče znovu do řeči): No to budou, když mě ztratili.
Dolníček: ...donutil jsem Láďu Římského, aby je potopil. Tečka. A nebudu se s tebou hádat, jestli to bylo pátého nebo dvanáctého června.
Soudce ukončuje konfrontaci, ale Dolníček se pak Kubíčka ještě ptá: S tou žalobou jsi to myslel vážně?
Kubíček: Pokud to Sigma použije v útoku na mě, pak ano. Ale jinak tě mám rád.
Dolníček: Ty to říkáš tak, že bych ti to i věřil.
Podají si ruce a odejdou ze síně.
