"Naše situace není bezvýchodná, šanci na záchranu pořád máme," tvrdí 34letý Dostálek před zítřejším startem jarní části soutěže. FC Tescoma do něj jde z posledního místa, na nesestupovou pozici ztrácí 4 body.
Opravdu věříte, že Zlín ligu udrží? Vždyť i spousta lidí ve městě už vás odepsala.
To je jenom dobře. Může to být naše velká výhoda, že nám nikdo nevěří. Bohužel na podzim Zlín uhrál tak málo bodů, že stojíme na šestnáctém místě, ale na druhou stranu Žižkov a Kladno neuhrály o moc víc (Žižkov má o 2, Kladno o 4 body víc než Zlín - pozn. aut). Takže očekávám, že o dvě sestupová místa bude velký boj.
Jaro začínáte na Žižkově, za týden přivítáte Kladno. Nemáte strach, že po pouhých dvou týdnech může být o všem rozhodnuto?
Moc bych si přál, aby nebylo. Pokud by bylo, moje mise ve Zlíně by byla zbytečná.
Mezi třemi nejhoršími týmy v tabulce a dalšími mužstvy je pětibodová mezera. Čekáte, že do boje o záchranu spadne ještě někdo další?
Byli bychom rádi, kdyby se do něj zamotaly další dva tři mančafty. Ale moc dobře vím, jaké to je dohnat šestibodový náskok soupeře. A my na ně ztrácíme devět bodů. Bude to hrozně těžké.
Nikdo ze zlínského týmu nemá tolik zkušeností jako vy, čeká se od vás hodně. Jste na to připraven?
Chtěl bych být součástí týmu. Nepřišel jsem jako nějaká individualita, zvlášť když přicházím z nižší soutěže a mám za sebou nějaké roky. Přál bych si být součástí týmu, který bude šlapat.
Jak jste zapadl do kabiny? Chodí za vámi spoluhráči pro radu?
To ne. Ale cítím, a jsem za to rád, že kluci mě respektují. Nikdy jsem nebyl typ, který by někoho stavěl do latě. Spíš bych chtěl jít příkladem v tréninku a hlavně na hřišti.
Richard DostálekFotbalový záložník, který na jarní boj o záchranu posílil zlínské fotbalisty, v dubnu oslaví 35. narozeniny. Rodák z Jarošova v mládí působil v nedalekém Uherském Hradišti, po vojně v Kroměříži se prosadil v Brně. Z něj se dostal do Slavie a byl také v reprezentaci. Pak hrál v ruské Kazani, v zimě 2005 posílil Slovácko. Po úspěšné záchraně odešel do německého druholigového Aue a následně do Siegenu. Tam jeho kariéru téměř ukončilo vážné zranění. Na podzim proto nastupoval pouze v divizní Líšni. Do Zlína se dostal náhodou. Přišel se podívat na jeho přípravný zápas a s trenérem Minářem se dohodl, že to zkusí v přípravě. Zaujal, proto získal půlroční smlouvu. |
Sám sebe hodnotit nebudu. Můžu říct jedině to, že po zdravotní stránce se cítím dobře. Přípravu jsem absolvoval bez jakýchkoliv výjimek. Cítím se dobře a doufám, že to přenesu do bojů v první lize.
Ale je rozdíl hrát divizi a první ligu, že?
Celý život mi lidé kolem fotbalu vytýkali, že hraju v jednom tempu. Ale já nemám rychlostní vlákna, abych dokázal být sprinter. Nikdy jsem to neuměl. Hraju fotbal, který umím a doufám, že trenér to ví a nečeká ode mě něco jiného. Doufám, že do týmu přinesu zkušenosti, kvalitní rozehrávku a když mi bude štěstí přát, tak gólové asistence i samotné góly.
Jaké dojmy máte ze hry, kterou Zlín produkoval v přípravných zápasech?
Přicházím z nižší soutěže, neměl jsem možnost srovnání s jinými ligovými mančafty, protože jsme se s nimi v přípravě nepotkali. Hráli jsme se zahraničními soupeři nebo s týmy z nižších soutěží. Takže je pro mě hrozně těžké odpovídat, jak jsme konkurenceschopní. Nejsme na tom špatně, ale všechny zápasy musíme odehrát na sto a více procent, abychom pro záchranu udělali aspoň nějaký krok. Hrát jen tak, abychom to šli odehrát, to bychom byli odepsaní. To si nemůžeme dovolit.
V boji o záchranu je bojovnost nejdůležitější, že?
Samozřejmě. Nás by mělo zdobit hlavně kolektivní pojetí, důraz, bojovnost, agresivita, nasazení. To jsou prvky, které by pro prvoligové mužstvo měly být samozřejmostí. Ale když vycházíte z pozice posledního týmu v tabulce, jiná cesta nevede.
Cítíte ze spoluhráčů velké odhodlání poprat se o záchranu?
V kabině panuje určitá nervozita ze začátku jarní soutěže, ale to je dobře. Stejně jako nervozita z toho, kdo bude hrát. Není tady jedenáct lidí, kteří mají jasnou pozici v sestavě. Trenér to připravuje tak, aby vznikl konkurenční boj. Co se týká nálady, žádná poraženecká v mančaftu není. Záchrana je pro nás jediný cíl, který si můžeme stanovit, je potřeba pro ni udělat maximum.
Vás se ale boj o základní sestavu netýká, že?
To já nevím. Trenér říkal, že nasazení do generálky proti HFK Olomouc neznamená, že místo v sestavě máte jisté. Ale já přišel do Zlína hrát, takže doufám, že i trenér se mnou počítá.
O záchranu jste úspěšně bojoval před čtyřmi lety ve Slovácku, které jste rovněž posílil až v polovině sezony. Dá se tehdejší situace srovnat s tou dnešní? Moc ne. Přece jen Slovácko bylo v lepší situaci, než je Zlín. Mělo silnější a konsolidovanější kádr a hlavně nestálo v takovém postavení v tabulce. Zlín je na tom hůř.
Byl tehdejší boj o záchranu hodně náročný?
Spíš pro kluky, kteří tam působili celou sezonu a doháněli dvanáctibodový trest (udělený za korupční aféru - pozn. aut.). Já přišel do rozehrané soutěže a cítil to jinak. Věděl jsem, že během podzimu manko stáhli a že jsou silní.
Tehdy to bylo poprvé, co jste nastoupil v první lize v rodném klubu. Ale od fanoušků jste si vyslechl hodně kritiky. Jak na to se čtyřletým odstupem vzpomínáte?
Je to o české povaze a o samotném regionu. Nevím, jak je to ve Zlíně, možná to bude to samé. Byl jsem odchovancem Slovácké Slavie Uherské Hradiště a vždycky jsem si přál, abych si na stadionu v Hradišti mohl zahrát ligu. Byl to můj sen, který se mi splnil. Lidi to nedokázali pochopit. Nikomu nic vytýkat nebudu, prošel jsem si tím. Ale ten půlrok znamenal obrovské poznání. Od toho se odvíjel zbytek kariéry i můj soukromý život.
Také proto jste se po návratu z Německa usadil v Brně?
(mlčí)
Výhodou Slovácka v boji o záchranu byla velká divácká podpora, stadion byl pokaždé plný. Naopak ve Zlíně fotbal moc netáhne. Nemůže to taky sehrát svou roli?
Možná, že mi to vadit bude. Ale kluci to na podzim zažili. Je to tak, jak to je, musíme se s tím srovnat. Přáli bychom si, aby chodily čtyři tisíce diváků a fandily nám. Když přijdou dva, které budou jen sedět a čekat, co předvedeme, bude tady komorní atmosféra, která nás nevybičuje k lepším výkonům. Ale víme to dopředu, musíme se přizpůsobit.
Do Zlína denně dojíždíte z Brna. Není to zbytečné, neměl jste se usadit ve městě?
Z Brna do Kroměříže vede dálnice, z Kroměříže je to pohoda. V cestování se střídáme, nevidím v tom problém.
Jezdíte s Markem Zúbkem, který rovněž žije v Brně?
Ano. Cesta nám trvá asi hodinu a deset minut. Vstávám o půl sedmé, odvezu děti do školy, zvládnu i kafe, odtrénuju a odpoledne stíhám vyzvednout děti z kroužků. Příchod do Zlína moje plány nenarušil.
Nejste ale někdy po tréninku tak unavený, že byste raději zůstal ve Zlíně?
Tato varianta existuje, můžeme přespat v hotelu. V přípravě, kdy se trénovalo víc, jsme to využili. Pak je tu druhá možnost. Mám rodiče v Jarošově, takže můžu přespat tam.
Odchodem do Zlína jste nadělal určité komplikace divizní Líšni, kde jste trénoval potěr. Nevadilo jim, že jste odešel?
S panem předsedou mám nadstandardní vztah. Dopředu jsme byli dohodnuti, že kdyby tato varianta nastala, problémy mi dělat nebude. Mým návratem do ligového fotbalu se naše aktivity malinko zbrzdí. Doufám, že se na ně podaří navázat v létě. Snažím se být v kontaktu s lidmi, s nimiž jsem pracoval, po telefonu a mailu. Navíc je potkávám ve volném čase, protože tam vozím kluka na fotbal. Moje pravomoce jsou omezené, ale v létě se k tomu vrátíme. To na ně budu mít víc času.
Takže ve Zlíně strávíte jenom půlrok?
Ve svém věku už neplánuju do budoucna. Se Zlínem jsme se dohodli, že mu pomůžu ve zbytku ligy. Co bude potom, to nikdo neví.
