"Finále v Torontu bylo hodinu až překvapivě vyrovnaným utkáním. A to překvapení přišlo z naší strany, protože jsem čekal, že český tým bude víc zatažený kolem vlastní šestnáctky. Ale jeho hráči byli znovu velice aktivní, v obraně byli nesmírně pozorní a když měli míč, každé takové situace využívali k zaútočení. Přičemž měli i brankové šance.
A právě po té hodině přišlo rozuzlení. Největší podíl na tom mělo rychlé vyrovnání Argentiny na 1:1. Hráči soupeře tím šli psychicky hodně nahoru, zatímco české mužstvo to viditelně zmrazilo.
Řekl bych, že kdybychom jednobrankové vedení udrželi aspoň čtvrt hodiny, tak že Argentinci by to neunesli hlavně psychicky. Už v těch fázích zápasu, kdy šlo Česko do vedení, byl soupeř viditelně rozhozený, jeho hráči si neustále stěžovali u rozhodčího. A kdyby čas ubíhal a oni stále prohrávali, jistě by se začali hádat i mezi sebou.
Ve finále byly vidět dva různé herní styly.
Češi předvedli tradiční týmový výkon s aktivním bráněním, opírali se o taktiku s přehuštěným prostorem ve středu pole před naší obranou, takže argentinští fotbalisté si moc šancí nevytvořili. A rychlé brejky šly Čechům dobře.
Na argentinské straně převládaly individuální výkony technicky perfektně vybavených jihoamerických hráčů. Na jejich akce byla radost pohledět, to jsem si opravdu užíval. Oni totiž mají úplně všechno - zpracování míče, jeho vedení, driblink, obcházení soupeře.
Jenže, právě ten individualismus Argentinců uškodil, navíc dělali chybu, že víc nevyužívali křídelních prostor a tlačili se dopředu tím zalidněným středem.
Velkým paradoxem tohoto finále bylo, že selhaly dosud velice silné české zbraně. Před vyrovnávacím gólem přišla chyba v naší obraně, která z prostoru před brankářem Petrem udělala Václavák. Přitom podobná situace přišla už pár minut předtím, ale to Petr nebezpečí zažehnal.
A při druhém argentinském gólu neměl čisté svědomí ani brankář Petr. Jenže, ono to přišlo vlastně z ničeho, jistě málokdo čekal, že Zarate z té pozice vystřelí. Navíc to trefil po zemi a k tyči. Gólmana Petra prostě zaskočil.
Jinak k českému mužstvu nemůžu říct nic jiného než klobouk dolů. A nakonec, klobouk dolů i před jednotlivci."
 Ondřej Mazuch přihlíží míčové ekvilibristice Sergia Aguery. |
