Příjmení Markovič znají v Brně zatím hlavně hudební fanoušci. Dechovkář Boban Markovič známý z filmů Emira Kusturici zde vyprodal několik koncertů. Teď se ale tohle typické srbské příjmení mohou učit i fanoušci fotbalové Zbrojovky.
Třiadvacetiletý útočník Miroslav Markovič zde podepsal smlouvu na dva a půl roku a chce zde oživit svou pověst kanonýra, kterou si vystavěl před dvěma lety ve druholigovém Žižkově. Za něj nastřílel ve 26 utkáních 17 branek.
"Doufám, že mi to tu vyjde. Jsem moc rád, že se podařilo přestup dotáhnout, protože to bylo docela komplikované. V Brně bych rád vydržel déle než v předchozích klubech," říká mladý útočník, který po necelých pěti letech v Česku už téměř dokonale ovládá češtinu.
Naráží přitom na to, že po úspěšné sezoně na Žižkově dost paběrkoval. Přestoupil totiž do pražské Dukly, kde se příliš neprosazoval, a tak přišla na řadu také ne zrovna vydařená hostování v Ružomberku a pak v této sezoně na podzim v Českých Budějovicích.
"V Dukle jsem neměl špatný začátek, ale pak přivedli nového hrotového hráče a já jsem začal hrát po stranách. To už není zrovna můj post a s tím přišel i pokles formy. Je to samozřejmě i moje chyba, musím se umět přizpůsobit," přiznává s pokorou Markovič.
Zbrojovka pro něj představuje především slavnou historii. "Viděl jsem, že zažila éru, kdy tady chodilo na fotbal hodně diváků. Je to velký klub, který sice zažíval krizi, ale věřím, že už se zase zvedá. Na podzim nasbíral 21 bodů, což znamená, že tu je kvalita," skládá svému novému zaměstnavateli poklonu.
Balkánská parta v Brně
V brněnské kabině se na jaře sejde už docela výrazná postjugoslávská enkláva. Před Srbem Markovičem přišel v zimní pauze i Bosňan Muamer Avdič a už rok v klubu působí i Chorvat Josip Šoljič. "Mluvíme stejným jazykem, tak doufám, že budeme dobří kamarádi a budeme si pomáhat," podotýká Markovič.
Pochází z menšího města Arandelovac nedaleko hlavního města Bělehradu. S velkým fotbalem ale začínal ve slovinském klubu Krka Novo Mesto. V osmnácti letech pak šel zkusit štěstí do Česka, zlákal ho Baník Ostrava.
"Chtěl jsem se dostat ze Srbska co nejdřív pryč, protože to tam moc nefungovalo a i teď je to vlastně pořád podobné. Celá země je po válkách v krizi a stále se snaží zvednout. Už je to o něco lepší, ale stejně jsem rád, že jsem tady v Evropě, snažím se udělat si tady jméno, něčeho dosáhnout. Nelituji toho, že jsem odešel tak mladý z domova," popisuje fotbalista.
Po domově se mu ovšem stýská neustále. "Každý den, každou vteřinu. Všichni, které mám, jsou v Srbsku. Mám tam rodinu, přítelkyni, kamarády. Snažím se vztahy udržovat hlavně přes internet. Když můžu domů, tak tam hned jedu, třeba i jen na dva dny," říká upřímně, ale zároveň přiznává, že mu nedělal problém sžít se s českým prostředím.
"Jsem takový typ, že se chci pořád učit. Chtěl jsem dobře zvládnout jazyk, a to už se mi docela povedlo. Samozřejmě je to tu jiné než v Srbsku, je tu odlišná mentalita. Ale tak to bývá. Musíš se tomu prostředí prostě přizpůsobit, nebýt úplně jiný," myslí si.
Jeho fotbalové kvality by měla Zbrojovka poprvé vyzkoušet v pátek, kdy na soustředění v Tureckou nastoupí k utkání s jihokorejským Pusanem. "Musím rychle zapadnout do týmu. Potřebujeme hlavně hned na začátku ligy něco uhrát, ať máme klid," uzavírá.
