I proto devětašedesátiletý trenér má hned na úvod jasno, co bude chtít s jinak kvalitním týmem v následujících týdnech před návratem mezi elitu udělat.
„Rozhodně nejde hrát pomalý fotbal,“ je přesvědčený Koubek při svém nástupu.
A jeho filozofii, se kterou do Hradce přichází, hned poznají i hráči, s přípravou na prvoligovou sezonu totiž tým začne o tři dny dříve, než se původně plánovalo. Padnou tak na to tři dny dovolené.
Jaký k tomu máte důvod?
Liga je o stupeň výš a já se domnívám, že klíčem k úspěchu bude dobrá fyzická kondice. Samozřejmě kromě zvládnutých taktických prvků, které hráčům naordinujeme později. Ty tři dny budou na to, aby si mužstvo zvyklo na zátěž, která je potom při plánovaném začátku čeká.
Co ještě může Hradci při jeho návratu mezi českou elitu pomoci k úspěchu?
Nováček má vždy výhodu, že hraje s velkým nadšením. Myslím si, že důležitá bude týmovost ve spojení s bojovností, nasazením a odhodláním. A na to dobrou kondici potřebujete.
Miroslav Koubek
|
Nováček také často spoléhá na pomoc fanoušků hlavně v domácím prostředí, to vám ale bude chybět, protože Hradec bude s největší pravděpodobností hrát v Mladé Boleslavi. Hodně velký hendikep?
Nejásám z toho, na druhé straně letos Pardubice ukázaly, že dobré mužstvo se dokáže vyrovnat i s tím, že za sebou nemá tak početné publikum, které navíc musí dojíždět. Pro nás je to určitě velký příklad. Pokud to bude Boleslav, jak všude slýchám, tak je to přijatelná lokalita z pohledu stadionu i kontaktu s diváky. Nemusí jich být tolik, ale i tak se dá vytvořit dobrá atmosféra. Myslím si, že tam můžeme mít dobré domácí prostředí.
Nováček to nikdy nemívá jednoduché, zvlášť když postupuje, tak jako letos Hradec, po delší době. Je to pro vás výzva?
Nejdřív musím říct, že můj předchůdce Zdenko Frťala zaslouží můj velký respekt a uznání za to, co s Hradcem dokázal. Můžu to sám posoudit. Se svými mužstvy jsem do první ligy postoupil dvakrát, proto vím, jak velká práce a velké úsilí to jsou. Pokud se klub rozhodl pro variantu se zkušeným trenérem a výběr padl na mě, je to rozhodně velká pocta, se kterou jsem ani nepočítal. Velmi si jí vážím.
Naposledy jste s Karlem Jarolímem trénoval českou reprezentaci, ale to už je nějaký čas.
U reprezentace jsem končil v září roku 2018, od té doby jsem měl od trénování pauzu. Na druhou stranu jsem určitě fotbal sledoval, chodil jsem do televizních studií, psal o fotbale, kontakt s vrcholovým fotbalem jsem měl.
Co s druhou ligou?
Mé pozornosti neunikla ani ona. Je pravda, že praxe nebyla, ale kontakt a vědomosti ano.
Jaký máte přehled o současném kádru Hradce?
Kontakt s klubem trval už delší dobu, proto jsem začal Hradec intenzivně sledovat. A v dnešní době nemám problém výkon každého hráče zhodnotit, přehled jsem si udělal velice slušný.
Co vám tento přehled ukazuje?
Mužstvo v tuto chvíli znám na devadesát procent, je to dobrý, zajímavý mix, v němž jsou starší hráči, nechybí střední generace a ani dravé mládí. Mužstvo je dobře organizované a rozhodně má potenciál. Pravděpodobně si však na ligu budeme muset zvyknout a doplnění není od věci. I proto, že by přineslo zdravou konkurenci, která žene hráče k lepším výkonům.
Přivádíte si i nový realizační tým. Proč padla volba právě na Stanislava Hejkala a Adriana Rolka?
Jsem už v pokročilejším věku. Sice se cítím výborně a mám spoustu energie, ale v této fázi trenérské kariéry k sobě potřebuji kvalitní tým. Myslím, že se nám ho podařilo sestavit. Standa Hejkal je asistent, který prošel Spartou, Teplicemi, pracoval s kvalitními trenéry, já sám jsem s ním spolupracoval pět let. Navíc dělal i hlavního trenéra v Teplicích, kde si podle mě vedl velice dobře, což potvrzuje i to, že se Teplicím po změně trenéra nedaří.
A Adrian Rolko?
Toho jsem poznal ještě jako hráče v Mladé Boleslavi, velice slušný a příjemný kluk. Trenérskou kariéru nastartoval právě tam, nějakou praxi už nabral, ale hlavně je to Hradečák. Domnívám se, že je dobré, aby v tom trenérském týmu byl někdo, kdo výborně zná prostředí klubu, navíc si Hradec do budoucna vychovává svého vlastního trenéra.
