No schválně: kdo to o sobě může v jedenasedmdesáti letech říct?
V sobotu odpoledne mohl Koubek zase jednou doširoka roztáhnout ruce a užívat si opojné pocity vítěze, dost možná říznuté zadostiučiněním.
Vyšlápnout si na Plzeň, se kterou se v srpnu 2015 nedobrovolně loučil jen pár týdnů po zlaté sezoně, to jej hřálo. Zvlášť když Viktoria po podzimu vedla, věřila si a počítalo se, že si na Hradci smlsne.
Jak načapat úřadujícího mistra
Plzeň schytala na jarním startu drsné varování a v čele ji fofrem předskočila Slavia. Nepomohlo ani to, že plzeňský kouč Bílek postupně naposílal na hřiště všechny zimní posily do ofenzivy: reprezentanta Vydru, rozjetého záložníka Květa i nigerijského dravce Durosinmiho.
Tipnete si, kdy Viktoria s Hradcem doma naposledy prohrála? Už je to čtyřiadvacet let. Tehdy Koubek trénoval Kladno, kde je doma. I po sedmdesátce si rád vyjede do okolních lesů na kole, jindy si sedne mezi štamgasty do oblíbené hospody Pod červeným bukem. Patří k patriotům, ale svůj fotbalový ráj našel v Hradci – sobotní vítězství 2:1 je dalším důkazem.
Plzeň - Hradec Kr. 1:2, hosté otáčeli, favorita pomohl skolit debutant ze Sparty |
„Kluci se úplně vydali, šli až do vyčerpání. Toho, jak jsme k výsledku došli, si velice vážím,“ sypal ze sebe s tradiční bleskovou dikcí: „Ale abych křepčil, to ne. Jsem v klidu.“
Koubek je výjimkou mezi fotbalovými trenéry. Věkem i kariérou. Dlouho zůstával ve stínu, přestože se dobře vědělo, že umí. V zákulisí však neměl nikoho, kdo by mu zametal cestičky. Sám se musel vypracovat. A protože neumí být diplomat, trvalo to.
Loni vytáhl nemajetný Hradec, coby nováčka soutěže, do elitní skupiny o titul. Přitom ani jednou nehrál doma, protože klub neměl vhodný stadion. Nová aréna by se měla kolaudovat v létě, do té doby musí Koubkův tým využívat boleslavský azyl.
Sobotní výhra v Plzni je za odměnu. Však si stačí připomenout rozpoložení, ve kterém šel Hradec na úřadujícího mistra. Na konci podzimu tři porážky za sebou, teď vybrakovaná sestava, do toho rychlý gól soupeře, plus vynucené střídání zraněného brankáře. Přesto Koubek triumfoval. Tušil, že na Plzeň bude platit trpělivost, agresivita, intenzita a odvaha – kdyby ho bavily motivační proslovy, asi by tahle čtyři slova v kabině opakoval jako mantru.
Fotbalisté Hradce Králové se radují z gólu.
Jenže Koubek je spíš na tvrdou práci než na velká gesta. Není klišé, když řekneme, že je extrémně náročný na sebe i na okolí. Kdybyste s ním seděli, hádáte mu o deset míň. Je zapálený, důsledný, nikoli sebestředný. Umí naslouchat. Proto si do svého týmu vybral pracovitého asistenta Hejkala a dvoumetrového habána Rolka, což je hradecký patriot.
Věku navzdory se zajímá o trendy, po každém zápase si nechává posílat podrobné datové analýzy a klidně do noci bádá, v čem a jak tým posunout. S léty zkušeností získal nadhled, odboural stres, umí namixovat vědecký přístup a selský rozum, utlumit emoce. Nedělá mu problém přiznat, že i chválený Hradec má plno nedostatků: „Vidím realitu. Nejsme Dušínové, přizpůsobujeme se prostředí. Máme snahu, srdce, ale někdy nestíháme a často faulujeme.“
Důchod není hendikep. A srdce?
Může to znít odvážně a hlavně předčasně, ale až se bude jednou hledat nový kouč národního týmu, proč by se o Koubkovi nemohlo uvažovat? Ve věku, kdy kolegové vyklízejí kancelář a mizí ze scény, si fotbal užívá jako nikdy dřív. Při rozhovorech z něj pořád slova létají jako z kulometu, při zápase málokdy vydrží sedět na lavičce, potřebuje ho prostát přímo u lajny a cítit vůni posekaného trávníku.
I kvůli srdeční arytmii, kterou hlídají doktoři, by ho manželka měla raději doma, sám chtěl původně loni končit. Ale copak to jde? Zrovna teď, když s Hradcem druhou sezonu v řadě dotírá na týmy, které se perou o titul?
Vlastně to připomíná sportovní zázrak. Soupiska je plná jmen, která ještě nedávno nikdo neznal. Však si vemte střelce vítězného gólu ze soboty. Petr Pudhorocký, na podzim v béčku Sparty, ligu hrál vůbec poprvé. Právě na takových hráčích Koubek staví.
V létě zmizeli tahouni Vlkanova, Mejdr a Král. Problém? Pro leckoho určitě. Ne však pro svéráze v důchodovém věku, který z borců v černobílých dresech umí vymačkat to nejlepší. Loni během tří měsíců dvakrát pokořil suverénní Slavii. V říjnu na Letné trápil Spartu. Teď zmrazil Plzeň.
A příště?
