Sledujete prvoligové působení Artisu i Zbrojovky. Jak na vás oba kluby působí zvenčí?
Zbrojovka je pro mě výsledkově trochu překvapení, ale její dobrá forma se dala očekávat. Mám pocit, že v klubu pracují koncepčně, vědí, co dělají, a na trhu dokážou reagovat na místa v sestavě, která mužstvo trápí. Když mají problém na určitém postu, snaží se ho cíleně obsadit. U Artisu to na mě zvenku působí jinak. Nechci být kritický, ostatně už tam rok a půl nejsem. Nicméně když porovnám práci obou klubů, u Artisu mi připadá, že není úplně jasná koncepce při skladbě kádru. Zbrojovka podle mě ví, kde má potíže, a na to zareaguje. U Artisu mám naopak pocit, že se hráči přivádějí spíš bez jasného dlouhodobého plánu.
Artis - Plzeň 0:3. Kováč slaví první ligové vítězství v novém angažmá |
V čem konkrétně?
Artis má například velké množství středních defenzivních záložníků, přitom podle mě měl rychleji řešit jiné pozice – například kraje obrany nebo situaci v ofenzivě po zranění Adedirana. Jenže přicházeli další hráči na pozici šestky, ale mužstvo má slabiny jinde.
Když se dnes díváte na Artis, který vznikl z Líšně, kde jste strávil šest let, co ve vás převažuje?
Já jsem Líšeň vždycky miloval. Ale Artis už je nový subjekt, vlastně nový klub. Já mu nefandím. Šest let jsme s panem Karlem Hladišem Líšeň budovali a tři roky jsme potom hráli o postup do ligy. Nikdy jsme se nezachraňovali. Nové vedení chtělo okamžitě přeskočit několik etap vývoje směrem do ligy. A já si myslím, že to je problém.
Vám konec v Líšni urychlila vysoká porážka 1:4 se Zbrojovkou. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Byl to výbuch. Vyhořeli jsme. Utkání se nám hrubě nepovedlo a odpovědnost šla plně za mnou jako trenérem. Nebudu se na nic vymlouvat. Zbrojovce tehdy nesmírně zafungoval faktor kouče Martina Svědíka, který byl poprvé na její lavičce. Ale kdyby můj konec nepřišel po derby, přišel by po zápase s Chrudimí, nebo v létě. Věděl jsem, že to je otázka času.
Dnes už tedy sledujete Artis jenom s odstupem?
Ano, ale pořád tam mám vztahy s lidmi a hráči, které jsem přivedl. Nedávno jsme byli například prodlužovat smlouvu brankáři Ríšovi Kašíkovi, který patří naší agentuře a kterého jsme tehdy díky mně podepsali. My jsme v Líšni byli jako rodina a u některých mi přišlo, že se ode mě ta rodina odklonila. Když mě pak ale po čase kluci viděli, tak za mnou všichni přišli. To přivítání mě až hnalo k slzám. Došli za mnou Jeřábek, Lutonský a další.
Takže vás ve finále potěšilo, že některé vztahy zůstaly?
Obrovsky. Bylo to pro mě takové vyznamenání, že ti kluci nezapomněli, jak jsme se ve staré Líšni chovali. My jsme tam totiž opravdu vytvořili rodinný klub.
Milan Valachovič, trenér druholigových fotbalistů Líšně, gestikuluje během utkání proti Vlašimi. (8. března 2025)
Co vás na dnešním Artisu mrzí nejvíc?
Já do toho nechci moc šít. Jsou tam jiní lidé a je to jejich práce. Ale když někdo koupí klub, kupuje ho s diváky, historií a tradicí. A já si myslím, že ty tradice měly být zachovány. To je čistě můj názor. A není to o tom, že mě vyhodili. K tomu by stejně došlo, byla to totiž otázka času i z mojí strany. Já nemám problém si říct dost.
Přesto jste na Moravě zůstal pracovně hodně aktivní. Fungujete pod agenturou Nehoda Sport a teď jste trenérsky vzal divizní Znojmo. Proč právě tento klub?
Upřímně jsem asi měsíc odolával, protože se mi do koučování opravdu nechtělo. Radim Hübner, který mi dělal vedoucího mužstva kdysi v Břeclavi, mi ale říkal: „Hele, můžeme nastartovat něco nového.“ A já jsem do toho šel. Hlavně se mi líbila vize vedení. Chceme Znojmo nějakým způsobem nakopnout a vrátit mu dobré jméno.
Co jste po příchodu zjistil?
Že je před námi obrovské množství práce. Ze znojemské mládeže vyšlo sedm dorostenců, pět zůstalo v kádru. Dva už teď nastupují v základu. Chtěli jsme postavit základ na místních a českých hráčích, aby v kabině klapala komunikace. A to můžeme doplnit cizinci. Teď máme čtyři nebo pět kluků z Ukrajiny, ale jinak je kabina česká.
Vavrův debut a první Kováčova ligová výhra. Artis srazily neuznané góly i drn |
Ve Znojmě jste zároveň trenérem i sportovním manažerem. Je to pro vás velká změna?
Popravdě ne. Já si ani nechci hrát na nějakého sportovního ředitele nebo manažera. V Líšni jsem to měl podobně. Pan Hladiš mi tehdy řekl: „Vím, že jste schopný. Já vám nebudu mluvit do sportu a budu se starat o ekonomiku.“ Prostě i tady poskládám mužstvo, připravujeme tréninky a řešíme hráče.
Dokonce jste říkal, že ve Znojmě jste ze startu byl na tréninku jen před zápasy. To zní paradoxně.
Je to tak. Jsem z toho úplně v šoku. Když jsem byl ve Znojmě asi pět týdnů, ocitl jsem se na tréninku jednou a jednou na zápase. Neměl jsem přístup do kanclu kvůli rekonstrukci podlah. Trénujeme v Pohořelicích a na stadion nás pustili jen na předzápasový trénink a samotné utkání. Moje kancelář je v autě.
49 disciplinárních řízení. Kdo všechno je zapojený do fotbalové korupční kauzy? |
A teď navíc přichází další omezení kvůli rekonstrukci stadionu...
V půlce září se zavírá kvůli modernizaci oválu. Do konce dubna hrajeme v Pohořelicích. A to je přesně ten problém. Na jednu stranu chceme dělat dobré jméno Znojmu, ale na tu druhou tam nejsou vytvořené podmínky, abychom tam vůbec mohli být. Nemáme doma kde trénovat, nemáme kde hrát.
Řeší se i znojemská účast v sázkařské kauze. Jak se vám v takovém prostředí pracuje?
Samozřejmě jsem si zjišťoval, co se tam stalo. A je to důvod, proč nemůžu říct, v jakém časovém horizontu můžeme Znojmo budovat. Zasedne etická komise a může rozhodnout všelijak. Já si s tím ale nechci lámat hlavu.
Takže jste se nebál do fotbalového Znojma vstoupit?
Řekl jsem si, že přicházím s čistým štítem. Na těch problémech jsem se nepodílel. Když jsem přišel, nebyla to moje minulost.
Zároveň jsme zmínili, že jste dál aktivní jako skaut. Dá se to vůbec skloubit s trénováním?
Trénuju večer, takže když jsem doma, už jsem z fotbalu venku. Zápasy jsou většinou o víkendu, takže si je plánuji tak, abych věděl, kde máme svoje hráče. Mám na starosti hlavně Moravu a Slovensko.
Co při skautingu rozhoduje?
Když se mi nějaký hráč zalíbí, sleduju ho dlouhodobě. A hlavně si zjišťuju jeho morální vlastnosti. Hrozně důležitý je první dojem. A hodně naslouchám. Trenér a manažer Verner Lička mi kdysi říkal, že umění je naslouchat. Když se bavíte s lidmi kolem fotbalu, dozvíte se, kdo je volný, kdo není spokojený, kdo chce změnu.
Takže hráče nesledujete jen podle toho, co udělá s míčem?
Rozhodně ne. Hodně mě zajímá, jak se chová na hřišti ke spoluhráčům a protihráčům. A potom fakt ten první dojem. Myslím, že se nám takhle asi 95 procent hráčů vyvedlo. Já jsem si vždycky dělal skauting sám, i v Líšni a předchozích klubech. Teď se pro agenturu víc zaměřujeme na mladé hráče. Nedávno jsem byl v Gruzii, jezdím do Rakouska, na Slovensko. Zajímavá je třeba Dunajská Streda. Každopádně je to práce, která mě opravdu baví.
