Ale druhá část příběhu, který si Milan Škoda bude v duchu přehrávat, už bude mnohem veselejší. Góly, tituly, Liga mistrů... Dokonalá pohádka!
Škoda míří ze Slavie do Genclerbirligi, zbývá projít zdravotními testy |
Dál už bude ovšem pokračovat bez posledního pamětníka krušných časů – pokud se tedy neobjeví nečekaný zádrhel při zdravotní prohlídce.
Škoda, kapitán, střelec a legenda, se půl roku před vypršením smlouvy – a ve chvíli, kdy mu zbývá jen šest tref do stovky ligových gólů – pouští do tureckého dobrodružství a do prvního zahraničního angažmá v kariéře.
Přitom až do třiatřiceti nehrál nejen mimo Česko, ale dokonce ani mimo hlavní město. Jen jako teenager si z Bohemians odskočil na dvě krátká hostování: do Manětína, vesničky u Plzně, a do Mladé Boleslavi.
V ligové kariéře už byly centrem jeho fotbalového života jen a jen Vršovice: nejdřív bohemácký Ďolíček, posledních osm let nedaleký slávistický Eden. Nová adresa je od něj vzdálená přesně 1 821 kilometrů vzdušnou čarou a jmenuje se Eryaman Stadyumu. Tam, na moderním stadionu s dvaadvacetitisícovým hledištěm, sídlí tradiční turecký klub Genclerbirligi Ankara, kam Slavia, neohrožený lídr ligy, Škodu pouští zadarmo.
Za odvedené služby si samorost z útoku vstřícnost zaslouží, zvlášť, když ze Slavie už měl několikrát nakročeno ven, za velkými penězi.
Mrzelo ho, když v období, kdy mu to střílelo nejvíc, neklapla jednání se zájemci z Číny nebo Dubaje. Proto mu teď šéf klubu Jaroslav Tvrdík nedělal problémy a na rozloučenou naťukal na Twitter vzkaz.
„Lídr, kapitán, osobnost, přítel, legenda. Dali jsme souhlas, aby dohrál svou nádhernou kariéru tam, kde bude na své pozici nastupovat do zápasů v základní sestavě. Jedno je jisté – do klubu se vrátí. Slavii a Milana Škodu nelze rozdělit.“
Pravda, Škodův portrét jistě ani teď nezmizí z plachty, která zvenku pokrývá stěny slávistického stadionu. Mezi legendami Veselým, Pučem nebo Pláničkou se přitom sám cítil nepatřičně.
„Když jsem se tam poprvé viděl, byl to šok,“ vyprávěl v létě. „Jako legenda si nepřipadám. A myslím, že i lidi už teď mají některé hráče radši než mě. Našli si nové oblíbence.“
Ne že by na něj fanoušci zanevřeli, ale pravda je, že od příchodu kouče Trpišovského Škodova pozice slábla. Hlavně pohárové zápasy často proseděl na lavičce, mrzelo ho, že si pořádně neužil Ligu mistrů, po které dlouho toužil. Až v posledním zápase v Dortmundu, kdy už byl postup ztracený, dostal šanci a přihrál na gól, předtím se na hřišti mihl jen na sedm minut.
Jeho zimní odchod vypadal dlouho jako nevyhnutelný, ale když v závěru podzimu začal zase hrát a střílet góly, najednou byl útočníkem číslo jedna.
Snad jsem v Edenu nehrál naposledy, doufá slávista Škoda |
Před zimní pauzou se trefil dvakrát proti rozjetým Budějovicím, přidal ještě asistenci a nabitá tribuna Sever ho dlouze vyvolávala. Škoda si aplaus užíval, jenže zároveň už tušil, co se blíží.
„Už jenom to, že mi jako jedinému v létě končí smlouva, o něčem vypovídá,“ pokrčil rameny. „Ve Slavii bych nejradši zůstal, ale spekuluje se o příchodech a já zase nechci prosedět půlrok na lavičce, abych pak musel ukončit kariéru. Teď jen doufám, že to nebyl můj poslední zápas v Edenu.“
Zřejmě byl!
Původně si vysnil, že v sešívaném dresu završí stovku ligových gólů, ale lukrativní turecká nabídka ho zaujala. Přesto mu asi v hlavě hlodá otázka: Nebude to Škoda?
