Slovácký chlapík odehrál v samostatné české lize 437. utkání a osamostatnil se na čele pořadí hráčů s nejvíce starty.
„Nemělo to žádnou chybu,“ rozplýval se metuzalém tuzemské soutěže.
„Stačilo by mi jakékoliv vítězství. Diváci by odcházeli určitě spokojení, i kdybychom vyhráli 1:0. Ale 4:0 neporážíte Spartu každý den. Jsme šťastní.“
Spartu jste přejeli rozdílem třídy. To vás musí těšit stejně jako jednoznačný výsledek, že?
Měli jsme větší touhu vyhrát. Jezdili jsme po zadku. Sparta mi nepřipadala nebezpečná. Neměli větší šanci. Pomohl nám první gól, pak jsme přidali do přestávky druhý, což jsme nečekali. Když jsme zvýšili brzo po přestávce na 3:0, tak jsme to v pohodě dohráli.
Nebylo vám trochu líto sparťanského trenéra Vrby, se kterým máte speciální vztah?
Mluvili jsme po zápase. Bylo mi ho líto. Vím, jak strašně špatně nese porážky. Kór ve Spartě, kde musíte pořád vyhrávat. Jste pod tlakem. Nečeká ho tam lehké období. Budou se tím určitě zabývat. Ale je dost oťukaný, popere se s tím.
Fotbalový držák Petržela. Jak dostal po čuni? Proč mu neříkají dědku? |
V polovině základní části jste druzí. Na co si troufáte v té druhé?
Jsme v klidu. Neděláme si na sebe velký tlak. Samozřejmě je příjemné, když jsme nahoře, jak pro nás, tak pro fanoušky, celý klub. Ale jsme pořád nohama na zemi, nelítáme v oblacích. Soustředíme se na každý jednotlivý zápas a snažíme se ho vyhrát.
Zatím překonáváte i minulou sezonu, pro Slovácko historicky nejúspěšnější. Jste překvapený?
Loňská sezona ukázala, že se nemusíme nikoho bát. že máme silný kádr, že jsme výborná parta, že chceme všichni vyhrávat. Teď se to sešlo, že jsme udělali pár dobrých výsledků. Vážíme si, kde jsme, a budeme se tam snažit udržet co nejdéle.
Před zápasem běžely na velkoplošné obrazovce gratulace kamarádů, známých a také vaší dcery. Všiml jste si?
Tohle bylo pro mě překvapení. O tom jsem neměl potuchy. Akorát mě trochu mrzí, že jsem to neměl možnost vidět přímo, protože jsem zrovna dostával ceny. Nechám si to poslat. Kluci mi říkali, že z toho byli sami dojatí.
Když jste střídal za stavu 3:0, fanoušci vám aplaudovali ve stoje. Neběžel vám mráz po zádech?
Je to krásné. Musím říct, že jsem svoje jméno slyšel celý zápas. Moc jim děkuji, že se do toho opřeli, že to se mnou takhle prožili. Je vidět, že mi fandí, že stojí za námi.
Chorea za bránou jste si také všiml?
Viděl jsem ho. Viselo tam docela dlouho, takže jsem ho mohl zčíhnout. Moc pěkné.
Dres, se který jsme rekordní zápas odehrál, půjde do dražby. Památeční s číslem 437 si necháte?
Jasně. Už jsem dostal dres s číslem 400. Schovám si ho.
Prodávala se i památeční trička. Prý si jedno koupil váš kamarád David Limberský.
Přijeli s kluky z Plzně speciálně na tenhle zápas. Jsem rád, že nám přinesli štěstí.
Kam až můžete váš rekord posunout?
Konkrétní metu před sebou nemám. Užívám si, čeho jsem dosáhl. Budu hrát, dokud to půjde. V mém věku je člověk na zdraví náchylnější a může se stát cokoliv. Musím se udržovat ve formě, abych hrával. Je to dost složité. Párkrát jsem slyšel, že pětistovka by mě neměla minout. (úsměv)