„Hráli jsme doma, ale když jedeme ven, soupeři se týden dopředu ptají, jestli přijedu,“ usměje se. „Zrovna v Lidči nás naposledy krásně pohostili: guláš, pivo, slivovička, přišlo skoro tisíc lidí. To pak po zápase mívám i půlhodinovou autogramiádu.“
V pražské italské restauraci má větší klid. Posadí se vedle manželky Terezy, objedná dýňový krém a i když jinak rozhovory nevyhledává, pro jednou se rozpovídá.
O fotbale, o životě. A o čtyřicátinách, které právě dnes slaví.
To víte, že to ve mně bublá, když třeba rozhodčí seká chyby. Ale držím se. Je to amatér, píská to pro zábavu, proč bych na něj řval? Adrenalin, na který jsem fungoval dřív, už nepotřebuju.
