„Nenapadlo by mě, že to půjde tak rychle,“ kývne vytáhlý chlapík s širokým úsměvem, když si během soustředění v Marbelle najde půl hodiny času na povídání. „Ale všechno se snažím dělat tak, abych si jednoho dne splnil své cíle.“
Pracovat ve Spartě byl jeden z nich?
Spíš velká příležitost. Když jsem zjistil, že je vypsané výběrové řízení na pozici takzvaného development trenéra, lákalo mě to. Jen si to představte: první nadřízený, Brian Priske. Druhý? Lars Friis. Třetí? Tomáš Sivok. Čtvrtý? Tomáš Rosický. Koho by tohle nenadchlo? Pracovat pro takové lidi je přece neskutečná škola po osobní i profesní stránce.
Po operaci mi v noze nechali kus olova, takže se rozjel šílený zánět, skoro se schylovalo k amputaci.