Vstup vám nevyšel podle představ. Kde hledat příčiny?
Je jich několik. Jednak celkem velká obměna kádru, pak zranění. Nepomohlo nám ani, když jsme nechytli začátek. A pokud nejsou výsledky, logicky není ani herní pohoda. V posledním utkání s Duklou nás zradila finální fáze, ale také jsme byli zase dost otevření dozadu. I Dukla měla šance, mohla dát gól.
Prohráli jste doma se Spartou, v Jablonci, ale paradoxně asi nejvíce mrzí remíza s předposlední Duklou, že?
Je to tak. Chtěli jsme poprvé na jaře vyhrát a ten zápas se vyloženě nabízel. Měli jsme dobrý nástup, chybělo i štěstí. Pak se hra začala vyrovnávat, druhý poločas byl nahoru a dolů, vyhrát mohly oba týmy. Pro nás je dobrá alespoň nula vzadu. Jsme ve fázi, kdy se musíme soustředit jen sami na sebe. Je na nás, abychom se dali do kupy. Každý zápas je teď pro nás důležitý a těžký.
Slovácko skolila chřipka, nedělní ligový zápas s Hradcem se odkládá |
Po pěti letech spadlo Slovácko do skupiny o záchranu. Je to problém?
Je, ale mezi týmy nejsou velké odstupy. Nejsme tam ponoření. Prostřední skupina je minimální cíl. Nikdo nechce hrát dole.
Každopádně se zdá, že na Slovácko se po letech hojnosti vrátí skromnější časy.
Změny, které teď nastaly, jsou fakt velké. Lidi si asi budou muset zvyknout, že to nebude jako za nejlepší éry, kdy jsme hráli nahoře. Mančaft byl dlouho pohromadě, také nějak začínal. Musíme si přiznat, že momentálně asi nemáme na to, abychom hráli v první šestce jako v minulých sezonách. Musíme se uskromnit, začít pracovat od začátku a doufat, že to bude stačit na prostřední skupinu.
Tým se dost omlazuje. Proti Dukle jste byl druhý nejstarší na hřišti po Ndefem.
Pamatuji si, že ještě nedávno pod trenérem Svědíkem jsem byl jedním z nejmladších na hřišti. I to vypovídá, jak se Slovácko mění.
Změny, jimiž prochází, působí oproti strnulosti předchozích let někdy až překotně. Neříkáte si, že by měly být pozvolnější?
To není otázka na mě, ale na vedení, které přistoupilo na razantní změny, a na nás je, abychom se přizpůsobili.
Dost vypovídající je, že v sestavě proti Dukle jste byli jen tři odchovanci.
Ti zkušení jsou bohužel zranění a na hřišti je jejich absence vidět. Každopádně kabina je zdravá a je jen otázka času, kdy se zvedneme.
Slovácký záložník Michal Trávník inkasuje od rozhodčího Jana Všetečky žlutou kartu v utkání proti Spartě.
Nosíte pásku. Štvou vás špatné výsledky o to více?
Je to přirozený proces ve fotbale. Nemůžete hrát deset let se stejným mančaftem. Jsou období, kdy se nedaří, a teď jsme v téhle části my.
Co pro vás znamená, že jste kapitánem?
Jsem odchovanec klubu, vyrůstal jsem tady, je to pro mě čest. Nese to i větší zodpovědnost.
Vezmete si slovo v šatně?
To přirozeně vyplývá z hierarchie v kabině, kde jsem jedním z nejstarších. Ale pořád tam jsou starší kluci, Ďáňa, Rambo, Hečis (Daníček, Reinberk, Heča), jejichž slovo má větší váhu.
Navenek působíte jako introvert. Dokážete seřvat spoluhráče?
Je pravda, že se moc nahlas nevyjadřuji, že jsem spíše uzavřený do sebe. Ale když to situace vyžaduje, umím hlas zvednout. Celkově se snažím působit klidně.
Na jaře byste mohl stihnout 300. zápas v lize a vstup do Klubu legend. Víte to?
Vím, ale přesné číslo neznám. Je to hezká věc, člověk si to však většinou uvědomí až později. Teď to nijak neprožívám.
