V první lize odchytal 299 zápasů, z toho 261 za Jablonec. V dubnu roku 2014 vychytal v utkání proti Jihlavě 100. nulu a stal se členem prestižního Klubu ligových brankářů.
Minulý měsíc bohatá hráčská kariéra čtyřicetiletého Michala Špita docela nenápadně skončila. Zkažený podzim přinesl změny ve vedení klubu, odvolání kompletního realizačního týmu a ikona jabloneckých fanoušků se přesunula na post trenéra gólmanů.
„Bylo to způsobené samozřejmě hlavně tím, že v Jablonci skončilo trenérské trio Šilhavý, Chytrý, Veselý. Poté mě oslovili nový sportovní ředitel pan Horník a nový trenér Zdenko Frťala, jestli bych neměl zájem se přesunout mezi trenéry. Vzhledem k mému věku a k tomu, že mám do této práce velkou chuť, jsem nabídku přijal,“ popsal svůj přesun z trávníků na lavičku Michal Špit, jenž po příchodu Hrubého ztratil v létě 2014 pozici jedničky v jablonecké bráně.
Na ligových stadionech jste toho v kariéře zažil hodně, budete mít tedy jako trenér brankářů poslední slovo v tom, kdo bude nastupovat v zápasech v jablonecké bráně?
V zimní přípravě to nechává trenér Frťala na mně, kdo půjde chytat. Jsme ale domluvení, že bych chtěl zhruba po třech, čtyřech týdnech znát jeho názor, kdo se mu třeba zatím zamlouvá nejvíc. Takže si myslím, že to spíš nějak sladíme a jedničku vybereme společně.
Do brankářského tria A-týmu pro jarní část se k Hrubému a Bártovi zapojil po dvacetiměsíčním výpadku kvůli těžkému zranění Roman Valeš. Jak vidíte jeho šance po návratu?
Hned na začátku zimní přípravy jsem brankářům oznámil, že všichni tři mají stejnou startovní čáru a že mě nijak neovlivní, že Vlasta Hrubý byl doteď jasnou jedničkou, protože mám třeba úplně jiný pohled na věc, než realizační tým před námi. Pokud jde o Valeše, tak už vlastně v závěru podzimu odchytal několik zápasů za juniorku nebo za Jabloneček. Postupně se dával dokupy, trénoval s námi a v zimě přišel s tím, že už je stoprocentně zdravý a chce se v přípravě porvat o místo. Takže uvidíme, bude jenom na nich, jak se budou jevit v trénincích a pak v zápasech.
Michal ŠpitDlouholetý brankář fotbalistů Jablonce nad Nisou se narodil 9. dubna 1975. Odchovanec pražské Sparty, kde dlouhá léta marně čekal na prvoligovou šanci. Tu dostal až v roce 2000 na hostování v Příbrami, kde měl premiéru v nejvyšší soutěži 25. března a v další sezoně se stal jedničkou. Před letním návratem do Sparty v roce 2001 dokonce nahlédl i do reprezentace. Celou sezonu pak byl náhradníkem Petra Čecha, po jeho přestupu do Rennes byl prvním brankářem, ale dlouho se v sestavě neudržel. Náhradníkem na Letné byl až do ledna 2004, kdy přestoupil do Jablonce. V jabloneckých barvách nastoupil ke 261 zápasům, výrazně se podílel na triumfu v Českém poháru v roce 2013 a vkročil do vysněného Klubu ligových brankářů za 100 vychytaných nul (85 za Jablonec, 12 za Příbram a 3 za Spartu). Před sezonou 2014/15 ztratil roli jedničky, naposledy se do branky Jablonce postavil 30. května loňského roku a oslavil výhru 3:2 v Brně. Letošní jabloneckou zimní přípravu zahájil už jako trenér brankářů. |
Co máte všechno nebo koho v klubu na starosti?
O tom jsme se ještě úplně přesně nebavili. Je ale fakt, že zhruba v posledních dvou letech už jsem se přiměřeně k času snažil věnovat dorosteneckým týmům i ostatní mládeži. Nechci říct, že jsem na ty kluky nějak dohlížel, ale snažil jsem se jim něco ze svých zkušeností předávat. V tom bych chtěl pokračovat i dál, protože i přesto, že jsem teď trenérem brankářů v A-týmu, tak mládež úplně zavrhnout nechci. I když to bude časově asi dost náročné.
Už jste stačil poznat, v čem je hlavní rozdíl mezi tím být prvoligový brankář, nebo trenér brankářů v áčku?
Zatím je to určitě časově náročnější. V roli trenéra přicházím do kabin dřív a odcházím dýl. Jako hráč se člověk stará vlastně jen sám o sebe, před tréninkem i po tréninku si udělá věci, které sám chce. Zato jako trenér musíte navíc plánovat tak dva tři dny dopředu, aby bylo jasné, co se bude dělat a proč se to bude dělat.
Jaké máte trenérské vzdělání?
Mám zatím takovou tu hráčskou A licenci, protože mám více jak sto padesát startů v první lize. To znamená, že můžu působit v lize jako asistent trenéra. Nicméně bych se chtěl ještě přihlásit na brankářskou licenci A, jejíž studium se bude někdy příští rok na jaře otevírat. To bych nechtěl vynechat.
V první lize jste působil dlouhých 16 sezon, nesvrbí vás při trénování gólmanů ruce? Neláká vás chytat ještě nějakou nižší soutěž v Česku nebo třeba v Německu?
Svrbí, to víte, že mě svrbí. Ještě se totiž pořád cítím trošku víc být hráčem a jsou dny, kdybych si zachytal, protože ten pohyb mi chybí. Ale že bych ještě někde chytal nějakou soutěž, to už určitě ne. Myslím, že by to ani časově nešlo zvládnout.
S Jabloncem jste spjatý nepřetržitě od ledna roku 2004, neplánujete nějaký rozlučkový zápas, kde by nastoupili vaši někdejší spoluhráči?
Já osobně nic v hlavě nemám, všechno bylo moc rychlé, takže jsem o tom nepřemýšlel a nic ani neplánuju. Myslím si totiž, že takové benefice můžou dělat třeba Pavel Horváth v Plzni nebo Petr Švancara v Brně, kde se dá čekat velká návštěva. Jablonec je malé město a kdyby na takový rozlučkový zápas přišly dva tři tisíce lidí, to by nebylo ono.
Jablonci se podzim nepovedl, jaká je nálada v klubu po velkých personálních změnách a jaké jsou vyhlídky na jarní část sezony?
Vždycky, když se vymění trenér, tak všichni začínají od píky a nikdo nemá nic jistého. Proto všichni jedou na sto procent, aby se ukázali a já sám jsem velice příjemně překvapený dosavadním přístupem kluků. Teď už půjde jen o to přetavit přípravu ve vítězství v mistrovských zápasech.
