Šestadvacetiletý střední záložník je od pondělí slávistou. V Edenu podepsal smlouvu na tři roky, touží po trofejích a těší se na Ligu mistrů. A taky může v pražském derby potkat staršího bratra Lukáše, což by byl evropský unikát.
„S bráchou máme úžasný vztah, pevné pouto, které vzájemná rivalita nemůže přetrhnout,“ ujišťuje o tři roky mladší Michal. „Uvidíme, co bude. Lukáš má ve Spartě rok do konce smlouvy a záleží, jaké představy bude mít nový trenér. Upřímně? Nezávidím mu to, ale zároveň nechci mluvit za něj, je to jeho kariéra.“
Vy jste svou budoucnost naopak vyřešil až nečekaně rychle.
Přesně podle plánu ještě před reprezentačním srazem i dovolenou, na kterou bych určitě nechtěl odjet přilepený u telefonu. Z jednání se Slavií jsem měl od začátku velmi dobrý pocit. Všechno na profi úrovni, svižné, jasné, férové.
Pan Rosický mě kontaktoval také v době, kdy se objevilo, že jednám se Slavií. Už tenkrát jsem z něj cítil, že se soustředí hlavně na to, aby ve Spartě nějak dokončili sezonu a dostali se do pohárů. Ani se nevědělo, kdo bude trenér.
Michal Sadílek o zájmu Sparty
V čem byla nabídka z Edenu zajímavější než ty z ciziny?
Hodně důležitý je pro mě názor trenéra. Chci vědět, jak a kam se mnou počítá, jaké jsou jeho plány. Cítil jsem, že o mě ve Slavii vážně stojí. Lákaly mě Liga mistrů i boj o trofeje, na který jsem z Twente nebyl zvyklý. Neměli jsme takové možnosti jako Ajax, PSV nebo Feyenoord, mohli jsme se v Holandsku prát o top trojku, ale favority jsme nikdy nebyli.
Přitom jste ještě v průběhu jara mluvil o touze zahrát si v Německu nebo v Itálii.
Ve finální fázi byla jednání se dvěma kluby z bundesligy. V zimě se objevilo něco z Řecka i Belgie, ale v tu chvíli jsem se naplno soustředil na Twente. Chtěl jsem co nejlépe dokončit sezonu, z které jsem kvůli zranění hodně zmeškal.
A pak se ozvala Slavia.
Na mojí situaci se vyptávali už v minulých letech, teď mě přes manažera poprvé oslovili v březnu a všechno nabralo rychlý spád. Dvakrát jsem si volal s panem Trpišovským, mluvil jsem s panem Tvrdíkem i s Přemyslem Kovářem nebo Standou Teclem, kterého znám ještě z reprezentace. Když jsme se pak po sezoně vraceli z Nizozemska, rovnou jsme se zastavili v Praze na stadionu, kde nás provedli a představili. Fakt to na mě udělalo dojem.
Co Sparta?
S panem Rosickým jsem si volal ještě v prosinci, kdy nebylo jasné, jestli budu v Twente prodlužovat smlouvu, nebo jí nechám doběhnout. Kontaktoval mě pak také v době, kdy se objevilo, že jednám se Slavií. Už tenkrát jsem z něj cítil, že se soustředí hlavně na to, aby ve Spartě nějak dokončili sezonu a dostali se do pohárů. Ani se nevědělo, kdo bude trenér.
Jak na vaše námluvy se Slavií reagoval bratr Lukáš?
Všechno věděl jako první. Po jednání v Edenu jsme k němu hned jeli a do dveří mě pustil, takže snad dobrý... Ale vážně: i u něj se toho v životě hodně událo, narodila se mu holčička, poprvé jsem ji viděl a bylo to krásné. Pokud se teď potkáme v derby, bylo by to samozřejmě zajímavé hlavně pro fanoušky a média, ale nedělal bych z toho vědu.
Michal Sadílek se se starším bratrem Lukášem, který tehdy působil ve Slovácku, utkal v sezoně 2020/21 dvakrát v dresu Liberce a ani jednou ho neporazil (1:1 a 0:1). „Už dřív jsem říkal, že bych si s bráchou rád jednou zahrál ve Slovácku. Pořád to platí a doufám, že se nám to jednou splní,“ líčí o tři roky mladší Michal.
Dovedu si představit, že od Ladislava Krejčího, bývalého sparťanského kapitána a vašeho blízkého kamaráda, jste to minimálně ve srandě schytal o něco víc.
Asi si od něj během repre srazu ještě několik věcí vyslechnu, ale nebojte, jsme pořád kamarádi. Známe se už z mládežnických výběrů a moje první zkušenost s ním byla taková, že mi udělal těžký výron v kotníku. Tenkrát to mezi námi možná haprovalo, ale našli jsme k sobě cestu. Jsme dospělí a oba víme, že někdy člověk musí udělat i rozhodnutí, které se tomu druhému nezamlouvá. Láďa má sparťanské srdce, ale můj krok respektuje.
Cítíte, že do stylu Slavie jako nová posila perfektně pasujete?
Věřím, že mi to sedne. Už když jsem byl v covidovém ročníku na hostování v Liberci, udělal jsem si o české lize představu. Poznal jsem, jakým stylem se tady hraje a nebylo pro mě vůbec jednoduché si zvyknout. Teď jsem o čtyři roky zkušenější, takže jsem přesvědčený, že to půjde rychleji.
Pomoct by vám mohlo i to, že za sebou máte jednu z nejproduktivnějších sezon kariéry. V Twente jste se podílel na sedmi gólech, přestože jste začal nastupovat až na přelomu roku. Čím to?
Jsem moc rád, že jsem se po zimní přestávce dokázal dostat do takové formy a byl jsem platným hráčem pro celé mužstvo. Hodně jsem dřel, abych se vrátil zpátky. Ostatně všichni dobře víte, co se loni v létě přihodilo.
KOMENTÁŘ: Vyzkoušené zboží na truc Spartě. Sadílek je provokace bez legrace |
Havárie na tříkolce během soustředění národního týmu vás připravila o Euro. Přes čtyři měsíce jste se dával dohromady.
Hodně jsem si to vyčítal a ještě jednou chci poděkovat všem lidem okolo mě, jak se k celé věci postavili a podrželi mě. Dost mě to zocelilo, dost jsem si toho taky uvědomil a měl prostor v tréninku zapracovat na věcech, na které třeba během klasického režimu není čas.
Taky jste teď na sebe určitě opatrnější.
Možná ano. Ale tehdy jsme byli na soustředění a člověk nechce být jen zavřený na hotelu, chce se podívat po okolí, zajít si na kafe. Tahle atrakce byla kousek a my tehdy jakékoli riziko vůbec nevnímali. Byly tam malé děti, nepřipouštěli jsme si, že by se mohlo cokoli stát. A ono se jako na potvoru stalo...
Vy sám jste řekl: „Stačilo pár centimetrů a mohlo to dopadnout tragicky.“ Přesně tak. Dnes už to v sobě mám zpracované a jsem zvyklý i na vtípky, které si občas v kabině vyslechnu. Neohlížím se a dívám se dopředu.
Ale kdyby k nehodě nedošlo, možná byste teď ve Slavii nebyl, že?
Těžko říct. Záleží, jak by dopadlo Euro. Láďa Krejčí už byl hráčem Girony před turnajem, takže se z našeho týmu prodal jen Robin Hranáč do Hoffenheimu. Sami přitom vidíte, že v klubu teď moc dobrou pozici nemá. Já byl navíc loni v létě připravený v Twente pokračovat, měl jsem to tak osmdesát na dvacet, že zůstanu.
Opravdu?
Sportovnímu řediteli jsem před odjezdem na přípravný kemp před šampionátem říkal, že chci s klubem zažít evropské poháry. Pak jsem sice čtyři měsíce nuceně stál, ale přesto jsem v Twente z osobního hlediska prožil nejlepší půlrok. Nabídky byly nakonec podobné jako před Eurem.
Jak moc vás při rozhodování zviklalo lákadlo Champions League?
Hrálo to svou roli, to nezastírám. Ale Slavii vnímám jako velkoklub, který touží po úspěchu v lize i v domácím poháru. Vyhrát double by byl mimořádný počin a dokázat v Lize mistrů, že se český fotbal za poslední léta hodně zvedá, je jen další výzva. Můžu slíbit, že udělám maximum. Kluci za sebou teď mají skvělou sezonu a já doufám, že na ni společně navážeme.
