Odpovědi má krátké, někdy skoro žádné. Často dlouze přemýšlí a pak řekne: „No.“
Při svém prvním živém rozhovoru do televize zaklel, protože mu trémou vypadla myšlenka. Snad jen pro klubový magazín Slavie se rozpovídal.
Cizím nedůvěřuje.
Tak ve zkratce o Juráskovi: je mu dvacet a má dva starší sourozence. Brácha dělal bojové sporty a sloužil v armádě. Ségra vynikala ve street dance. Pochází z Karviné. Táta horník v invalidním důchodu, maminka stále vlakvedoucí. Ve škole raubíř. Od patnácti ve Slavii.
Úkol pro Slavii od nového majitele: Aspoň pět titulů za deset let, pánové! |
Vyučil se instalatérem, dodělal si svářečský kurz, maturitu nemá: „Protože fotbal měl vždycky přednost.“
Rád rybaří, jezdí na motokárách, hraje kulečník nebo na počítači Nintendo. Když dá gól, zpravidla z prstů udělá paroháče a dlaň položí na čelo. Vytváří čertovské rohy jako raper Eminem, kterého si pouští do sluchátek.
A v červnu chce jet na dospělé Euro: „Když budu ve formě, věřím, že na to mám. Jen se po zranění kotníku potřebuju dostat do kupy. Zatím se vůbec necítím v topu.“
Co vám chybí?
Bývám při tréninku zadýchaný, potřebuju dohnat fyzičku. Prostě ještě nejsem ready. Viděli jste, jak jsme na tréninku hráli zápas na polovině hřiště? Čtyřikrát za sebou jsem zkazil přihrávku. Nešlo mi to, trápení.
Ale když jste stříleli, padalo vám to parádně.
Myslíte? Míče bouchaly o tyčky. Na můj vkus jsem dával málo gólů. Musím být lepší, zamakat.
Matěj Jurásek oslavuje gól proti Baníku.
Přidáváte si?
Až se vrátíme ze soustředění v Portugalsku a budeme mít jeden trénink denně, vlítnu na to. Od listopadu jsem neměl klasický střelecký trénink a mám pocit, že mi to nelítá. Střelba a pak posilovna na vršek těla. Musím se do toho vrátit. Chci být rozdílový hráč, neschovávat se.
Abyste mohl jet v létě na Euro?
K tomu potřebuju být co nejvíc na hřišti a dávat góly. Když jsem ve formě, věřím, že do týmu patřím.
Takhle natvrdo to řeknete?
Nemám důvod mluvit jinak. Za trenéra Šilhavého jsem byl na dvou srazech. Pochopil jsem, že reprezentační fotbal je rychlejší, ale cítil jsem, že na to mám. Nejhorší jsem nebyl.
Když měl nový kouč české reprezentace Hašek ukázat na mladé hráče, na které by rád sázel, jmenoval vás.
No. Je to pro mě velká motivace. Na hřišti s balonem jsem pořád sebevědomý, nestresuju se. Jen potřebuju nabrat kondici, kterou jsem měl před zraněním.
Doufám, že pokárání přijde. Kerbr o tykání se šéfem, přezdívce i vítaném tlaku |
To vás v listopadu přejel plzeňský stoper Dweh.
Ve skluzu vzal balon i moji nohu. Nechápal jsem, že nedostal kartu. Stopro to byl můj nejkratší zápas v životě. Jako náhradník jsem musel po pár minutách dolů. V sedmnácti jsem měl naštíplou kůstku v kotníku a pět měsíců byl mimo, ale teprve tohle se mnou zacloumalo. Byl jsem připravený hrát, dávat góly a najednou nic. A pořád to není ono.
O gólech mluvíte často. Co pro vás znamená, když se trefíte?
Že jsem frajer. Cítím se dobře.
Jen tak obyčejně?
No. Co bych měl cítit jiného?
Pro střelce to bývá návykové, euforické. Vrchol všeho. Svým způsobem něco jako orgasmus.
To souhlasí. Když nedám gól, jsem vždycky smutný. Potřebuju to. Jakmile dobrý výkon nepotvrdím gólem, vadí mi to.
A naopak?
Když se trefím a hraju blbě, natankuje mě to. Ale pozor, pokud vidím spoluhráče v lepší pozici, většinou přihrávám. I ve vápně. Nehraju na sebe.
Šéf Slovanu o nich vtipkoval. Teď Zlaté Moravce pozvala Slavia na generálku |
V létě jste pro Slavii zachránil Evropskou ligu. Vzpomínáte na gólovou hlavičku proti Luhansku?
Zase mi naskočilo: Jsi frajer! To je všechno. Doteď si neuvědomuju, co ten gól vlastně znamenal. Vždycky jdu na hřiště s tím, že chci dát gól. Bez ohledu na to, jestli jde o přátelák, nebo o derby se Spartou.
Vaše střela levačkou bývá dost jedovatá. To máte vrozené?
Vypilované. Už doma v Karviné jsem zůstával po tréninku a přemlouval brankáře, aby chytali dál. Je to lepší než mít u tyček zapíchnuté dva kužely a trefovat je na přesnost. Gólman pošle prudký balon do nohy, vy zpracujete a střílíte. Něco jako při zápase, jen bez nervů.
Odmalička jste si šel za góly?
No, v Karviné jsem býval nejlepší střelec vždy. S Danem Šmigou, který kopal za Baník a teď je taky ve Slavii, jsme bojovali o nejlepšího střelce na Moravě. V žácích i dorostu.
Matěj Jurásek na slávistickém tréninku před zápasem se Zorjou Luhansk v Lublinu
No vidíte, teď je vám dvacet a podle hodnocení společnosti TransferRoom jste třetí nejlepší mladík na kontinentu.
Já si nejdřív myslel, že je to fake news, nějaká kachna, ale když to sdílela i Slavia, zahřálo mě to.
A před vámi Jude Bellingham, supernova z Realu Madrid.
Musím zamakat, abych se dostal před něj. (úsměv) Ne, soustředím se na sebe a vím, že ještě nejsem na takové úrovni, na jaké bych chtěl být. Na hřišti dokážu víc.
Jak vám k tomu pomáhá žonglování, které vás tak baví?
Stoprocentně mám lepší cit pro míč. Pomáhá mi to při zpracování, při kličkách. Sice nejsem freestyler, ale pořád se snažím učit nové triky. Navíc tím zdokonaluju pravačku, kterou mám slabší.
Jak se dělají triky, to najdete na internetu, ale kde jste našel fotbalovou inspiraci?
U Messiho. Jeho kreativita a finální přihrávky jsou geniální. A těch gólů! Messi dokazuje, že ke střele není potřeba velká razance, stačí to prostě přesně uklidit.
