„Každý bod potřebujeme, ale když vedete dva nula, tak vám remíza nemůže stačit. Bod je málo,“ zlobil se Matěj Hybš, třiadvacetiletý levý obránce Jablonce.
Zlín jste svojí defenzivní taktikou zaskočili, že?
Nechtěli jsme, aby Zlín těžil z toho, co má dobré. Všichni víme, že rychlé brejky jsou jeho velká zbraň a že z nich dal nějakých deset gólů. Na tom jsme postavili taktiku. Tušili jsme, že to nebude žádné krásné utkání, ale na to jsme už nehráli, protože jsme potřebovali konečně vyhrát. Dlouho nám to vycházelo, potom to ale, bohužel, Haris Harba tečoval do brány. To se stává, i když sice byla chyba, že nikdo proti němu nevystoupil. Ale druhý gól pak už nemůžeme dostat.
Nedošly vám pod zlínským tlakem síly?
Je to možné. Byl to náročný zápas. Zlín je známý, že hraje náročný fotbal. Pořád jsme ale měli tři střídání, tři čerstvé kluky, kteří to mohli rozhýbat. Bez šancí to nebylo, hrozili jsme i my rychlými brejky. Zlín měl tlak, diváci je hnali, jsou v euforii a nakonec urvali bod.
Neměli jste strach, že nakonec přijdete i o ten jeden bod?
Když dostanete dva rychlé góly a ztratíte vedení 2:0, je to nepříjemné. Pět minut do konce, koukáte na časomíru a hlavou se vám honí různé myšlenky. Strach bych tomu neříkal, ale obava byla.
Co jste říkal na situaci ze závěru první půlky, kdy vám sudí Jílek necitlivým písknutím faulu Kopečného zastavil nadějný brejk tří hráčů na brankáře?
Buď měl rozhodčí udělit červenou a ne jenom žlutou, nebo to pustit. Nebudu ho soudit. Měli jsme to ve svých rukou, o téhle situaci se vůbec nebudeme bavit.
Domácí si žádali penaltu po vašem střetu s Diopem. Jak jste ho viděl?
Myslím, že jsem ho vůbec nedržel. Naopak on si mě v každém souboji, kdy chtěl míč do nohy, přidržoval zezadu. Několikrát jsem to říkal, bohužel rozhodčí nereagoval, takže jsem se s tím pořád pral dál.
Závěr byl dost vyhecovaný. Po potyčce s ním jste dostal žlutou kartu.
Byly tam emoce. On vystartoval na Kubistu, kopl ho do hlavy, nevím, jestli to bylo přes balon nebo přímo. Kubistovi tekla krev a zbytečně na něho řval. Samozřejmě jsem šel bránit Vojtu, tohle musí být.
