V létě na hrot přivedla obě vytipované posily – Růska i Vaněčka.
„Já jsem měl se Sigmou smlouvu na dva roky s tím, že obsahovala klauzuli o počtu odehraných zápasů a minut. Ty jsem odehrál, a v klubu tedy pokračuji. Je tu teď ale větší konkurence, a tak o místo zkrátka musím více bojovat,“ řekl Nešpor pro oficiální stránky Fortuna ligy.
Na Hané začíná už čtvrtou sezonu. Nejvíc se blýskl v té první po příchodu z Polska, kdy skóroval osmkrát. V předchozích dvou ročních dal po třech brankách i kvůli zdravotním potížím. Ty však zažehnal, a když jej kouč Látal, jenž už věděl, že v Sigmě pokračovat nebude, postavil v minulém ročníku v posledním kole, získal Nešpor jistotu kontraktu. Nikoli místa na hřišti. Možná Sigmu překvapilo, že v létě získala obě vytoužené posily do útoku.
Pro Jílka je tak najednou pracant Nešpor až čtvrtou volbou na špici.
Zlín - Olomoucod 16 hodin ONLINE |
Kromě nadaného Růska se zkušeném Vaněčkem sází také na odchovance Zifčáka. A to je ještě zraněný Yunis. Talentovaného Chytila ve velké konkurenci uvolnila Olomouc hostovat do Pardubic. Pro Nešpora, který si postavil dům za Prahou, zatím uplatnění nenašla.
„Musím víc makat, abych přesvědčil trenéra a dostal příležitost. Bylo mi řečeno, že přišli dva útočníci, kteří by měli dostávat víc prostoru. Budu nicméně bojovat, abych se do sestavy vrátil,“ nevzdává se. „Nic jiného mi ani nezbývá. Respektuji rozhodnutí trenéra, že sází na jiné hráče. Do každého tréninku teď musím chodit maximálně připravený, abych si řekl o šanci.“
Někdejší útočník Bohemky, Sparty či Mladé Boleslavi se snaží nezvyklou roli brát pozitivně, byť sedí zdravý na tribuně. „Bude hrát asi ten, který bude podávat nejlepší výkony a střílet góly. Trenér zvolil od začátku sezony nějakou vizi, na niž teď sází. Sezona je však dlouhá, během ní se může cokoliv změnit,“ povídá smířlivě.
„Pro každého hráče, nejen útočníka, je složité vypořádat se s rolí nehrajícího. Záleží ale také na povaze. Potkal jsem spoustu hráčů, kteří si s tím nelámali hlavu. Už mám také věk na to, abych byl pozitivně naladěný a na každém tréninku se snažil přesvědčit trenéra, aby mě vzal na lavičku. Pokud by mě pak na nějakou tu minutu hodil do hry, je potřeba si toho vážit. Musím mu dokázat, že na hřiště patřím. Konkurence je součástí profese fotbalisty. Neděláte individuální, ale týmový sport.“
S velkou konkurencí má zkušeností dost také z polského Lubinu či Gliwic, kde zazářil jedenácti góly, nebo z albánské mise ve Skënderbeu Korcë. „Zažil jsem to několikrát. Vzpomínám na angažmá ve Spartě, kde bylo složité dostat se do sestavy. Tehdy tam hráli Roman Bednář, David Lafata, Václav Kadlec,“ jmenuje. „V Polsku měli v každém kádru pět útočníků. Hrál ten lepší, který zapadal do trenérova konceptu a dával branky. Taková situace je normální. Už mi není dvacet, abych ji vnímal negativně.“
A podobnou radu dává i Chytilovi na hostování v Pardubicích. „Mojmír by v Sigmě nebyl tolik vytížený, proto zvolil hostování, které je pro něj výhodné. Klub s tím neměl problém a uvolnil jej. Ve fotbale se tohle děje. Člověk si z toho má vzít pozitiva a musí makat dál, aby udělal progres a přesvědčil trenéra,“ zopakuje. „Mojmíra znám dobře. Je to pokorný, slušný a pracovitý kluk. Hostováním v Pardubicích se jeho kariéra vůbec nebrzdí, spíš je to pro jeho dobro. Přeji mu, aby hrál dobře, angažmá mu vyšlo a udělal krok dopředu.“
A jaký krok udělá sám?