„Je mi šestadvacet, je správný čas to rozbalit,“ vyhlásil před sobotním domácím startem s Příbramí.
Jaký jste gólman?
Pracovitý, který se chce neustále zlepšovat. Jsem dynamický typ. Mojí předností je například reflex, zákroky na čáře, hra nohou, čtení hry, dirigování spoluhráčů.
Vaším vzorem je reprezentant Ján Mucha, který chytal i za Everton. V čem vás inspiruje?
Já s ním dokonce byl v kontaktu, psali jsme si, chtěl jsem od něj získat nějaké rady. Ale stále se osobně neznáme. Fascinoval mě jeho příběh. Byl taky dlouhý čas dvojka, ještě v Žilině, pak šel do Legie Varšava a taky dva roky zůstal na lavičce. Ve 24 letech ještě nechytal, už měl všelijaké myšlenky, jakým směrem se bude jeho kariéra ubírat. Nakonec se mu podařilo dostat do brány a vyhlásili ho třikrát nejlepším gólmanem polské ligy. Přestoupil do Anglie, dařilo se mu v reprezentaci, postoupil na mistrovství světa do Jihoafrické republiky. Jeho kariéra se zvrtla. Vidím v tom podobnost.
A je i brankářský vzor?
Určitě. Jeho klid v bráně a jistota, která z něj vyzařuje, to se snažím do svého stylu zapracovat.
V dubnu vám bude 27 let. Nejvyšší čas, kdy se usadit v brance?
Je to takový věk, kdy už je potřeba se ukázat. Nastartovat pořádně kariéru. Doteď jsem nabíral zkušenosti. Na brankáře jsem sice ještě poměrně mladý, mám třeba deset let chytání před sebou, ale teď je správný čas to rozbalit.
Jaké máte ambice v Teplicích?
Prosté - chytat 1. ligu. Ukázat svoje kvality a posouvat se výš, chtěl bych odchytat co nejvíc zápasů. Čas ukáže, co bude dál.
Start jara bude na vás.
Už jsem se na to déle připravoval, s tím jsem do Teplic šel. Ale já byl nachystaný i v Dukle, že můžu kdykoli naskočit. Už jsem zažil situaci jedničky i dvojky. Jsem připravený fyzicky a psychicky, vynasnažím se podávat co nejlepší výkony, dám tomu maximum, odevzdám, co je ve mně. Pak jsou věci, co neovlivním, ale věřím, že to dopadne dobře.
Říkáte si sám pro sebe, že teď musíte šanci chytit a nepustit?
Hlavně spíš chytit. Soustředím se na sebe. Na to, abychom uhájili čisté konto a já tým podržel, abych dobře řídil obranu a splnil věci, co ode mě trenér chce. Snad se přikloní i štěstí, bude potřeba, aby mě to občas trefilo anebo útočník minul bránu. Věřím, že to dobře dopadne a ligu zachráníme, Teplice podle mě mají na to, aby hrály výše.
Nebude to tedy jen únik ze sestupové pasti, ale víc?
Nerad dělám velká vyhlášení, někdy je lepší zůstat pokorný. Bavme se víc o záchraně, ale zároveň vím, že když uděláme pár dobrých výsledků, můžeme poskočit i opačným směrem. Vzadu v hlavě mám, že i když je udržení prvořadé, je stále šance odrazit se výš a dostat se do horní půlky tabulky.
Podzim 2014 jste v Dukle začal coby jednička a z pěti zápasů vychytal čtyři nuly. Dáte repete?
To bych velmi rád. Dostal jsem se do brány, když se týden před startem zranil Filip Rada. Na čtyři čistá konta velmi rád vzpomínám, to bylo skvělé období, které se mi vrylo do paměti, mužstvo šlapalo. Nejcennější nula byla se Spartou, vyhráli jsme 1:0. To byl zážitek a velký úspěch, který se neděje každý den ani každý rok.
Teplice vede svéráz David Vavruška. Jaký je podle vás trenér?
Posouvá nás i po psychologické stránce. Je dobrý trenér, který umí být nekompromisní. Používá cukr i bič. Když je potřeba přitvrdit, přitvrdí. Mně osobně to vyhovuje. Často s ním debatujeme, chce od nás, abychom věci rozebírali, abychom v tom byli sami aktivní. Není to trenér, který by byl nějaký zabedněný, s kterým se nedá o ničem povídat. Naopak. Ale zároveň musíme tvrdě makat a dělat, co chce.
Dostal jste od něj bičem?
Už něco proběhlo. Ne já osobně, ale jako tým jsme dostali. O co šlo, to zůstane v kabině.
Do Česka, konkrétně do druholigové Vlašimi, vás přivedl trenérský ras Vlastimil Petržela.
Vzpomínám v dobrém. Má svoje metody, taky je přísný a má náročné tréninky, ale na každém jsme hráli nějakou hru, což mě bavilo. Je svérázný, šel si to svoje, já osobně s ním vycházel dobře. Vztahy jsme si udrželi dobré a já bych kdykoli neměl problém s ním spolupracovat. Velmi mi to pomohlo.
Jaká je atmosféra v Teplicích?
Jsem spokojený, jak tu všechno funguje od vedení přes trenéry po hráče. Podmínky jsou na vysoké úrovni. A v kabině je dobrá nálada.
Jsi tlustý, slyšel „Hubený“, výživový mág Martin Chudý Nomen omen, platí pro teplického brankáře Martina Chudého: jeho příjmení ve slovenštině znamená hubený a on se kromě fotbalu věnuje i zdravé výživě. Dokonce vydává elektronické knihy. „Už během kariéry to chci rozběhnout do takové míry, aby mě to uživilo,“ předsevzal si. Ve věku teenagera ho k zájmu o zdravý životní styl nakopnul trenérův šťouchanec, že přibral. „V sedmnácti jsem po zranění kolena půlrok nehrál. A když jde tělo do dospělého věku, už nemůžete tolik jíst, protože nerostete. Byl jsem takový tělnatější a vyčítal mi to tehdy trenér reprezentace do 18 let Stanislav Baran. Tak jsem se do toho nějak zaťal,“ líčí Chudý. Začal studovat výživu, potkal odborníky, s kterými doteď spolupracuje. „Kila jsem shodil, a když jsme pár měsíců nato hráli velký turnaj v Petrohradě, vyhlásili mě nejlepším gólmanem. Trenér mě pak vy zdvihl, jaká změna nastala, že jsem si sáhl do svědomí a dal jsem do toho všechno,“ slyšel uznání. A stal se z něj expert. „Fascinuje mě to. Ať už jde o mé zdraví, tak o ostatní lidi, kteří si začali chodit pro rady. Rád pomáhám, baví mě, když u lidí vidím jejich úspěchy. Naplňuje mě to,“ září Chudý. S přítelkyní loni publikoval elektronickou knihu. „Měla by vyjít i tištěná. Připravené jsou další projekty, třeba e-shop na mém webu. Už teď z toho mám slušný příjem,“ nezapírá. Spoluhráči vyzvídají. I trenér Vavruška. „Přišel za mnou na soustředění, co má jíst, že tam za pár dnů zhubnul šest kilo. Tak jsem se ho ptal, jestli to nebylo ze stresu. Prý ne,“ směje se Slovák. Chudý je na nízkosacharidové stravě. „Pečivo mi moc neříká, ale hlavně pro přítelkyni peču kváskový žitný chléb. Méně jím těstoviny, brambory, rýži občas ano, ale spíš hnědou. Dávám si špaldové celozrnné těstoviny, luštěniny, kvalitní dušené maso, domácí vajíčka, sýry, tvaroh, plnotučné jogurty, ořechy, semena, zeleninu, trochu ovoce,“ vypočítává. Nesnídá. „Přeskakuju to. Dávám většinou dvě jídla denně, oběd a večeři, držím koncept přerušovaného hladovění.“ |
