„Asi mě to v kariéře provází. Rád bych si někdy zahrál klidný střed, ale obvykle to vyjde takhle. Vím, jak to na spodku tabulky je, vždycky je to stejné. Nevyjde pár zápasů, přijde deka, a tak dál... Přesto je nejdůležitější, aby se člověk na zápasy těšil,“ říká 31letý gólman.
Zbrojovce se Martin Berkovec po konci angažmá v Žalgirisu Vilnius upsal jako volný hráč na jeden a půl roku.
Brněnský sportovní manažer Tomáš Požár u vás vyzdvihl právě to, jak jste vychytal záchranu Bohemians. Povzbuzuje vás to?
(směje se) Je fajn, jestli to řekl, ale bylo nás tam víc, kdo se na tom podíleli. Tomáš Požár mě kdysi vytáhl do Bohemky ze Slavie, když jsem měl po operaci ramene. Věděl jsem, že to s ním dobře dopadne, že je to férový chlap. Skončil jsem v Litvě, čekal jsem na nějaké zahraničí, ale vyvrbilo se to takhle a já jsem za to rád.
I když je to zase boj o přežití?
Do Brna rozhodně nejdu prohrávat, nejdu sem, abych spadnul z ligy. Vím, že máme deset bodů, dolů jít v tabulce už pomalu není kam a situace není moc dobrá. Záchrana je důležitá a bylo by rozhodně fajn zůstat v lize.
Není to pro fotbalistu strašák?
Každý to bere nějak. Někdo to neunese, někdo se s tím popasuje. Zatím se mi zachraňovat dařilo, vím, jak to chodí. Člověk se musí připravit v hlavě, být i trochu nad věcí. Jak začne moc myslet na to, že se blíží sestup, tak je to špatně. Na zápas se má hráč těšit, a snažit se, aby ho odehrál co nejlíp, protože když začne myslet negativně, tak se mu to vrátí. Bohužel ho to obvykle doběhne v ten nejhorší moment. Negativně se myslet nedá.
Brankář Martin Berkovec v dresu Karviné.
Berete jako pomoc, že budete před sebou mít stopera Pavla Dreksu, jehož styl řízení obranné hry mužstva znáte z Karviné?
Kluků z Karviné je v Brně víc. Dreksa, Štepanovský, Záhumenský... Vaňka jsem potkal ve Slavii i na hostování v Hlučíně. Pro každého gólmana je dobře, když má před sebou zkušeného frajera. U nás je to nejen Dreksa, ale i Luděk Pernica. Mně to usnadní práci a jim taky.
Na jaké úrovni je liga v Litvě, kde jste chytal poslední rok a půl?
Přišel jsem tam a dohrávali jsme sezonu, ve které jsme skončili druzí. Pak jsme ligu vyhráli a přidali jsme triumf v poháru. Soutěž tam měla míň týmů, kvůli covidu se jich nepřihlásilo tolik. Pár mančaftů hrálo víceméně jen dokola mezi sebou, vyloženě hrozný tým tam nebyl. Špička české ligy to není, to by bylo nereálné, ale středu až spodku u nás se to vyrovná.
Proč jste tam skončil?
To musíte zavolat na klub, to já nevím, můj plán to nebyl. Vyhráli jsme ligu, měli jsme jít do kvalifikace o Ligu mistrů, to bylo pozitivní. V Litvě je to ale složité. Po sezoně se hodně mění hráči, kterým končí smlouvy. Nás tam bylo čtrnáct bez smlouvy a podepsali tak tři nebo čtyři. Sestava se hodně mění, přijdou mladší. Člověk může dělat co chce a stejně něco nezmění. Tak to venku chodí.
Návrat po hrozivém střetu, kdy šlo o život. Teď ještě víc řvu, řekl Berkovec |
Stihl jste se aspoň podívat na basketbalový Žalgiris, což je v Litvě modla větší než celý fotbal?
Musím říct, že mám basketbal hrozně rád. Prvního půl roku jsme se ale do Kaunasu nedostali a od dalšího půlroku se začal projevovat covid. To byla celkově dost zajímavá zkušenost, se kterou jsme se tam s přítelkyní museli vyrovnat. Země se začala řídit nutnými pravidly a už bylo obtížné cestovat hodinu a půl do Kaunasu na basket. Navíc se hrálo bez diváků... Škoda. Mamka má basket taky ráda, hrávala ho dlouho, taky ho chtěla vidět. Nešlo to.
Vy jste si před fanoušky zahrál?
Když jsem tam přišel, bylo jich ještě hodně, chodili normálně. Až poslední rok, zrovna když jsme vyhráli ligu, chodit nemohli. Člověk pro ně rád hraje, ale nemůže. Je to na prd.
Vyhráli jste tedy titul, pozdravili jste se mezi sebou a šli jste domů?
(směje se) Asi tak nějak. Žádná oslava, všechno bylo zavřené. Dali jsme si večeři ve VIP místnosti a rozešli jsme se.
Vy jste potom v Žalgirisu skončil úplně. Jaké bylo hledání dalšího angažmá bez agenta?
Přišla změna, já mám agenturu. Chvíli jsem si to dělal sám, ale pak jsem podepsal s Martinem Latkou a Karolem Kiselem. Znám je, věřím jim, hrál jsem s nimi.
Je to lepší než být na volné noze?
Snadnější. Řešil jsem, jestli agenta mít, nebo ne. Od něčeho ten agent přece jen je. Když chce fotbalista hrát ligu, měl by ho mít. Zařizovat si věci sám je strašně složité, domlouvat se s kluby sám je náročné. Latku a Kisela znám odmala, věděl jsem, že se na ně můžu spolehnout, a tak jsem s nimi.
Martin Berkovec při děkovačce Slavie. Vedle něj tehdejší kapitán a gólmanův současný agent Martin Latka.
Teď vás fotbalový osud zavál na Moravu, kam se prý hráčům z Prahy poslední dobou moc nechce. Co vy na to?
Mám výhodu, že v Praze sice bydlím, ale Pražák nejsem, jsem z Chebu. Když na mě někdo pokřikuje debilní Pražáku, tak jsem v pohodě, protože vím, že na mě to není. (směje se) Pravda je, že některým klukům se z Prahy nechce, a raději berou druhou ligu někde v okolí než první ligu na Moravě. To je na každém. Kdybych byl jen v Praze, tak by to taky nebylo ono. Vzdálenost mezi Brnem Prahou není problém, je to polovina cesty do Karviné a taky jsem to neřešil. Je to na každém, jak to vidí.
V neděli jede Zbrojovka do Opavy a za týden na Bohemku, kterou se bude snažit dostat tabulkou dolů. Není vám ta představa nepříjemná?
Vždycky se mě na to někdo ptal před zápasy proti Slavii a Bohemce. Kdybych to měl brát takhle, tak bych se zbláznil. Já ale nejsem konfliktní člověk, a kde jsem byl, tam jsem vyšel s každým. I s fanoušky. Proto, když někam přijedu, tak mě tam mají rádi. (úsměv) Všude jsou normální lidi, a že fandí svému klubu, to já naprosto chápu.
Viděl jste minulý zápas Brna proti Liberci, v němž úplně propadlo?
Viděl, viděl... Těžko se mi to hodnotí, když jsem v tom mančaftu nebyl. Liberec dobře bránil a Brno dopředu nic nemělo. Podle mě Liberec vyhrál zaslouženě. Ale hodnotí se mi to fakt těžko.
