Bylo to pořádně smutné odpoledne. Přestože na plochu před plzeňským Ústředním hřbitovem pralo slunce, z nálady až mrazilo. Jindy ostří hoši tentokrát neskrývali své emoce. A třeba Pavel Horváth rychle prchal od provizorního sídla přítomných médií co nejrychleji, aby zakryl obličej pokrytý slzami.
Marně.
Ztratil totiž velkého kamaráda, spoluhráče a člověka.
Svět se loučil s Mariánem Čišovským, bývalým plzeňským fotbalistou, kterého před týdnem definitivně přemohla zákeřná amyotrofická laterální skleróza, zkráceně ALS. Ta způsobuje degeneraci a ztrátu buněk centrální nervové soustavy, mozek tudíž není schopen ovládat většinu svalů, pacient je paralyzován.
Přestože čtyřicetiletý Slovák šest roků statečně bojoval, bylo bohužel dopředu jasné, že svou poslední bitvu jednou prohraje. Tak jako všichni lidé, jenže tohle přišlo tak brzy...
Neměl protizbraň.
Žádná neexistuje.
„Tohle je pro nás strašně těžký den. Marián byl sice dlouhodobě nemocný, smířit se však s jeho odchodem je pro nás přesto hrozně náročné. V klubu měl moc kamarádů, známých,“ vykládal plzeňský tiskový mluvčí Václav Hanzlík.
Do obřadní síně se dostalo zhruba padesát lidí, podobný počet se tísnil venku.
„Na přání rodiny jsme se rozhodli, že přístup dovnitř nebude pro média a fanoušky možný. Kapacita byla i tak absolutně vyčerpaná. Proto jsme se rozhodli udělat provizorní pietní místo tady venku.“ ukazoval Hanzlík směrem k Čišovského fotografii, ke které přinášeli pozůstalí květiny a věnce.
Jako vůbec první dorazili na hřbitov na plzeňské Doubravce asi hodinu před začátkem samotného obřadu bývalí fotbalisté Marek Bakoš s Matúšem Kozáčikem. Čišovského krajani, nyní asistenti trenéra ve Viktorii, se ujali proslovu.
Tým přišel zadním vchodem, pouze David Limberský dorazil sám hlavní branou. Stejnou cestou se vydávaly fotbalové osobnosti, se kterými byl život Čišovského spjatý.
Klubový majitel Tomáš Paclík s kloboukem staženým do čela přinesl obrovitý věnec, opodál ve stínu postával místopředseda fotbalové asociace Roman Berbr.
Společně se zjevili bývalí plzeňští hráči Václav Procházka, Martin Fillo a Tomáš Hájovský, kteří se u vchodu střetli s Miroslavem Koubkem.
Právě zkušený trenér byl tím posledním, kdo během aktivní kariéry Čišovského vedl. I když do hry už jej nasadit nemohl. V roce 2014, kdy Koubek převzal Viktorii, se slovenský střední obránce dozvěděl strašlivou diagnózu.
Plzeňský klub pak udělal pro jeho podporu v průběhu léčby maximum. Věnoval mu tituly, snažil se jej zapojit do dění, dokud to ještě bylo možné.
V květnu 2015, kdy západočeský celek získal svůj třetí titul v historii, ještě vystoupal Čišovský na mistrovské pódium a s týmem v rámci možností slavil, pak už se na veřejnosti neobjevoval.
„Mariána máme ale pořád na soupisce, má i svou skříňku v kabině. Je to velmi smutná zpráva, tým to zasáhlo silně,“ sdělil Hanzlík.
Tiskový mluvčí klubu navíc naznačil, že číslo 28, které Čišovský nosil na dresu, možná Viktoria definitivně vyřadí. Nikdo další už by si jej tak zvolit nemohl a navždy by patřilo už jen zesnulému slovenskému fotbalistovi. „Teď jsme hlavně chtěli podpořit Mariánovu rodinu a pomoct jí s přípravou posledního rozloučení. K těmhle věcem se určitě v následujících dnech vrátíme, nebyl na to prostor. Něco v tom duchu ještě připravíme,“ vzkázal.
Na hřbitov postupně proudily i další známé osobnosti, třeba plzeňská hokejová legenda Martin Straka. Všichni ale měli jedno společné - kontaktu s médii se vyhýbali, jak jen mohli. Ale kdo se jim může divit? Už tak mizernou náladu jim cvakání fotoaparátů a objektivy kamer rozhodně nevylepšily.
„Děkujeme všem, kteří se přišli s naším Mariánem rozloučit. Také jim děkujeme za projevy soustrasti a květinové dary, kterým se snaží zmírnit náš žal,“ vzkázala vdova Martina Čišovská.
Pokud se ještě někdo chce s Čišovským rozloučit, možnost určitě má. Ve Štruncových sadech je totiž už od minulého týdne u bývalé Brány borců pietní místo. „Fanoušci mohou přijít zapálit svíčku nebo jen tiše vzpomenout,“ říká Hanzlík.
 |
Někdejší fotbalista nastupoval za slovenskou reprezentaci. Hrál v Interu Bratislava, Žilině, Petržalce i v rumunském Temešváru. Poslední tři roky aktivní kariéry strávil v Plzni, s níž získal titul a dvakrát si vyzkoušel Ligu mistrů.
Spoluhráči už rodině kondolovali prostřednictvím zpráv i sociálních sítí okamžitě poté, co se smutná zpráva rozšířila.
„Odešel legendární obránce a fantastický člověk,“ napsal po jeho smrti na instagram spoluhráč David Limberský.
„Děkuji Ti za vše,“ připojil se Pavel Horváth, „Ztratili jsme kamaráda a bojovníka. Je mi smutno, temno.“
Tak sbohem, Čišo!
