Marek Jarolím má za sebou pořádně hektické dny. Ve středu převzal karvinské mužstvo, ve čtvrtek se mu do něj vrátilo šest reprezentantů a už v sobotu vedl tým v první lize...
„Byl to fičák,“ komentoval 41letý trenér svůj přesun do Karviné z druholigové Jihlavy. „Musím poděkovat hráčům, pro které to nebyla jednoduchá situace, jak to zvládli, i lidem z klubu, jak mi byli nápomocní.“
Co říkáte na svou premiéru v nejvyšší domácí soutěži v roli hlavního trenéra?
Byla taková výživnější, první poločas profrčel hodně rychle. Bavilo mě to. A když jsme se o poločase bavili s týmem, tak kluci to utkání viděli podobně jako my zvenku, takže to bylo fajn. Ligu jsem hrál dlouho, ale je vidět, jak je těžká, kam se za tu dobu posunula zájmem, stadiony, vším kolem. Jsem rád, že jsem se do ní trenérsky propracoval.
Všiml jste si, že vás fanoušci přivítali pokřikem i transparentem?
Za to jim děkuji. Když ale skandovali moje jméno, tak jsem si říkal, že je to velmi brzo, až jsem měl ostych jim zatleskat, takže jsem dělal, že neslyším (smál se). To si nezasloužím. Přivítání bylo skvělé, ale budu se těšit, aby moje jméno řvali i za nějakou delší dobu.
Jak náročné bylo sžít se s týmem během tři dnů?
Popravdě? Byl to masakr. Od rána do večera. Měl jsem plnou hlavu myšlenek, aby ta změna byla pro tým co nejpříjemnější, aby ji hráči tolik nepocítili. To prvotní období je za námi, takže nyní můžeme plynule najet do další práce.
V realizačním týmu zůstal asistent a karvinský patriot Marek Bielan. Hodně vám pomohl?
Přesně tak, snažil jsem se ho využívat ke konzultacím. Přece jen hráče zná více i z minulosti. Od něj je to výrazná pomoc, přičemž ani pro něj to není jednoduchá situace, protože poznává nové lidi, kteří přišli se mnou.
Karvinský záložník Emmanuel Ayaosi se snaží obejít olomouckého obránce Jiřího Slámu.
Během utkání jste několikrát mluvil s kapitánem Jiřím Fleišmanem, s nímž jste hrával v Liberci. Je pro vás výhoda, že ho máte na hřišti?
Když hraje na lajně u laviček, tak je to dobré, na druhé straně to je horší. Věcí, které jsme řešili, bylo více. Je super, že tam někdo takový je, protože spoustu věcí kluci na hřišti vyřeší i tím, že mezi sebou komunikují, poradí se.
Ve druhém poločase za vámi Jiří Fleišman přiběhl, když jste místo Jana Chytrého posílal do hry Sahmkoua Camaru. Rozmlouval vám střídání?
Ne, ne. Šlo o počet cizinců mimo Evropskou unii, kteří mohou hrát. My jsme jich na hřišti měli už čtyři a pátý šel do hry Lucky Ezeh. Kluci řešili, zda neporušíme pravidla týkající se počtu zahraničních fotbalistů, kteří mohou zasáhnout do utkání. Camara má ale francouzský pas. Nebyli si jistí, zda to tak může být. Ale i to ukazuje, že v tom zápasovém emočním vypětí dokážou vidět i takové věci. Říkal jsem jim, že je to pod kontrolou, tak se teď snad nedozvím něco jiného (usmál se). Šlo o taktické střídání, protože Chytras (Chytrý) hrál na Ghaliho a pak na Vašulína a už toho měl plné zuby.
Nový karvinský trenér Marek Jarolím dává v přerušené hře pokyny kapitánovi Jiřímu Fleišmanovi.
Bylo pro vás těžké poskládat sestavu?
Největší otazník byl ohledně Camary, protože z reprezentačního srazu (Guinea) se vrátil s pochroumaným prstem na noze, absolvoval s námi až poslední trénink před zápasem, ale my jsme už před tím měli nějaký nácvik, takže jsem do toho nechtěl sahat. Ještě ve středu zálohy jsme uvažovali, zda postavit Roka Štormana, nebo Kubu Křišťana, který tréninku vypadal velice dobře. Rok se vracel také z reprezentace (slovinské do 21 let). Nakonec jsme se rozhodli pro něj, abychom měli na standardní situace pravou i levou nohu, abychom v nich byli variabilnější. Pro něj hrála i jeho produktivita. S Křišťanem jsme tak počítali až v průběhu utkání. Když nastoupil, tak hru uklidnil.
Trenér Martin Hyský si v Karviné vybudoval jméno. Neměl jste obavy mužstvo po něm převzít?
Ne, člověk má nějaké vidění fotbalu, něco tomu dát. Po Martinovi už jsem jednou do týmu šel (s rezervou Slavie Praha postoupil do druhé ligy – pozn. red.), takže ho trenérsky znám. K jeho práci mám respekt, k tomu, co v Karviné vybudoval a jaké tady položil základy. Věděl jsem, že nejdu do neznáma i díky tomu, že jsme asi tři roky vedle sebe trenérsky rostli v mládežnických týmech Slávie. Spíš to je pro mě taková dobrá výzva, že tým už je na nějaké úrovni a že mohu s takovými hráči spolupracovat a posouvat je dál.
Bohemians - Plzeň 0:1, těžká šichta při Hyského premiéře, rozhodl Durosinmi |
A určitě je i lepší jít do mužstva, které funguje, že?
Ano, je fajn, že se můžou měnit trenéři i v případě, že zažijí nějaký úspěch a je o ně zájem, to je přece lepší varianta, než když jsou odvolávání pro neúspěch. Bral jsem to pozitivně a rád bych v tom, co je tady nastavené, pokračoval.
