„Paradoxně to vyšlo zrovna na Baník. A musím se přiznat, že jsem měl zpočátku velké nervy. Ale když jsem přišel na hřiště, už to bylo fajn. Jsem rád, že výsledek je takový jaký je,“ uvedl záložník.
Jak jste se té nervozity zbavil?
Ona ze mně spadne vždy, když jdu na hřiště. A také jsme se těšil na tu skvělou baníkovskou atmosféru, na hymnu. Ta mě nastartovala. Sice to ještě není z mé strany úplně ono, ale bylo to celkem fajn.
U vašeho prvního gólu jste vyhrál souboj s útočníky Baníku a poslal balon Poznarovi dopředu. Bylo to tak?
Jsem tam uprostřed hřiště, abych takové souboje podstupoval, získával míče a odevzdával je nejbližším spoluhráčům. Jsem rád, že z toho padl gól.
Jak těžké bylo hrát proti ostravským záložníkům?
Mají velkou kvalitu, osobně jsem se hodně těšil na souboje s Robertem Hrubým. Bylo pro mě hodně těžké dostat se do tempa, pořádně se rozdýchat. Časem to bylo lepší a výsledkem je naše vítězství.
Utkání rozhodl gól Poznara, který v první půli loktem trefil Mešaninova. Všiml jste si toho?
To jsem vůbec neviděl. Jen v kabině mu říkali, ať si dá pozor na souboje. Ale nemůžu to komentovat.
Vyhrála vaše dobrá obrana a brejky?
Samozřejmě. Věděli jsme, že proti Baníku nemůžeme hrát otevřený fotbal, že mají rychlé protiútoky a vpředu výborného Milana Baroše, který každý balon udrží. Jeli jsme sem s jasnou taktikou – zavřít půlku a hrát rychle dopředu.
V záloze se vám dařilo domácí rychle napadat a nenechávali jste je rozehrát. Takže taktika vám vyšla?
Přesně tak. Kdybychom balon nechali Hrubasovi, nebo Kuzmovi (Hrubému a Kuzmanovičovi), tak oni mají kvalitu, aby dali finální přihrávku. Tomu jsme chtěli předejít.
Hodně jste toho naběhal. Síly vám nechyběly?
Byl to po dlouhé době můj první zápas, takže jsem toho měl plné kecky, ale proti Baníku jsem se nemohl nechat vystřídat. Musel jsem dohrát do konce. Ale důležité je vítězství po té sérii porážek. Věřím, že nás to nastartuje a odpíchneme se.
