Na lavičce začal i nedělní domácí utkání proti Brnu. Na trávník vyběhl na poslední čtvrthodinu a devět minut před koncem Bakoš konečně předvedl, proč ho severočeský klub koupil. Pohotovým gólem s kouskem štěstí zařídil důležitou výhru 1:0, díky které se Liberec poprvé v jarní části vyhoupl před České Budějovice a Hradec Králové na nesestupovou příčku.
„Ve hře je ještě dvacet čtyři bodů, takže pro nás to teď není vůbec o nic klidnější, nic se nemění. Dnes jsme sice první nesestupující, ale za týden tam zase můžeme být. Hrajeme v Boleslavi a tam zase musíme získat body, abychom se zachránili a splnili náš cíl. Po Brnu jsme si v kabině zakřičeli, bylo to super, paráda, ale hned už musíme začít tvrdě pracovat na tom, abychom body, které jsme proti Brnu vydolovali, potvrdili v dalších těžkých zápasech,“ tvrdí útočník Marek Bakoš, jenž zanedlouho oslaví 32. narozeniny.
Jeho premiérový gól v dresu Liberce měl v české lize číslo 45.
Jak jste se dostal k vítěznému gólu?
Měli jsme rychlý brejk, Kevin Luckassen dal míč před bránu, já jsem se srazil s jedním obráncem, nějak se to tam poodráželo a zapadlo to brány.
Liberecký trenér David Vavruška o Bakošovi„Takový gól už hodně potřeboval. Baky je totiž neuvěřitelný dříč, a to, jakým způsobem pracuje, je až obdivuhodné. Ani v tréninku, ani v rozcvičce nevynechá ani minutu a je jeden z největších profesionálů, jaké jsem viděl. Má toho za sebou hodně, do Liberce přišel jako útočník, který hrál Ligu mistrů, ale ze začátku mu to tady nesedlo. Jeho samotného strašně mrzí to, že si sem nepřinesl formu a v prvních kolech ji prostě neměl a nemá. Každopádně to ale vzal za správný konec a dělá přesně to, co má. V této situaci můžete rezignovat, trénink odchodit a tvářit se, že vás štve celý svět. Nebo to vzít pozitivně, jako Bakoš.“ |
Pro Liberec bylo tohle vítězství už životně nezbytné, cítíte se jako spasitel?
Ne, cítím se normálně jako Marek Bakoš, který přišel před několika měsíci a
nedařilo se mu, stejně jako mužstvu. Teď věřím, že se to trošku otočí a budeme už získávat body, abychom splnili náš cíl.
Hned po konečném hvizdu vyběhl na trávník trenér Vavruška a z velké radosti jako prvního objal vás. Co říkal?
Nic speciálního. Že to bylo super, že jsem dal gól a že jsme vyhráli. Je na nás na všechny dost velký tlak, nevyhráli jsme kopec zápasů. To utkání s Brnem bylo proto hodně emotivní pro každého z nás, chtěli jsme to zvládnout. Takže hned, jak jsme ty tři body získali, to z nás všech spadlo, i z trenéra, který takhle ukázal, že s mančaftem žije.
Osmdesát minut jste se nemohli prosadit, ani deset minut po vyloučení brněnského Čtvrtníčka, jak jste tu marnou snahu prožíval nejprve z lavičky a pak na hřišti?
Nebylo to nic příjemného, když se nedaří dát gól. Měli jsme nějaké závary, břevno, ale většinou se to zlomí takovým gólem, jaký jsme dali. Věřím, že v dalších zápasech od nás přijdou i nějaké pěkné góly, aby si na nich fanoušci mohli pošmáknout.
Jaké bylo pro vás čekání na první gól od začátku jara?
Po příchodu do Liberce jsem dal v prvním přípravném zápase gól, ale od té doby jsem se střelecky trápil. Nebylo to nic příjemného a nikomu to nepřeju. Začínáte spekulovat, co děláte špatně, na tréninku se snažíte pracovat víc a víc a někdy je to až na škodu. Člověk má zablokovanou hlavu a není v klidu. Ale věřím, že teď to už zlomilo a góly přijdou.
Útočník Liberce Marek Bakoš si po gólu do sítě Brna padl do náruče s trenérem Davidem Vavruškou.
Byla to i otázka celého libereckého mužstva, které devět kol v řadě nedokázalo vyhrát a spadlo na poslední místo?
Je to těžké. Když jsem hrál v Plzni poprvé o titul, tak to bylo podobné. Dali jsme první gól, vedli jsme a báli se o výsledek. A něco podobného je v Liberci. Jde o hodně, moc už chceme vyhrát, dáme gól jako teď Brnu a stáhneme se , bráníme a bojíme se. Je to psychická věc, která se nedá jen tak odbourat, že bychom si řekli, že je to jen v hlavě a kašleme na to. Hráči si tím musí projít a musí to v té hlavě zvládnout. Tehdy je klub úspěšný a jedno, jestli jde o titul, nebo o záchranu.
V Plzni jste o ten titul hrál, v Liberci jde o záchranu, lze ten tlak porovnat?
Když nezvládnete jeden rok boj o titul, o poháry, tak přijde druhý a zkusíte to znova. Teď jde o holý život v lize. Když z ní vypadnete, tak se to spravit nedá. Musíte čekat rok, prodrat se zpátky, a to je kopec dřiny. V tomhle je to nejsložitější a do těch hlav se to promítá mnohem víc.
