Řečeno žertem, je snad kupec Slavie hříšnější než šiřitel porna, aby se skrýval v anonymitě? Podle jednoho z klubových šéfů, Tomáše Rosena, je vysvětlení daleko prostší.
"Utajení mu zřejmě vyhovuje," naznačoval Rosen v pátek, když vyšla informace o změně vlastníka Slavie najevo. "Třeba nechce, aby se ho po každém blbém zápase každý ptal, co na to říká."
Právě bohatý podnikatel Rosen je podle informací MF DNES utajeným majitelem klubu. Pokud tomu tak je, Rosen v předchozím odstavci sdělil vlastní důvody, proč nechce jako vlastník vystupovat.
Přesto je to nezvyklé. Jedna z hlavních motivací ke koupi fotbalového klubu je obvykle i zvýšení kreditu vlastního jména. Klub ze Strahova je navíc v současnosti úspěšný: lepší doba k vyslovení věty "Mně patří Slavie" tak už třeba nemusí nastat.
Vzdor tomu taková věta od nikoho nezazní. Není to zvláštní?
Testovat vlastníka?
NelzeTen, kdo drží většinu slávistických akcií, má rozhodně na anonymitu právo. Pokud hodlá v jejím přítmí nadále setrvávat, nikdo ho nemůže k výstupu do světla donutit.
Na druhou stranu, těžko si představit, že by v Anglii nebylo známo, kdo za kterým klubem stojí. Přitom právě britské ostrovy zažívají nyní vlnu nájezdníků, kteří drze vykupují tamní "rodinné stříbro".
|
Nový vlastník fotbalové Slavie |
Některé kluby se sice původně bránily, avšak – řečeno s Ciceronem – žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi. Postupně padaly i anglické fotbalové tvrze a v globalizovaném světě už vlastně ani nepřekvapí, že osm z dvaceti prvoligových klubů za průlivem La Manche vlastní cizinci.
"Fotbalové kluby nejsou skříněmi na trofeje, ale zejména atraktivním zbožím k obchodu," řekl finanční expert Ken Goldsbrough agentuře Reuters.
Premier League je však ve všech ohledech naprosto jinou soutěží než česká liga. A to podle všeho i v tom, že by tam bylo nemyslitelné nevědět, komu kdo patří. Noví majitelé se logicky vydávají všanc fanouškům a v případě nepopulárních kroků to od nich pořádně schytají.
Příznivci Manchesteru United pálili při demonstracích figurínu amerického vlastníka Malcolma Glazera, a když městského rivala City koupil thajský premiér Shinawatra, vystoupil britský ministr sportu Richard Caborn: dostal nápad, zda by se nemělo testovat "zdraví" společností, jež po anglických klubech vztahují ruce.
Ve Slavii by nebylo testovat koho. Stejně nikdo z majitelů nevystoupí s tím, co s klubem zamýšlí. To je rozdíl nejen proti Anglii, ale také proti českým poměrům. I v tuzemsku je totiž běžné, že je vlastník znám a buď sám, nebo prostřednictvím určených lidí své záměry sděluje.
Pokud platí, že Slavia je v současné době v Česku výjimečným klubem, pak se tato charakteristika vztahuje i na (ne)prezentaci jejích vládců.
Dřív ENIC, teď NIC
Slávistický šéf Rosen míní, že klubové fanoušky vlastně příliš nemusí zajímat, kdo oddíl vlastní. "O minulém majiteli, společnosti ENIC, také přece nevěděli, jak funguje," argumentuje.
Nemá tak úplně pravdu: bývalý vlastník byl znám, a tak o něm bylo možné získat veřejně přístupné informace. To teď nejde.
Přesto lze s Rosenem aspoň částečně souhlasit v tom, že informace o majiteli není ta úplně nejzásadnější. Existuje totiž něco mnohem horšího než neznámý majitel. Špatný majitel.
|
Hraj si, tady máš Chelsea Londýn, Praha (fis) - Nejproslulejšího majitele klubu zná dobře každý Čech sledující fotbal, ale nejvíc o něm ví ten s křestním jménem Petr. Chytá za Chelsea, kterou Roman Abramovič vlastní. 
Asi bude něco pravdy na tom, že si ruský oligarcha v roce 2003 pořídil drahou hračku: za 150 milionů dolarů zadluženou Chelsea. A udělal z ní jeden z nejsilnějších týmů světa. Pro londýnský klub je pohádkově bohatý Rus spásou. Fanoušci s ním občas nesouhlasí, ale nebýt jeho, netěšili by se ze dvou anglických titulů z posledních tří sezon. Před příchodem Abramoviče klub "smrděl korunou", dnes si užívá luxusu, který mu kdekdo závidí. "Proč se chováte tak komerčně?" ptali se nedávno Ramóna Calderóna, prezidenta Realu Madrid. "Protože nemáme žádného Abramoviče," byl upřímný Calderón. Chelsea je důkazem, jak je majitel důležitý. Mít za zády nejbohatšího muže britského fotbalu je tou největší výhrou. Na druhé straně je z velké části odkázán na jeho libovůli. Abramovič se obklopil zkušenými poradci, ale definitivní rozhodnutí v klíčových věcech dělá sám. Když byly čím dál hlubší rozpory mezi ruským "carem" a trenérem José Mourinhem, bylo celkem jasné, kdo bude poražený. "Kdybych pomáhal Abramovičovi s byznysem, zkrachujeme. Kdyby mi on pomáhal s trénováním, sestoupíme," prohlásil Mourinho v době, kdy vedl Chelsea. Bonmot měl vadu: Mourinho zapomněl, že ho může Abramovič trénování klubu zbavit, proto je už pár týdnů bez práce. A Abramovič? Má tolik peněz, že si chce zaplatit výlet na Měsíc. Chelsea už ke hvězdám vystřelil. |
