V dlouhém seznamu zájemců o Železníkovo hostování je jeho mateřský klub vysoko. „Čím dříve se rozhodnu, tím lépe pro mě, pro příští tým i pro Slavii, která by už chtěla vědět, kam půjdu,“ říká někdejší kapitán fotbalistů Zlína.
Přestože jste nehrál nejvyšší soutěž půl roku, stojí o vás skoro půlka ligy. Co na to říkáte?
Jsem překvapený. Takový zájem je pozitivní a povzbuzující. Potěšilo mě to, všem jsem poděkoval a vzkázal jim, že se rozhodnu na přelomu roku. V prosinci jsem to nechtěl řešit.
Jak moc ovlivní verdikt manželka, která si mezitím našla v Praze zaměstnání?
Už jsem o tom četl a zasmáli jsme se společně, kde to novináři vyšťourali. (úsměv) Je pravda, že má v Praze dobrou práci. Ale není to tak, že tam musí zůstat. Vždycky se to dá vyřešit. Není to na překážku. Půjde se mnou kamkoliv.
Zlín o vás hodně stojí, vnímáte to?
Jsem v kontaktu s panem Grygerou (manažer Zlína), mluvil jsem s majitelem. Ta možnost tady je, Zlín si už vyměňuje informace se Slavií. Nikdy jsem neříkal, že bych se nechtěl vrátit. Budu jen rád. Zlín mě vychoval, je to jedna z variant, o které vážně přemýšlím.
Na podzim jste často navštěvoval zápasy Zlína. Přemlouvají vás bývalí spoluhráči?
Když byla možnost a měli jsme volný víkend, tak jsme jeli na Moravu za rodinou. Zlínu jsem fandil. S kluky jsem udržoval kontakt. Před Vánocemi jsme zašli na bowling, 23. prosince jsme si společně sedli. Je to tradice. Na oběd jsem zašel také s Poznym (útočník Poznar). Návrat do Zlína by byl pro mě výhodný i proto, že bych si nemusel zvykat na nic.
Navíc Zlín útočí na svoji historicky nejúspěšnější sezonu.
To je velké lákadlo. Kromě ligy je ve hře ještě v Mol cupu. Nechci hrát na jaře jen tak, ale chci se rvát o co nejlepší umístění.
Překvapilo vás, jak dobře si Zlín vedl po jaru, kdy ani jednou nevyhrál?
Začátek měli skvělý. Těšili se na ligu, tým je dlouho pospolu, trenér razí účelnou hru, kterou ještě vylepšili. Góly, které dávali, byly podobné, na jaké jsem byl zvyklý. Výhra v Plzni byla fantastická, překvapili každého. Sérii udrželi celý půlrok až na poslední dva zápasy a pořád se drží nahoře. Je to obrovský úspěch, mají dobře našlápnuté.
Po odchodu Harby do Koreje byste měl hodně blízko do základní sestavy, že?
To je otázka na majitele, jestli by po mém příchodu ještě hledali útočníka. Ale nabízí se, že bych po Harbovi zacelil díru. Také je ve Zlíně Marko Jordan. Trenér s tím umí zamíchat.
Rozuměli byste si fotbalově s Diopem, který loni přišel ze Slavie jako náhrada za vás?
Vůbec ho neznám, jenom jsme se pozdravili. Viděl jsem ho hrát, je to fantastický fotbalista, ale jestli by nám to klapalo, říct neumím.
Zpátky ke Slavii. Jak jste reagoval na informaci, že byste si měl najít na jaře hostování?
Nějaké náznaky jsem měl, ale mrzelo mě to. Pořád jsem doufal, že naskočím do přípravy, odjedu na soustředění a pak se uvidí. Pokud mě ale Slavia chce poslat na jaře na hostování, tak udělám všechno, abych se v létě vrátil.
Takže přestupu do Slavie nelitujete?
Vůbec ne a nikdy nebudu. Mohl jsem se zranit ve Zlíně. Šel jsem do většího klubu. Byl to pro mě velký skok. Úplně jiný svět. Nový stadion pro 20 tisíc lidí, noví hráči, reprezentanti. Slavia má jedno z nejlepších zázemí. Když jsem rehabilitoval, nemusel jsem nikam dojíždět, všechny přístroje byly na stadionu. Paráda.
S Tomášem Poznarem jste vytvořili loni ve Zlíně obávanou útočnou dvojici. Vy ani on v Plzni jste se ale výrazněji neprosadili. Je to náhoda?
Zlín je náš mateřský klub a všechno jsme tam dokonale znali. Když se nám nepodařil jeden dva zápasy, hráli jsme dál. Plzeň, Slavia, Sparta jsou velkokluby, oproti Zlínu mají pomalu jednou takový kádr. A pokud dostaneš šanci, nevyužiješ ji a nedáš gól, což se od nás útočníků čeká, tak postaví někoho jiného. Tam se musí pořád vyhrávat. Když nevyhrají dva zápasy, sestava se točí.
Konkurence Mešanoviče s Milanem Škodou asi nemůže být o moc těžší, že?
V zimě jsem přišel zároveň s Murisem (Mešanovičem) a příprava se mi hodně povedla. První zápas jsme nastoupili spolu, pak jsme se střídali, byli jsme na stejné úrovni. Bohužel mě pak zabrzdilo zranění. Muris měl formu, góly dávat umí. Třeba bych byl na jeho místě, kdybych se nezranil.
Byl pro vás poslední rok fotbalově nejtěžší?
Z pohledu zranění ano. Těžší jsem neměl. Ale i tak jsem prožil pěkné chvilky, zahrál jsem si derby se Spartou.
Už jste po operaci přetržené hlavní šlachy úplně fit?
Od září jsem v plném tréninku. Nic mě neomezuje. Ale když jsem viděl obrázky z operace a pak i jizvu, příjemný pohled to nebyl. Operace a rehabilitace dopadly dobře. Od klubu jsem měl veškerou péči. Masér a fyzioterapeut se mi hodně věnovali. Bylo to poměrně dost náročné. Velkou zásluhu na mém návratu má kondiční trenér. Měsíc jsem jenom pořád dokola běhal se změnami směru. Kopal jsem zraněnou nohou do medicinbalu. Ale nebýt téhle průpravy, nebyl bych připravený.
Nečekal jste, že si pak zahrajete dříve než pár minut ve Zlíně v závěrečném kole?
Každý víkend od září jsem vyhlížel, že si půjdou sednout aspoň na lavku, jenže to nevyšlo. Trenér Šilhavý mi to vysvětloval. Odehrál jsem pět zápasů za juniorku a nakonec to vyšlo v posledním kole podzimu, i když jsem to už nečekal. Že to byl zrovna Zlín, bylo symbolické.
