Hrál za plzeňskou juniorku, předtím ho na rok zbrzdilo zranění. V Dynamu se ale brzy stal nepostradatelným. Pomohl k postupu, dovedl zaskočit na několika postech. Navíc zaujal i charakterem a skromností. Bylo jasné, že v týmu ligového nováčka dlouho nezůstane. S Českými Budějovicemi se loučil po výhře v 8. kole proti Zlínu.
Pak zamířil díky „subhostování“ z Plzně do Slavie, jejímž hráčem se stal v lednu 2020. Naskočil v Lize mistrů, sešívaným pomohl k titulu.
Taková rekapitulace se poslouchá hezky, ne? Jaký to byl pro vás rok?
Skvělý. Milníků a úspěchů jsem zažil během jednoho roku hrozně moc. Radoval jsem se, už když jsme postoupili rok předtím s Budějovicemi do první ligy. Další úspěch byl, když jsem se dostal do Slavie. Pak Liga mistrů, začal jsem nastupovat pravidelně a skončilo to titulem. Zní to jako sen.
Čísla a zajímavosti13 minut odehrál v Lize mistrů. Naskočil v zápasech s Interem Milán a Barcelonou. 21 zápasů zvládl na jihu Čech. Dynamu pomohl k postupu a hrál i v první lize. |
Předpokládám, že tak rychlý vzestup jste si ani ve snu nepředstavoval.
Určitě ne. Každý má nějaké představy a sny, ale tohle mě vůbec nenapadlo. Navíc jsem prodělal zranění kotníku a před Budějovicemi jsem rok nehrál. Tím spíš jsem nic takového nečekal.
Ještě v květnu 2019 jste nastupoval ve druhé lize, v září stejného roku jste si zahrál Ligu mistrů. Dá se tomu vůbec uvěřit?
Skoro ani ne. Byl to rychlý skok a v danou chvíli jsem si to vůbec neuvědomoval. Možná ani teď to ještě úplně neberu. Soustředil jsem se na fotbal a neřešil věci okolo. Nechtěl jsem si z toho dělat těžkou hlavu. Sice jsem hrál na obrovských stadionech před tisíci diváků, ale je to pořád jenom fotbal.
Jak dlouho jste se sžíval s jedním z největších českých klubů, kterým Slavia Praha je?
Trvalo to celkem dlouho. Déle, než jsem sám čekal. Ať už jde o styl hry, tlak, stadion i jak to v klubu funguje. Až po koronavirové pauze jsem všechno poznal. Nečekaná přestávka pomohla mně i celému týmu. Prošli jsme řadou změn a byla to pro nás taková druhá příprava.
 |
Byl jste ze začátku nervózní?
Ze začátku hodně, teď už míň. To ale dělá klub tak velkým, jakým je. Každý zápas se tlačí na to, aby se vyhrálo. V tom byl asi největší rozdíl oproti Budějovicím. Tam jsme jako nováček šli do zápasů proti Slavii, Spartě a dalším favoritům s tím, že nemáme moc, co ztratit. Byli jsme nahecovaní a chtěli překvapit. A takto proti Slavii teď hraje prakticky každý soupeř.
Ze tří pražských derby Slavie se Spartou v této sezoně jste nastoupil jen do toho posledního v nadstavbě, kdy ani nemohl být plný stadion. Jak jste si přesto užil největší český fotbalový šlágr?
Všichni nám o derby vyprávěli. A je znát, jak je zápas důležitý a prestižní. Všichni to sledují, řeší, debatují o tom. V derby v nadstavbě už se vlastně o nic nehrálo, ale všichni se stoprocentně připravili a bylo znát, jak každý chce uspět. Pocítil jsem i rivalitu fanoušků. Kamkoli jsem po zisku titulu přišel, tak každý gratuloval, ale jedním dechem dodal, že poslední kolo hrajeme se Spartou a musíme vyhrát. Rivalita je tak obrovská, že okamžitě vtáhne každého. A to jsem slávistou poměrně krátce.
Lukáš Provod(23 let) Narodil se 23. října 1996 v Plzni, kde s fotbalem také začínal. Nejprve hrál za Smíchov Plzeň, pak se přesunul do Viktorie. Jako junior si poprvé vyzkoušel dospělý fotbal, když naskočil na jedno utkání za třetiligové Domažlice. Před sezonou 2016/17 si jej vytáhl tehdejší kouč Sokolova Pavel Horváth. V klubu hrál dvě sezony a navíc se objevil v reprezentaci do 21 let. Tehdy jeho kariéru přibrzdilo zranění kotníku. Po sezoně 2017/18 se vrátil do Plzně, kde hrál půl roku v juniorce. V zimě si ho na hostování vybralo Dynamo České Budějovice. Mužstvu pomohl postoupit do první ligy, kde v černobílých barvách odehrál jen osm zápasů. Následně díky „subhostování“ odešel do Slavie. Hráčem pražského klubu se stal až 1. ledna 2020. Za sešívané odehrál ve zbytku sezony 20 utkání, vstřelil dvě branky. Dvakrát naskočil také v zápase Ligy mistrů. |
Dvakrát jste naskočil v Lize mistrů. Dá se to srovnávat s pražským derby?
To je těžké. Starty v Lize mistrů pro mě byly obrovská odměna a zkušenost, za kterou trenérům děkuji. Sledovanost, stadiony, fanoušci, soupeři – to se nedá s ničím srovnávat. Těžko ve fotbale zažít něco víc a já věřím, že podobných zápasů odehraju víc.
Za pár měsíců jste si vyzkoušel několik úrovní – druhá liga, pak první liga v Budějovicích, první liga ve Slavii a Liga mistrů. Jsou mezi tím velké skoky?
Rozhodně. Člověk si postupně zvyká, ale když jsem přišel do Slavie, první tréninky byly extrémně rychlé a kvalitní. Říkal jsem si, co tady dělám. Zkusit si, v jakém tempu se hraje Liga mistrů, byl velký zážitek. Špičkoví hráči se umí rozhodovat během krátké chvíle. A proto také hrají v nejlepších klubech světa.
Na stadion v Edenu chodí na fotbal průměrně přes 16 tisíc fanoušků. Jak se vám hraje před takovou kulisou?
Slavia má dlouhodobě nejlepší fanoušky v lize. Přestože se nám třeba někdy nedařilo, tak nás neustále podporovali. Když diváci nemohli na stadion, jeli s námi i ven a fandili za plotem. To mi přijde neuvěřitelné. Hrát před vyprodaným Edenem a rozbouřenou tribunou sever je něco jedinečného.
Jak jste si zvykl na styl trenéra Jindřicha Trpišovského?
Je to skvělý kouč. Má obrovský záběr, to jsem ještě nezažil. Mluví s hráči a je lidský. Zároveň ale také hodně náročný. Vztah máme dobrý a nemůžu si ho vynachválit.
Sledoval jste bývalé spoluhráče v Českých Budějovicích?
Jasně. Viděl jsem řadu zápasů, v kontaktu zůstávám i s trenéry. Pro Dynamo to byla skvělá sezona. Jako nováček skončilo po základní části sedmé, a to se v létě druholigový kádr moc nezměnil. Až pak přišli Tomáš Sivok s Jardou Drobným. Klub si udělal dobré jméno a moc jsem klukům fandil. Věřím, že na to navážou i v dalších sezonách. Kvalitní trenéři i hráči tam určitě jsou. Vyzdvihl bych i herní styl, jakým se v každém zápase Budějovice prezentovaly. Chtěly hrát fotbal, dávaly plno gólů. I k nám na Slavii nepřijely jen bránit v deseti lidech, jako většina týmů. To je moc sympatické a kéž by bylo víc takových týmů.
Vzpomínáte na svoji štaci na jihu Čech v dobrém? V Budějovicích se o vás neřekne špatné slovo.
Tak to jsem rád (usmívá se). Já také kudy chodím, tak tudy Budějovice chválím. Vychovaly mě pro velký fotbal a moc rád vzpomínám na trenéry, spoluhráče i lidi v klubu. Moc se mi tam líbilo.
Po raketovém rozletu přemýšlíte, že byste se mohl ze Slavie posunout ještě dál? Pořád je vám 23 let, kariéru máte z velké části před sebou.
vůbec ne. Budu rád, když se můj růst na chvíli zpomalí a ustálí. Jsem rád, že jsem vydržel zdravý. Nikdy neříkám nikdy, ale teď to není na pořadu dne. Chtěl bych se ve Slavii napevno dostat do základní sestavy a pomáhat klubu k cílům, které máme.
Platí o vás, že jste skromný člověk. Nezměnila vás sláva a velký klub?
Hodnotit by mě měli druzí, ale já doufám, že ne. V rodině jsem veden tak, abych byl skromný. A pokud bych se měnil, první o hlavu by mi to omlátila mamka.
