„Spíše je to pikantnost pro fanoušky. Nevidí do toho, nevědí, jak to bylo. Mají zprostředkované informace z druhé ruky. Kolikrát jsem se smál, co se nenamluví. Vím nejlépe, jak to bylo. Ale už jsou to tři roky. To už není na pořadu dne. Důležitější je, co bude,“ říká někdejší zlínský kapitán o svém (ne)návratu do Zlína.
Tak jak to tedy je s vaším comebackem?
Když jsem skončil v Příbrami, stal jsem se volným hráčem. Dohodli jsme se ve Zlíně, že budu trénovat s juniorkou. Chtěl jsem zůstat v první lize, zjišťoval jsem, co zahraničí, jenže nic zajímavého se neobjevilo. Bylo to jen takové chození kolem. Nepřeje tomu doba covidová, ale na to se nechci vymlouvat. Jsem vděčný, že můžu s béčkem nejen trénovat, ale také hrát. I když je to v uvozovkách pouze třetí liga, pořád je to lepší, než kdybych jenom trénoval.
Jak moc vás náhlý konec v Příbrami po pouhém půlroce zaskočil?
Neřekl bych, že to byl takový šok, že bych z toho nespal. Ale překvapení to bylo. Generálku jsem odehrál celou, počítal jsem, že budu v prvním kole v základu, ale za dva dny jsem v Příbrami pomalu ukončoval smlouvu.
Proč?
Proběhlo to na profesionální úrovni. Nebylo to tak, že bych přišel a řekli mi: Sbal si věci a nazdar. Ekonomické důvody jsem chápal. Trochu problém byl, že smlouvu jsem měl ještě na rok a půl. Výpověď nebyla tak jednoduchá, každá strana musela ustoupit a někde jsme se potkali. Za sebe říkám, že jsme se rozešli v dobrém.
Lukáš Pazdera v roce 2017 v dresu Zlína.
Teď máte status amatéra?
Je to tak. Zlín mě zaregistroval na svazu, ale hraju za béčko. Do 5. října můžu kamkoliv přestoupit a podepsat profi smlouvu. Když ne, pokračuji ve Zlíně a uvidíme, co se stane v zimě. Třeba budu mít štěstí a dostanu se do áčka. Tak jak si můžou vytáhnout mladého kluka z béčka, tak si můžou vytáhnout i mě.
Co vám k vaší zlínské perspektivě řekli generální ředitel Grygera a trenér Páník?
Netlačil jsem na pilu, abych za každou cenu hrál. Sedli jsme si a našli si cestu. Já můžu pomoct klukům v béčku, naopak oni mi pomůžou, že se s nimi můžu připravovat. Na téma áčko jsme se nebavili. Vědí, že jsem tady, že trénuji, že jsem odehrál jeden zápas za béčko.
Je pro vás téma tři roky starého přestupu do Baníku stále citlivé?
V průběhu těch tří let jsem pořád jezdil do Zlína. Jezdil jsem také na zápasy, potkával jsem se s vedením, s trenéry, kteří se tady protočili. A vždycky jsme si podali ruce. Už to není na pořadu dne. Čas hrany obrousil.
V zimě se spekulovalo o vašem návratu do Zlína. Potvrdíte to?
Vrátil bych se k tomu, že jsem ze Zlína a mám s lidmi z klubu, když to řeknu za mě, přátelský vztah. Můžeme se bavit o všem. Není problém se stavit do kanceláře a pokecat. Že jsem se objevil na Letné, neznamenalo, že jsem řešil budoucnost ve Zlíně.
Upřímně. Nelitujete zpětně, že jste se svým odchodem připravil o šanci si zahrát Evropskou ligu?
Už tehdy jsem věděl, že bude Evropská liga. Zlín měl štěstí, že se nemusel protloukat předkoly. Věděl jsem, že přicházím o šest zápasů. Je to něco za něco. Mohl jsem zůstat ve Zlíně a zkusit si Evropskou ligu. Ale zase bych nepoznal jiné lidi, jiné zázemí, jiné kluby. Zvolil jsem druhou cestu, poznal jiné fotbalové prostředí. Ale kdyby to nebyl Baník Ostrava, když pominu kluby z top trojky, určitě bych ve Zlíně pokračoval. Baník měl a vždycky bude mít velký zvuk, což hrálo velkou roli.
Dveře do áčka máte zatím přivřené. Přesto, co říkáte na konkurenci v mužstvu?
Řekl bych to tak - kádr je široký. Pro trenéra je to v pořádku, má 22 hráčů a z čeho vybírat. Přijdou karty, zranění, do toho covid. Kvůli koronaviru se může dostat půlka mužstva do karantény a pak si může trenér vytáhnout kluky z béčka. Neříkám konkrétně mě. Šíře kádru je však v dnešní době důležitá.
Co když neklapne první liga ani zahraničí. Máte záložní plán?
Dnes nejsem v pozici, že bych potřeboval něco honit kvůli penězům. Příbram má vůči mě ještě závazky. Ale nechci nečinně sedět doma na zadku a nic nedělat. Pořád se chci realizovat jako profesionální hráč. Ale je mi 33 let, dívám se dále. Podal jsem si přihlášku ke studiu trenérské licence A. Chci využít čas, který teď mám. Kdybych byl profík, tak by to skloubit nešlo. Získám náskok.
Takže vás láká trenéřina?
Baví mě to. Před odchodem do Baníku jsem trénoval ve Zlíně a ve Slušovicích mladší kategorie, žáky, přípravku. Fotbal dělám celý život, takže mě láká jakákoliv funkce v klubu. I po kariéře se chci motat kolem fotbalu.
