„Čekání na třístý zápas bylo docela dlouhé. Když jsem šel do Liberce, myslel jsem si, že tu metu zdolám během prvního půlroku, ale pak se to pořád oddalovalo,“ usmíval se Masopust po vítězství nad Baníkem. V základní sestavě opět chyběl, na hřiště se dostal ve 33. minutě poté, co musel pro zranění kolena opustit hřiště Jan Mikula.
Cítíte se jako legenda? Co pro vás 300 odehraných ligových zápasů znamená?
Tyhle mety mám rád, zápasy si počítám už dlouho. Vím, že ten dvoustý jsem odehrál za Slavii v Plzni a bylo to v prosinci 2020. Mám doma zarámovaný dres podepsaný od všech hráčů. Pořád jsem svůj počet zápasů sledoval. Před zápasem s Baníkem jsem asistentovi trenéra Mírovi Holeňákovi říkal: „Mám 299 zápasů, tak to už si do konce sezony nezahraju, co?“ Samozřejmě to bylo v žertu. Jubilea se mi ale líbí a je fajn, že je to pojmenované Klub legend.
Liberec - Ostrava 1:0, rozhodl Mahmič, jehož gól se dlouho zkoumal |
Se vstupem do něj dostanete i speciální sako. Co tomu říkáte?
Čím jsem starší, tím se mi formální styl oblékání líbí víc. Během sezony nám brali míry, tak snad jsem od té doby nepřibral. Honza Mikula má 288 odehraných zápasů a věřím, že jeho zranění nebude vážné a že to do třístovky taky dorazí.
Na jaké číslo to v lize chcete dotáhnout?
To už neplánuju. Jsem rád, že jsem zdolal tuhle metu. Ale odjakživa jsem chtěl hrát, co nejdéle to půjde. Uvidíme, co to nakonec dá.
Berete vstup do Klubu legend jako dárek ke 33. narozeninám, které jste měl před několika dny?
To ne. Ale i narozeniny mám pochopitelně rád. Dostal jsem od manželky motorovou pilu, kterou jsem si přál. Myslel jsem si, že dostanu nějakou pro hobíky, ale je to Husqvarna. Budu muset koupit benzin a seštelovat ji.
Lukáš Masopust pózuje během představení ve Slovanu Liberec.
Jak se vám naskakovalo ve velkém mrazu do zápasu s Baníkem z lavičky?
V týdnu jsem trénoval na stoperu v té partě, co nehraje. Díky systému, co nám trenéři vštěpují, všichni víme, jak máme bránit, a naskočit do sestavy proto není tak těžké. Ale musím říct, že se to seběhlo ráz na ráz. Když Honza Mikula zůstal ležet na trávníku, na post stopera jsem na lavičce byl já a Drakpe. Koukal jsem na trenéry, jestli mám něco dělat, nebo ne, a udělal jsem si tři dřepy. Trenéři to pak začali popohánět, já se šel rozběhat pod tribunu, a hned přišel pokyn, ať se převlíkám. Bylo to rychlé, ale zase je fajn, že jsem nemusel být nervózní a nějak zdlouhavě se rozcvičovat, protože nejsem úplně fanoušek rozcviček. Takže to pro mě byl takový dárek.
Jak jste zápas s Baníkem prožíval?
Ani pořádně nevím. Vždycky když hraju, musím se pak někoho zeptat, jak to vypadalo, protože to mám úplně zkreslené. Myslím, že kdybychom proměnili polovinu nebo třetinu šancí, mohli jsme dohrávat zápas v daleko větším klidu. Z toho jsem měl trošku nervy, protože to dozadu furt „smrdělo“ a bylo nepříjemné to bránit. Jsme hrozně rádi, že jsme to nějak zvládli, udrželi se na dostřel top čtyřce a zároveň se trošku oddálili od toho, co je v tabulce pod námi.
NEJ Z LIGY: Krčík jako Kane, planý poplach v Karviné i těžká role sudího před kamerou |
Jaké to bylo naskočit na hřiště a čelit ostravským útočníkům Jurečkovi s Gningem?
S Vencou Jurečkou jsem ve Slavii hrál strašně rád, on je jako útočník nesmírně komplexní. Umí se rozběhnou za obranu, udržet balon, dát gól i nahrát na něj. Vždycky byl pro tým hrozně platný. U mě se ale motal spíš Gning, což mi moc nevonělo, protože je fakt rychlý, takže jsem víc couval. Ale kluci mi pomohli a zvládli jsme to jako tým.
Vítězný gól Liberce dal Mahmič, který se v první sezoně v lize při svém mládí trefil už šestkrát a přidal i tři asistence. Jak důležité je držet ho při zemi?
Mně nepřijde, že by nějak lítal v oblacích. On je takový zarputilý a obrovsky pracovitý. Po tréninku ho často potkám v posilovně, pořád si někde kope nebo střílí. Jsem rád, že se mu tahle práce vrací, je to vidět i na číslech a týmu to pomáhá. Na to, jak je mladý, u něj nepozoruju herní výkyvy.
V Liberci nervy až do konce. Už se ani nedalo koučovat, zapotil se Kováč |
A co říkáte na deváté čisté konto brankáře Koubka?
Koubas je legenda. Byl to jeden z nejlepších přestupů, navíc do Liberce přišel zadarmo. Tmelí partu, vymýšlí různé teambuildingy a navíc mluví anglicky i francouzsky, což je pro komunikaci v kabině důležité. A v brance je jako skála. Je fajn mít za sebou někoho, kdo uhasí většinu nebezpečí.
Je liberecký tým výkonnostně dál, než byl před rokem?
Trénovat fotbalový tým je dlouhodobý proces. Barák taky nepostavíte během půl roku. A když chcete mít krásný barák, bude to trvat o to delší dobu. My se tady snažíme postavit nádhernou třípodlažní vilu s wellnessem, takže to chvilku trvá a uvidíme, jak to bude za půl roku – kdo se prodá a kdo se přivede. Ale ano, asi jsme dál než loni. Tým se proměňuje, ale všichni hráči jsou dobře vytipovaní. Řadu věcí už děláme automaticky, jsme pětkrát v týdnu na videu a jsme natolik inteligentní, abychom se posouvali, ale nejde to ze dne na den. Když vidím, jak je tým mladý a jak jsou kluci šikovní, říkám si, jak to tady bude vypadat za dva roky, pokud se tým podaří udržet.
