Pořád se řešila záchrana mezi Teplicemi a Brnem, a teď povstala Příbram. Překvapila vás?
Ono se to někdy dá čekat, není to poprvé. Příbram, to je téma samo o sobě, nakonec se to vyvinulo takhle. Bral bych, kdyby místo Brna spadl někdo jiný, bohužel už šanci nemá, Příbram ho přeskočila. Má docela zajímavé závěry vždycky, takže mě to nepřekvapuje. Ale když už je to takhle, věřím, že vyhrajeme v Karviné a Příbrami nedáme čuchnout.
Gól na 2:0 jste slavil emotivně, zároveň ale poslal Brno do druhé ligy.
Že bych se radoval z jeho sestupu, to ne. Naopak mě to mrzí, jsem z Brna a přeju si, aby první ligu hrálo. Já se tak radoval, když jsem viděl naši i moji bilanci vstřelených gólů. Je to pro mě zadostiučinění, že jsem pomohl gólem a pojistil vítězství.
Devět kol jste na něj čekali.
Strašně nás ta dlouhá řada bez výhry štvala. Kolikrát jsme dobře rozjeté zápasy nedotáhli. Kdyby nám pomohl Jablonec a vyhrál v Příbrami, mohlo už být hotovo. Dlouho jsme neřvali, nebylo proč, teď konečně ano. I masér Eda Poustka, co má vítězný pokřik na starost, je rád, že mohl vymyslet rýmovačku. V šatně byla vidět úleva, že jsme to zvládli. A že jsme odskočili na pět bodů Příbrami.
Cítili jste velkou nervozitu?
Nešlo přehlídnout, že se na nás Příbram v sobotu dotáhla. Minimálně prvních 25 minut nás to svazovalo. Dynamo drželo míč a my byli všude daleko, ale šance nemělo, naopak my dvě. V šatně bouřka nebyla, trenér Radim Kučera se nás snažil uklidňovat, i na něm bylo vidět napětí. Zachoval chladnou hlavu. Nehráli jsme na riziko a ve 2. půli jsme rozhodli. Uklidnil nás rychlý Moulisův gól a já věřil, že nás i povzbudí.
A pak jste se trefil vy, ve 31 letech teprve podruhé v lize. Váš první gól si asi pamatujete, že?
To jsem hrál za Spartu a byl jsem v Olomouci nastřelený do zadku, změnil jsem směr míče, který by letěl vedle, do protipohybu brankáře. Taky důležitý gól, hráli jsme Evropskou ligu, měli nahuštěný program a já dával na 1:0. Tahle moje bilance mě trochu děsí a nikde se s ní nechlubím. Jsem rád za gól po tak dlouhé době a zvlášť, že teď nepadl náhodnou tečí, ale byla to čistá střela. Vukadinovič mi dával míč pod sebe, měl jsem to trošku na paty, jedním dotykem jsem si ho nachystal a vypálil.
Jste defenzivní hráč, proto je vaše gólová bilance tak chudá?
Šancí jsem měl dost, nejen v Teplicích, ale i ve Spartě a Brně, chybělo štěstí i chladnokrevnost v zakončení, klidná hlava. Představoval bych si lepší čísla, ať už asistence, nebo góly. Dalo se vytěžit víc než ty dva.
Jaká je vaše pozice v Teplicích? Teď nastupujete pravidelně.
Když jsem loni v lednu přišel z Lokerenu, odehrál jsem dva zápasy ve střední záloze, pak všechno na stoperovi. Nebyla jiná varianta. Teď jsem měl období, kdy jsem vůbec nehrál, úplně dobře jsem to nesnášel. Šanci jsem ale dostal a doufám, že jsem trenérovi dal jasně najevo, že se spletl a že do základní sestavy patřím.
Proč Teplice nevyhrávaly?
Když jsme na tréninku cvičili zakončení po centrech, šlo nám to, ale nedokázali jsme tu pohodu přenést do zápasů. Třeba v Jablonci jsme minule měli dost brejků, ovšem neřešili jsme je dobře. Chyběla kvalita.
Pomohl návrat kapitána Mareše?
Určitě. Je to jeden z lídrů, klasického útočníka jsme pár zápasů neměli. Nahrazoval ho Vukadinovič, pral se s tím statečně a byl platný. Ale Kuba je jiný typ, snaží se podržet balony. Byl u prvního gólu, i když kvůli potížím s kolenem hrál na hranici možností.
Chybí dvě kola a ve hře je i scénář, že si to v posledním rozdáte s Příbramí o udržení. Děsí vás to?
Když liga vrcholí a my nejsme v dobré pozici, jsme v každém utkání pod tlakem. V kabině jsme si říkali, že zápas s Dynamem je důležitý, ale že až půjde v posledním kole s Příbramí o udržení, to teprve bude tlak! Radši bych dal razítko záchraně už příště v Karviné. To je naše motivace. Stejně jako vyhrát dvakrát po sobě, to tady moc nepamatuji. Nechceme se obávat až do posledního kola.
