„Kanonýrem bych se zrovna nenazýval,“ pousměje se rodák ze severu Moravy při téhle otázce, ale vzápětí připustí. „Balony se na mě lepí. Jsem rád, že je přitahuju a dávám góly. Bylo by fajn na podzim ještě tak dva přidat,“ naznačuje Hejda, že s jídlem roste chuť.
Takhle střelecky vydařenou sezonu jste asi ještě nezažil, nebo se pletu?
V mládežnických kategoriích, a to ještě i v dorostu, jsem hrával vpředu. Takže jsem dal třeba i patnáct gólů za sezonu. Po přechodu mezi dospělé už ale vždycky tak jeden, možná dva.
Většina vašich branek padá po standardních situacích. V Plzni je víc výborných hlavičkářů, máte rozdělené úkoly, nebo reagujete podle konkrétní situace?
Rozdělené to je, ale jsme schopni místa měnit, improvizovat. To, že já nás tam víc, bránícím hráčům ztěžuje situaci. Je to výhoda.
Vy máte momentálně asi nejjistější místo v sestavě, co jste v Plzni. Roste úměrně s tím i vaše sebevědomí?
Určitě to pomůže. Dostal jsem šanci, chytil jí a teď se jí snažím držet. Dá se říct, že hraju všechno. Víc si věřím a i ta šance dát gól je větší.
Ale obvykle jste pozici tak jistou neměl. Jak jste snášel období, kdy jste častěji seděl na lavičce?
Povahově jsem flegmatik, takže jsem se snažil makat dál a věřil, že další šance přijde. Nemyslím si, že bych někdy extra propadl, ale prostě to tak bylo nastavené. Trenéři věřili jiným.
Neměl jste někdy, kvůli tomu, že stabilně nehrajete, úmysl z Plzně odejít?Ale jo. Naposledy to bylo minulý rok, kdy jsem měl nakročeno do Teplic. Ale pak odešel Roman Hubník hostovat do Olomouce a já jsem zůstal. Zaplaťpánbůh, že to takhle dopadlo. Od té doby stabilně hraju.
A osud tomu chtěl, že se Roman Hubník vrátil a teď spolu válíte ve stoperské dvojici. Co byste k té spolupráci řekl?
Roman je na stopera hodně rychlý, na rozdíl ode mě. Takže já si mohu dovolit hrát výš, vím, že on stačí zaskočit, když bude potřeba. Myslím, že nám to docela klape.
Vaší zlepšené formy si všiml i reprezentační kouč Karel Jarolím. Co to s člověkem udělá, když ví, že se uvažuje o jeho nominaci?
Vnímal jsem to, ale žádné unáhlené závěry z toho nedělám. Zatím mám v nároďáku na kontě pět minut, ještě za pana Vrby proti Rakousku. A jsem rád i za to.
Místo reprezentace jste měl teď v klubu trochu volnější režim. Uvítal jste to?
Ano. Hráli jsme prakticky každý třetí den, už jsem toho měl dost.
Jak nejlépe zregenerujete, dobijete baterky?
Mám malou dcerku, takže s ní. Moc si sice neodpočinu, ale ten pohyb je jiný. Relaxace s rodinkou je paráda, často někam vyrážíme na výlet.
Už se po těch čtyřech letech cítíte jako Plzeňák?
Na hřišti určitě, ale asi i jinak. Bydlím kousek od Berouna, na půl cesty mezi Prahou a Plzní. Ale už jezdíme s manželkou radši sem. Neznám Plzeň úplně dokonale, ale rádi sem vyrážíme.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Plzni?
Vzhledem k malé určitě zoologická zahrada. Rádi si ale projdeme i centrem města, zvlášť když jsou na náměstí vánoční trhy.
Vypadá to, že jste ve Viktorii po všech stránkách spokojený. Zahraniční angažmá vás neláká?
Fotbalově mi tady nic nechybí. Hrajeme o titul, jsme v pohárové Evropě. Na cizinu teď nemyslím, ten čas možná přijde tak za dva tři roky, ale netlačím na pilu.
Vy už jste byl kdysi na stáži v anglickém Readingu. Neodrazuje vás tahle zkušenost?
Byl jsem tam dvakrát, když mi bylo 16 a 17 let, ještě jako hráč Baníku. Tenkrát to bylo nastavené tak, že buď půjdu do Anglie, nebo do Sparty. Jsem rád, jak jsem se rozhodl. Byl to správný krok. Když dneska vidím mladé kluky, kteří jdou brzy do ciziny a pak nehrají ani českou ligu...
Vy jste vlastně poslední hráč, který přišel do Plzně přímo ze Sparty. Je vůbec něco takového možného i dnes?
(smích) Na sto procent ne. Ta rivalita už je taková, že si nedokážu představit, že by šel někdo touhle trasou. Nebo naopak.
Od 15 hodin hraje Plzeň v Mladé Boleslavi. Co od toho zápasu čekáte?
V lize chceme udržet náskok, který máme, takže i v Boleslavi chceme vyhrát. I když ty zápasy bývají dost vyhrocené, lidi tam nejsou moc přátelští, nehraje se tam moc dobře.
