Zní to možná pořád zvláštně, vždyť Sparta posledních devět let fantazírovala, plánovala, měnila a opakovaně narážela. Ale teď ji od prvního místa v tabulce, které drží Slavia, odděluje už jen horší skóre.
V sobotu odpoledne pošesté v řadě bodovala naplno, Haraslínův gól ji nasměroval k vítězství 2:0 nad Hradcem Králové. A bookmakeři, kteří ještě nedávno ohodnotili její šance na titul dvojciferným kurzem, v ní vidí nejpravděpodobnějšího šampiona.
Pomohl k tomu třeba i zkrat slávisty Olayinky, který dal v emocích hlavičku libereckému Ndefemu. Oslabení hosté pak v nastaveném čase na severu přišli o tři body.
Olayinka, největší současná opora Slavie, fatálně selhal a může dostat pořádný flastr. Klidně pět zápasů, což by ho vyškrtlo i z derby.
Zavařila si také Plzeň, která před reprezentační pauzou doma hloupě prohrála s Bohemians.
Zato Haraslín, sparťanský tahoun s přezdívkou Šulo a komplet potetovanou levou rukou, válí dál. V příštím kole na Letnou určitě zase dorazí početná výprava z bratislavského sídliště Lamač, kde Haraslín vyrůstal a odkud už v sedmnácti vylétl do Itálie, aby zkusil štěstí v Parmě.
„Když se na něj přijeli poprvé podívat, okamžitě věděli, že ho chtějí. Nemusel jezdit někam na kempy a ukazovat se,“ upozorní Haraslínův manažer Juraj Vengloš. „Zastupuju ho od patnácti a jeho talent nešlo přehlédnout. U většiny hráčů, které jsem jako agent podepsal, jsem si byl jistý od první chvíle: Marek Hamšík, mladý Vladko Weiss, Robo Mak. Lukáš byl taky výjimečný.“
Gólem dávnému kamarádovi nastartoval Spartu. Výhra se počítá, řekl Haraslín |
Je fakt, že Haraslín patří k těm, kteří zaujmou na první pohled. Přinejmenším v české lize vyčnívá výrazně: tím, jak ladně vede míč, jak mu neodskakuje od nohy. Umí překvapit kličkou, centrovat, prudce střílet, všechno v plném běhu. Střílí krásné góly.
Trochu neprávem byl v posledních týdnech lehce ve stínu produktivního dua Kuchta – Čvančara, přitom je to právě on, kdo jim dělá prostor a na levém kraji hřiště na sebe natahuje obránce, kteří pak silnou dvojku nestíhají hlídat.
I kdyby Haraslín zvládal jen to, byl by pro Spartu prospěšný. On ovšem umí přidat i čísla. Když se parťáci z útočné trojice zrovna neprosadí, zařídí to důležité sám. Do poloviny října byl mimo se zraněným kolenem, které si pochroumal už po osmi minutách v nevydařené ligové premiéře proti Liberci. Ale jakmile se vrátil do sestavy, hned v utkání s Pardubicemi nahrál na dva góly. Od té doby mu do statistik přiskočily další čtyři asistence a hlavně šest gólů.
V Mladé Boleslavi, kde Hradec našel azyl do doby, než otevře novou arénu, mu stačilo doťuknout Čvančarovu střelu. Pak se mohl rozběhnout pod sektor sparťanských fanoušků, kteří si spolu s ním nahlas zakřičeli: „Siuuuuu!“ Jistě jste si už dávno všimli, že oblíbenou gólovou oslavu Haraslín okopíroval od Cristiana Ronalda, portugalského fenoména, kterého hltá odmala. Přidal k ní ještě vzkaz pro malého syna Luku: když se trefí, prsty ukáže písmeno L.
Co ale o Haraslínovi možná nevíte? Třeba to, že měl parádně nakročeno už několikrát, ale pokaždé ho přibrzdily smolné okolnosti.
„Když byl v Parmě, nastoupil jako osmnáctiletý proti AC Milán v italské lize. Jenže klub tehdy zrovna krachoval a Šulo se musel přesunout jinam,“ vysvětluje Vengloš. „Když pak byl v polském Gdaňsku v nejlepším, skoro vždycky ho zastavilo zranění nebo nemoc. Po návratu do Itálie zase v Sassuolu preferovali starší hráče. Štěstí, že má dobrou povahu. Vždycky zůstal pozitivní. A teď je na správné cestě.“
Vypadá to, že až sparťanský trenér Priske dokázal z Haraslína vymáčknout to nejlepší. A tak fanoušci na jednu stranu chlapíka s dvaadvacítkou na dresu oslavují a na druhou trnou, jestli jim v létě nezmizí: v šestadvaceti má na velký přestup nejvyšší čas. A kdyby opravdu pomohl k titulu, šance se ještě znásobí.
