Symbolicky pod hlavičkou Kaloudova 11 odehraje někdejší velký talent českého fotbalu svůj rozlučkový zápas. Tečku za kariérou. Vyběhne k ní dnes v 18 hodin v Brně-Králově Poli, kde jeho cesta do ligy, reprezentace a zahraničí kdysi začala.
„Před dvěma měsíci jsem kvůli tomu začal běhat,“ usmívá se Kalouda bez náznaku hořkosti, jaký byste od hráče, jehož loučení s vrcholovým sportem přišlo ještě před třicítkou, možná čekali.
Kdo přijede na Kaloudovu rozlučkuTÝM LEGEND A MS U20 TÝM ZBROJOVKA BRNO |
Kalouda je smířený. Po sedmi operacích (dvě na tříslech, pět na kolenou) a závěrečném trápení ve Slovácku, kde vinou vleklých zdravotních potíží v sezoně 2016/17 končil, měl na bilancování času dost. Momentálně se věnuje projektům s dětmi, komentuje fotbal v televizi a má vlastní fotbalový kemp. Na řadě projektů se podílí se svou manželkou. „Rodina byla mou největší výhrou,“ říká vděčně.
Před jedenácti lety na MS dvacetiletých v Kanadě dal důležitý gól Panamě, v euforii chytil objektiv jednoho z fotografů a křičel do něho, jak všechny doma miluje a že zdraví babičku.
Tehdy bylo moderní po gólech vykřičet svoji radost prostřednictvím kamery do přímého přenosu. Kalouda to ale popletl a vybral si pro oslavu fotografa. „Takže chci na turnaji dát ještě jeden gól a křičet do skutečné televizní kamery,“ předsevzal si tehdy.
Malé cíle si nedával nikdy.
Proč taky s jeho pílí a nadáním? Ve čtvrtfinále zavěsil znovu, pomohl českému celku k postupu přes Španělsko a nakonec s ním bojoval ve finále proti Argentině, které Češi podlehli 1:2.
„Dovedu se upnout na velké pracovní cíle a dát do nich sto procent, než se mi podaří je naplnit,“ říká o sobě. „Probouzím se ráno v 5.30 s hlavou plnou myšlenek a už neusnu. Proto chodím běhat,“ popisuje s úsměvem boj se zaměstnanou myslí a mnohokrát na operačním sále „slepovaným“ tělem.
Z mladíků s „kanadským stříbrem“ na krku bleskově vystřelil nejvýš, už rok po šampionátu přestupoval za tehdy astronomických 130 milionů korun do CSKA Moskva. Rusové vyhráli přestupovou přetahovanou s Juventusem Turín a Kaloudovu kariéru tím víceméně zničili. Za čtyři roky si český talent v ruské lize zahrál šestkrát, následně chodil po hostováních, zase a znova ho brzdilo křehké zdraví. Končil v české lize. „Kdybych byl měkký, zabalím to po druhé operaci. Většina lidí by toho nechala po třetí. Já jsem skončil až po sedmi,“ počítá.
Místo sportovních cílů si dává jiné. Třeba že se do 40 let naučí hrát na klavír. „Zatím neumím ani na kytaru,“ říká a nabízí ruku k potřesení a stvrzení motivace.
Na klavír se hraje gentlemanům na zaoceánských lodích, sezením u klavíru se uklidňoval podnikatel Edward Lewis ve filmu Pretty Woman při čekání na krásnou společnici. Ani jedno z toho Kalouda neplánuje; na parník se nechystá a Julii Robertsovou vyhlížet nemusí, protože po boku má už mnoho let půvabnou manželku Veroniku.
Program exhibice
|
„Představuji si, že si u sklenky vína budu hrát sám pro sebe,“ zasní se. Zkrátka potřebuje výzvu.
Tu s názvem Kaloudova 11 si splní dnes. „Obdivuji Luboše, že měl tolik energie dát zápas dohromady,“ říká Marek Střeštík, jeho někdejší spoluhráč z Brna.
V pátek dorazili první gratulanti: Tomáš Necid vlakem, Wilfried Bony letadlem. Dnes u toho budou i Tomáš Ujfaluši, Zdeněk Grygera a další.
Aby svoji akci představil, navštívil Kalouda v Brně a okolí 25 dětských fotbalových oddílů, s dětmi trénoval, radil jim, vzbuzoval v nich zájem. Od loňského roku tuhle rozlučku plánoval. Původně měla souviset s křtem knihy o stříbrném MS.
Kniha nevyšla. Kaloudova exhibice se realizace dočkala.
