Na dotazy čtenářů odpovídal v zimní zahradě teplického hotelu Prince de Ligne. Na severu Čech se národní mužstvo připravuje na utkání světové kvalifikace proti Makedonii. Právě reprezentace se týkala první část dotazů.
Někteří čtenáři chválili Lokvence za střeleckou bilanci z posledních zápasů, ve třech utkáních dal čtyři góly. Společně s Janem Kollerem je s pěti brankami nejlepším českým kanonýrem kvalifikace. Další mu ale zase vyčítali, že se pohybuje pomalu a těžkopádně.
"Je to dané tou postavou. Někdo kroky dělá menší, já naopak zase větší, a to někdy budí dojem, že jsem pomalý," reagoval Lokvenc. "Místo mladší zatím nepřenechám, ale ta doba určitě přijde. Třeba po mistrovství světa."
On-line rozhovor trval víc než hodinu, reprezentační útočník diktoval odpovědi střídavě dvěma redaktorům.
"Za otázky moc děkuju. Potřeboval bych na ně ale víc času," vzkázal čtenářům.
Rozhovor s nimi Lokvence bavil, často se nad dotazy smál. Nejvíc ho pobavila i zaskočila otázka, čím by se živil, kdyby nebyl fotbalistou.
"Jo, to bych taky rád věděl. Jsem vyučený zámečník, ale ten obor bych určitě nedělal. Asi bych s tátou opravoval hasící přístroje. Taky mi to nabídl, když neseženu žádné angažmá, tak mě do firmy vezme. Dělal bych závozníka."
Čtenáře také hodně zajímal Lokvencův vztah ke Spartě. Jak vzpomíná na útočnou dvojici s Hostem Sieglem či jestli se na Letnou vrátí?
"Na tu dobu vzpomínám rád, protože se Sigim jsme nastříleli spoustu gólů. Těch šest let ve Spartě bylo perfektních, asi nejlepších v mé kariéře. Rád bych ji zakončil v české lize a ve Spartě by to bylo nejlepší. Ale že bych se vrátil už teď, to ne. Upřednostňuju zahraničí."
Jeden z dotazů směřoval i k současnému trenérovi mistrovského týmu Jaroslavu Hřebíkovi. "Jeho odchod by Spartě prospěl," myslí si útočník s přezdívkou Šoula.
Jak k ní vlastně přišel?
"Mám ji po tátovi. Dřív se tak říkalo mému strejdovi, pak tátovi. A mně od té doby, co jsem se narodil. V Náchodě byla hospoda U Šoulů, asi tam zřejmě rádi chodili."
Lokvencova bilance v národním týmu
Lokvencova bilance v národním mužstvu je na první pohled pozoruhodná. V reprezentaci debutoval už před necelými deseti lety, 6. září 1995 v domácím kvalifikačním duelu proti Norsku. Od té doby Lokvenc nasbíral úctyhodný počet reprezentačních startů, po sobotním utkání s Andorrou jich má na kontě 68.
A pouze devět fotbalistů reprezentovalo bývalé Československo a později samostatné Česko víckrát. Ze současných jsou to se 104 starty Karel Poborský a s třiasedmdesáti Vladimír Šmicer.
"Samozřejmě si uvědomuju, že ve většině těch zápasů jsem šel do hry až jako náhradník, ale na druhou stranu, takovou bilanci za národní mužstvo mi už nikdo nevezme," říká Lokvenc.
Začátkem současné kvalifikace kráčel Lokvenc v duchu své tradice: ze čtyř podzimních zápasů nastoupil jen ve třech, pokaždé až v závěru utkání a celkem odehrál jen šestatřicet minut.
Jarní bilance jedenatřicetiletého útočníka je však zcela opačná. Tři kvalifikační duely odehrál celé, k podzimnímu gólu v Makedonii přidal další čtyři a rázem je na výsluní. On a Koller dali po pěti kvalifikačních gólech.
